Kladivo na čarodějnice

Kdybych měl někomu doporučit film, který s ním spolehlivě emociálně zamává, nebyl by to ani explozivně romantický Moulin Rouge, ani historicky tragické Statečné srdce ba ani děsivý Vymítač ďábla. Byl by to tenhle Vávrův opus na téma nezastavitelná zvůle moci, vykřičník křičící do světa o vítězství omezenosti a hrubé síly nad osvíceneckými ideály a lidskou spravedlností. Příběh o bezmoci, o nevině, o krutém zlu, proti kterému není zastání... o bolesti, před kterou tváří v tář neexistuje odvaha ani přátelství. Je už jedno, jestli budete tento příběh interpretovat jako historickou výpověď o inkvizičních hrůzách nebo jako obžalobu bolševických monsterprocesů u nás a hlavně v Sovětškém svazu... poselství je bolestně všeobecné. Ten vztek, ta žluč, která ve mě vařila, když Šmeralův inkvizitor (špičkový výkon) zkoušel malíčkem teplotu svého vína s horkou vodou je nepopsatelná. Jediná útěcha pro pánské obecenstvo může být snad jen půvab krásné Soni Valentové, jinak je poselství filmu pusté a zoufalé jako nespravedlnost světa sama. 100% (Mimochodem, kolik stupňů tortury si myslíte, že byste vyrželi, než byste zradili přátelé a rodinu? Jestli nad těmito otázkami nechcete uvažovat, na Kladivo raději zapomeňte...) (17.11.2006)

"Kladivo na čarodejnice". Pri komentovaní tohto filmu si pomôžem textom, ktorý napísal Aleš Brichta a zhudobnil ho Otakar Hereš. Jedná sa o rovnomennú skladbu z repertoáru legendárnej pražskej black metalovej kapely Torr. Výborne vystihuje obsah tohto čiernobieleho snímku. Takže: "V sobě má posedlej svět. Nemíní se spokojit s málem. Vybírá pro majetek. Koho obviní ze spolku s ďáblem? Skřípot palečnic, když doznání schází. Plamenů žár za hříchy žen. Svět čarodějnic, lidí dvou tváří. Všechno se zdá jak šílenej sen. Hlad, řetězy, skřipce, rozžhavenej kov, žízeň, kleště, břitce, pár španělskejch bot, pak přiznání dostane lehce z dívek ven, a postaví hranici pro očistu těl. Inkvizitor zvedá svůj kříž, horší než mor, inkvizitor jééé! Upálí křídla i andělům snad, kam se mu zachce, tam zasekne dráp. Černá a bílá, víc nechce znát. Je dvou hranic extrém, Jezuitů řád." *** (26.02.2014)

Absolutni vrchol ceske filmove sceny! film ktery je tak nadcasovy a autenticky ze z nej bude mrazit i kdyz si to clovek pusti treba za 50 let smeral predvedl vykon na oscara takovej hnusnej a presvedcivej zaporak se jen tak nevidi navic nejgenialnejsi je fakt ze vsichni vime o co tu doopravdy jde ale reziser Vavra to dokazal tak skvele naaranzovat ze mu to i soudruzi sezrali filmy utocici na rezim primo to meli spocitany ale tenhle to vzal genialni cestou naznaku a kdyz si navic clovek uvedomi ze je to podle skutecnych udalosti dojem je jeste vetsi neprekonatelny dilo neprekonatelnyho mistra rezisera o tom ze kdyz se nekdo mocnej rozhodne bejt slavnej a bohatej a ma prostredky jak toho docilit nic ho nezastavi (01.11.2011)

Velmi temné a depresivní dílo a rozhodně nejlepší film Otakara Vávry. Kemr se Šmeralem jsou nádherně hnusní a zejména Šmeral tu herecky exceluje a předvádí svůj životní výkon. Dílo tak nadčasové a plné metafor (nepřímo připomínající i politické monstrprocesy v 50.letech), že je div, že se nestalo trezorovým filmem.___Vzkaz pro igi B.: Ale když já to viděl za bolševika v kině a nebyl to filmový klub :o) (16.09.2002)

"Lůno ženy je brána do pekla." Snímek je to skvělý, hodně působivý, jen té deprese je na můj vkus trochu moc. Nicméně naši moudří, spravedliví a rozhodně neúplatní politici se na něj měli podívat dřív, než vrátili církvím její poctivě nakradený majetek ... a pro jistotu, aby je v poslaneckém klubu nenavštívil nějaký potomek inkvizitora Bobliga, vrátili i něco navíc. Díky, elito národa. (25.07.2011)