Krakatit

Nadčasový román našeho velikána literatury a minimálně výtvarně a co do atmosféry dokonalá adaptace velikána našeho filmu.   Monstrózní obžaloba světových pořádků, kde mocní světa konspirují za asistence sil pekelných, aby zničili demokracii.  Z dnešního pohledu možná trochu naivní představa černobílého světa, ale sotva skončená druhá světová a doznívající tvrdý kapitalismus moc nedávaly možnost jiným složitějším výkladům..  Chvilku mi trvalo, než jsem přistoupil na Vávrovo filmové vyprávění, poněvadž diváka hodí do psychedelie hlavního hrdiny a ber nebo nech být. Postupně mi ale  Höger přestal lézt na nervy a zejména jeho setkání (setkávání) se třemi femme fatale nemělo chybu - nástroj, babylónská děvka a naivka aneb panenka Marie, ehm, tedy pracovitá dívka z chudých poměrů...   Závěr jsem si pak představoval jinak, ale kdo jsem, abych radil Čapkovi, potažmo Vávrovi... (21.06.2024)

Vynález, který se stal katem svého stvořitele. Buď paralyzována myšlenka, buď setnuta ruka, buď polita tekutým železem hruď nepovolané osoby, která zmocnit se chtěla „patentu“ Ing. Prokopa. Vyplenit zem, strach a paniku vyvolat, lidstvo do války zahnat, k bídě přivést, ve zkáze svět utopit. Varovně příkladný překlad snu a nemocí ochromené pravdy. Mír ať není omráčen, ať neomdlévá v horečkách, ať v bdělém stavu zachován zůstává po generace. (12.09.2016)

Tvůrci Krakatitu měli ve své době v podstatě jednoduchou roli. Dílo Karla Čapka je tak geniální a nadčasové, že bylo jasné, že obzláště scény analogické s nacisty budou i ve filmu mrazivé. Otakaru Vávrovi se ale naštěstí navíc ještě podařilo pochytit něco z orsonwellismu, takže film funguje i dnes, po 60 letech, což se podaří sakra málo. Výjimku tvoří jen některé dialogy a scénky, které už dnes působí nepřirozeně a úsměvně, zvlášť ta romantičtější složka. Celkově je ale film nesmírně ponurým dílem. Svým místy skoro až apokalyptickým vyzněním rozhodně není snímkem na příjemné sobotní odpoledne. (16.11.2008)

Hutná dávka paranoie od Otakara Vávry o tom, co se může stát, když se nesprávná věc dá do nesprávných rukou. Kromě i dnes aktuálního námětu oceňuji zejména atmosféru, na tehdejší dobu vynalézavé triky a výborné herce - Karel Höger jako inženýr v nesnázích nebo např. osudově krutá Florence Marly v roli princezny. A teď už abych si sehnal knížku. (17.11.2008)

Hereckým projevem velmi divadelní: patos a tíže - ale tak se tenkrát hrály tragédie, stačí si poslechnout záznamy divadelních her z poválečné doby. Vávra má vše pod kontrolou, takže se mu horečnatý sen nerozpadne na sled expresionisticky pojatých výstupů, a věrně převádí myšlenky knihy - krakatit jako lidská pýcha ničící místo budující, žena- můza jako cíl a odměna dobyvatele, který se nevědomky stane tím ovládaným, venkovská idyla s hodnou dívkou se nám zdá krásnou, až když ji ztratíme, předtím nás nudí a nenaplňuje... Myšlenky zůstavají, jen se mění způsob uměleckého vyjádření - dnes je hlavní civilní projev, dřív vládla exprese. (28.03.2010)