Kladivo na čarodějnice

Kladivo na čarodějnice je v mnoha ohledech vyjímečný snímek, který má několik "nej"- jde o nejlepší film Otakara Vávry, nejbezvýchodnější a nejdepresivnější snímek československé kinematografie a zároveň jeden z jejích absolutních vrcholů. Hned několik herců v něm dostalo skvělou roli, která znamenala vrchol jejich herecké kariéry - v první řadě pak Vladimír Šmeral. Pro úspěch filmu byla klíčová právě osoba režiséra Vávry a doba vzniku filmu. Vávra je jednou z nejrozporuplnějších postav naší filmové historie. Talentovaný, znalý řemesla a s citem pro kompozici ale na druhé straně vrcholně pragmatický, přizpůsobivý a prospěchářský. Rok 1969 byl patrně posledním, kdy šlo svobodně natáčet a Vávra si jako znalý člověk o budoucím vývoji nedělal žádné iluze. Chopil se tedy příležitosti natočit film o tom, co ho zajímalo a co důvěrně znal - o povaze moci a technologii mocenské zvůle. Politické moci převážnou část života oddaně sloužil a tak disponoval spoustou postřehů tak říkajíc z první ruky. Ve snímku se najde řada dialogů, které jdou až " na kost " a řada scén, ze kterých mrazí. Nejedná se v pravém smyslu slova o film historického žánru - čarodějnické procesy sloužily jen jako východisko pro uměleckou výpověď. Není to vyprávění o inkvizici a konkrétní době. Je to film o odvaze a zbabělosti, o manipulaci a zastrašování. Není příjemný a jeho cílem není bavit. Nevzbuzuje hrůzu, nýbrž tíseň a znechucení. Protože v době natáčení začalo být jasné, že " tato noc nebude krátká", nemá ani film žádné nadějné vyústění a depresivní atmosféra je navozena hned úvodní žoldnéřskou písní : "A černý host už ohlodává bílou kost...nám je už hej, už s námi táhne zubatej..." i následujícím monologem fanatického kněze. Výborné ( ale to je u Vávry téměř samozřejmé ) je využití hudebních motivů. Vávra odčinil tento úlet v 70. letech hned několika vylhanými angažovanými snímky, snad nejslabší bylo pozdější Temné slunce. Celkový dojem 95 % (22.05.2007)

Lidstvo má v povaze po celou svou historii, nechat si od někoho kálet na hlavu. Církev, komunismus, nacismus všechno má tu nevýhodu, že koncentruje obrovský podíl moci na jednoho člověka. A když má člověk moc nad ostatními, tak je zle. Málokdy je totiž moc svěřena někomu správnému, protože jak se dobrý člověk může vypracovat do pozice, aby moc uchopil? To nelze. A tenhle film o tom svědčí úplně dokonale. A to jsem zatím psal jen o posleství filmu a nezmínil úžasné zpracování. (21.11.2004)

Člověku se ani nechce věřit, že to je podle skutečný události, vlastně to vypadá úplně nesmyslně, když člověk kouká jaký výmysly a někedy úplný naschvály se tam dějou a jakou neomzenou moc některý lidi měli a až to označení, že to je podle soudních zápisů z toho dělá neskutečně sugestivní podívanou se strašně beznadějnou atmosférou a to obzvlášť při mučících výsleších, který nemůžou skončit jinak než doznáním a upálením (28.11.2003)

"Raději nepouštějtě inkvizitora do našich domů." - "Do domů ne. Ale sem... sem se už dostal." Strašný, príšerný, desivý a obludný film o tom, že najhorších vecí sú schopní primitívi s mocou presvedčení o tom, že si ich ako svoj nástroj vybral Boh. Pôsobivá, mimoriadne nepríjemná a znepokojivá atmosféra. Extratemné časy, v ktorých bolo až šialene jednoduché skončiť na hranici. Sú doby, v ktorých by som fakt nechcel žiť. Čertovo kolo sa roztočilo. Ale nepoháňali ho čerti. O Petrových kameňoch sa mi bude snívať. Vadila mi snáď len hudba; na taký vážny film ju ladili do komediálna, aspoň mne to tak pripadalo. (16.01.2007)

Rozhodně jeden z nejlepších českých filmů, osobně ho mám radši i než třeba "Spalovače mrtvol". Jestliže Spalovač je opravdu silný až u konce, u Kladiva je tomu tak v průběhu celého filmu. Výborný scénář jde ruku v ruce s bezchybnou režií, neskutečnou atmosférou a skvělým castingem podpořeným výbornými hereckými výkony. Boblík je prostě svině k pohledání, beznaděj je cítit na každém kroku a ty lidi tam snad opravdu mučily. Takovéhle filmy se u nás už holt v dnešní době netočí a když se jen zamyslím, jak trapně by vyzněl pokus o něco podobného dnes, je mi z toho trochu až smutno. (28.02.2006)