Kladivo na čarodějnice

Dobou vzniku i celkovým směřováním a literární předlohou tento výrazný Vávrův film souzní s televizním ztvárněním F. L. Věka. Hrůzné čarodějnické procesy se vávrovskou precizností při zpodobování a přibližování hereckých reálií a kvalitní Kaplického předlohy mění v nadčasové podobenství staronového tématu svobody a totalitní moci, v tomto případě z boží milosti. Tísnivá atmosféra, tísnivé pocity, a za tím vším souhrn precizní práce celého týmu. Slovenští herci v českém filmu, jako vždy vynikající Elo Romančík i tehdy začínající krásná Soňa Valentová, zůstali a zůstávají kvalitou svých výkonů trvale v mé paměti. (25.08.2007)

Film, který má sice svou mrazivou dobovou paralelu, ale u mě plně funguje právě jen na tomto uzavřeném prostoru. V podstatě dokola opakuje totéž, je velmi pravidelným sledem soudních procesů, napětí nestupňuje, ale plynule rezignuje. Nějaký myšlenkový nebo umělecký přesah se nedostaví. Přesto asi nejlepší poúnorový Vávra. (03.10.2006)

Nepochybně jeden z vrcholů české kinematografie. S jistou pořádnou dávkou inkvizitorského nadání lze snímek vnímat i jako kritiku církevního tmářství. Je ostatně dobrou vlastností velkých filmových děl, že bývají otevřena interpretaci. Pro mě je však Kladivo na čarodejnice spíše filmem o (nejen) náboženské horlivosti, která dláždí cestu ďáblům, není-li usměrněna moudrostí (přesněji ctností zvanou "prudentia"). Je podobenstvím - současným i nadčasovým - o ďábelské moci a lidské bezmocnosti; o křehkosti našeho já, jež lze bolestí a strachem rozhlodat a zlomit a zbourat, a pak postavit znovu a jinak podle vůle mocných. Avšak také o odpouštějící lásce, která nesoudí jako inkviziční tribunály a člověku otevírá cestu právě tehdy, když selhal... a z Jidášů dělá Petry. (28.03.2009)

Nadčasové podobenství o moci, která s každým zatočí a tu pravou pravdu z něj nakonec vytluče. Soudruzi se nakonec poznali, přesto film neskončil v trezoru, jen se zkrátka nějakou dobu nepromítal. Od začátku 80.let se opět začal sporadicky objevovat v kinech, ale do TV si našel cestu až po roce 1989. Výjimečné spojení Kaplický+Vávra+Krumbachová funguje bezchybně. Autoři přiznávají, že skutečné šumperské procesy byly daleko drastičtější - brutálně byly například vyslýchány i malé děti. Jednu z rolí prvních usvědčených čarodějnic si zahrála J.Štěpničková, která si odseděla několik let ve vězení za pokus opustit republiku. Petici za její uvěznění podepsala většina hereckých kolegů a kolegyň. V.Šmeral, hrající inkvizitora, byl naopak kovaný komunista, který velkému množství lidí ublížil. Vávra tak alegoricky natočil procesy z 50.let, kde oba jmenovaní stáli stejným způsobem na opačných stranách barikády.... (25.11.2010)

Je mi smutno při pohledu na současný stav českého filmu, když v 60. letech se u nás natáčely takovéto brilantní snímky. Kladivo na čarodějnice Otakara Vávry, je mrazivá podívaná a jeden z nejlepších českých počinů, co jsem měl zatím čest vidět. Skvělé je též herecké obsazení a černobílá kamera dodává všemu punc pochmurnosti, čímž ještě umocňuje divácký zážitek. Prostě skvělá práce. Takhle nějak komunisté v 50. letech konstruovali politické procesy. (11.05.2014)