Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film Kouzelný dům natočil režisér Otakar Vávra v roce 1939 podle stejnojmenného románu Karla Josefa Beneše. Vypráví příběh mladé, bohatstvím zhýčkané Marie Ungrové, dcery významného průmyslníka, která přežije leteckou katastrofu. Uprostřed lesů, nedaleko moravské vesnice Bítova, ji najde v bezvědomí Vilém Balvín a dopraví do rodného domu. Dívka se probudí z mdloby s naprostou ztrátou paměti. Zůstává v „kouzelném domě“, kde se seznamuje i s mladším synem Martinem. Mezi Marií a Martinem vznikne něžný milostný vztah a společně pátrají po totožnosti mladé ženy. Ve filmu se sešlo mnoho mimořádných hereckých osobností – Adina Mandlová, Leopolda Dostalová, Růžena Nasková, Terezie Brzková, Zdeněk Štěpánek a Eduard Kohout. Kamera Jana Rotha vykouzlila působivé ovzduší podzimních mlh, snovou náladu, ke které přispěla i lyrická hudba Františka Škvora. (Česká televize)

(více)

Recenze (64)

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Hlavním záměrem Vávrova přepracování Benešova románu je natočení úspěšného uměleckého filmu (ostatně jaké ambice mohla mít československá filmografie v době krátce před válkou). A podřídil tomu vše! Rád bych se při hodnocení filmu vyhnul porovnávání s Balíkovou inscenací z roku 1970, ale obávám se, že tomu neuniknu. Otakar Vávra (autor též scénáře) nenechává tedy nic náhodě: pro zobrazení kouzla využívá všechny možné (kouzelné) efekty, především osvětlení a dekorace, které se zintenzivňují při psychických kolapsech hrdinů. Často jsou to však jen efekty pro efekty; dobře nasvícený vodotrysk okouzlí každého, vždy a všude. Z herců si vybral jen esa a královny. To, že je mi Munzarova herecká škola (viz též Ilja Racek, Václav Lohinský) bližší než Štěpánkova - a už tu máme to nemilé porovnávání - je můj problém. Propastný rozdíl je však mezi herectvím Mileny Dvorské a Adiny Mandlové, která jako obvykle hraje jen samu sebe a působí jako zapomentutá postava z němého filmu. Její delší pobyt na "plátně" je vždy iritující a na detaily raději nehledět (např. šot, když začíná hrát na klavír, musel být zkrácen na půl vteřiny, protože přitom kroutí rameny jako vrtulník). "Převedení" románu do kategorie červené knihovny je rovněž marketingově promyšleným činem, stejně tak jako zobrazení továrníka Laryše jako totální monstrum. Pozdější přechod z "červené knihovny" do "rudé knihovny" není pak už tak zřetelný a příliš obtížný. Nicméně mějme vždy na paměti staré dobré "OMNIS COMPARATIO CLAUDICAT - každé porovnání kulhá." Pozn: V komentářích jsem zachytil odkazy na Davida Lynche, prozrazující udivující komplexnost diváckého přístupu. Pokud tomu rozumím dobře, Vávra dospěl ke hranici, kterou Lynch překročil. Domnívám se, že jde o hranici uvěřitelného. O tom, co se děje v kouzelném domě pochybujeme, ale věříme tomu, o Lynchových světech nepochybujeme, ale už jim nedokážeme uvěřit. ()

mchnk 

všechny recenze uživatele

Že zde Otakar Vávra filmovým způsobem předběhl dobu, je naprosto neoddiskutovatelné. Těžké drama o vnímání přítomnosti bez paměti, s pamětí, a nakonec i s pocitem procitnutí. Adina si to skutečně dává tak, jak nikde jinde, Vávra provazuje filmeček snovou i fantazijní realitou a Štěpánek zařizuje to ostatní. Popravdě, nebýt jeho až přehnaně emotivních Marií, dalo by se podle mě mluvit o dokonalém provedení. Drama se prolíná s lehkým humorem, který je takový dobový, upřesňovací bod, protože v některých chvílích, film působí skutečně nadčasově. Neskutečně trefná ztráta paměti v době, kdy byla paměť českého národa na dlouhá léta zašlápnuta. ()

Reklama

boro123 

všechny recenze uživatele

Co mi na filmu vadilo, byl výkon Zdeňka Štěpánka, přestože ho mám jinak jako herce ráda, tady podle mě strašně přehrával, tím se zněkterých dramatických scén staly spíš scény komické. Jinak ale film vybočuje stylem, má zajímavou kameru a svícení (napíklad obličej Adiny Mandlové jako jediný osvětlený bod), taky pojetí snové sekvence je něco, co bych u filmů z tohoto období nečekala. ()

Adiemus 

všechny recenze uživatele

Jsou filmy, u kterých při opakovaném zhlédnutí měním názor, jenže to není případ Kouzelného domu. Zkoušela jsem mu dát šanci už několikrát, ale i přes atraktivnost tématu (předlohou je má oblíbená kniha K. J. Beneše), přes herecké výkony většiny protagonistů mé hodnocení silně sráží dvě věci: a) Zdeněk Štěpánek, který se pro roli Martina naprosto nehodil b) scénář O. Vávry, který nepřesvědčivým happyendem úplně potopil záměr autora předlohy. Je mi líto, ale ten zpackaný závěr nevylepší ani Vávrův režisérský um. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Otakar Vávra měl zpravidla šťastnou ruku, pokud šlo o výběr literárních děl vhodných pro filmovou adaptaci. Mezi takové snímky patří také Kouzelný dům, jenž vznikl na základě stejnojmenné předlohy K. J. Beneše. Psychologické drama se soustředí především na duševní stav a novou situaci hlavní hrdinky, která se po leteckém neštěstí ocitla v neznámém prostředí. Dívka bez minulosti, neboť trpící amnézií, se učí žít v tajemném domě, zabydleném starými rodinnými tradicemi a podaří se jí získat si náklonnost jeho obyvatel. V první polovině filmu, kdy se dívčino vědomí teprve probouzí, režisér buduje působivou atmosféru z podzimních mlh a dešťů, v nichž se postavy pohybují odhmotněny jako stíny. Ve scénách halucinací používá Jan Roth subjektivní kameru, takže se divák snadno ztotožňuje s perspektivou zmatené návštěvnice, jejíž vnitřní neurčitý čas mimo prostor symbolicky měří dlouhé kyvadlo empírových hodin. V jejích snech se objevují postavy bez tváří, protože je nedokáže nikam zařadit. Až kouzelník s příznačných uměleckým jménem Caligari (!) dá událostem v zešeřelém domě zase nový směr. Úlohu tajemné Marie, která po leteckém neštěstí ztrácí paměť a ocitá se ve vesnickém prostředí, které zná stejně málo jako svou minulost, svěřil Vávra Adině Mandlové. Ta zde vytvořila bezesporu nejzávažnější a charakterově nejvyzrálejší roli v rámci celé své kariéry. Tato skutečnost je o to vzácnější, že postava Marie jí nedávala po vnější stránce příliš mnoho možností. Přesto dokázala tuto tápající ženu, zvolna podléhající milostnému okouzlení, přesvědčivě zživotnit. Kouzelný dům ve své vlastní podobě je však reprezentován triem starých žen, ovládajících svou matriarchální důstojností oba bratry. Otakar Vávra obsadil i tyto role významnými divadelními umělkyněmi Růženou Naskovou, Leopoldou Dostalovou a debutující Terezií Brzkovou. Třebaže nejsou tyto postavy z filmového hlediska přitažlivé, díky výkonu všech představitelek si získávají pozornost i sympatie diváků. Film Kouzelný dům, ve svém půdorysu charakterizovaný především jako komorní herecký koncert, intonovaný na kontrastní melodii poklidu vesnického domova na straně jedné a záhadného zjevení neznámé ženy na straně druhé, je jedním z mála snímků, odvažujících se srovnání se soudobým světovým trendem. ()

Galerie (17)

Zajímavosti (8)

  • Film, který inspiroval Davida Lynche k natočení Mulholland Drive. (Kulmon)
  • Premiéra Terezie Brzkové před kamerou. (Kulmon)
  • „Kouzelný dům“ v Žerůtkách vystavěl kolem roku 1810 stavitelský mistr František Vašíček a poději přestavěl jeho syn Kajetán. Z důvodu typové ojedinělosti byl zařazen v roce 2004 mezi chráněné památky. Nový majitel ve spolupráci s památkáři dům rekonstruoval. (sator)

Související novinky

Noir Film Festival již tento čtvrtek

Noir Film Festival již tento čtvrtek

17.08.2020

Projekcí vizuálně podmanivého klasického filmu noir Špinavá dohoda bude ve čtvrtek 20. 8. na královském hradě Křivoklát slavnostně zahájen 8. ročník Noir Film Festivalu. Čtyřdenní žánrová přehlídka… (více)

Reklama

Reklama