Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Lída Baarová, Gustav Nezval, Ladislav Pešek, Jiří Steimar, Jiřina Šejbalová, Rudolf Deyl ml., Karel Černý, Alon Kassuk, Jana Konůpková, Karel Hradilák (více)Obsahy(1)
Romantický příběh vznešené dámy, která chtěla žít bez manželských pout, ale touha po dítěti ji zavedla - pečlivě zamaskovanou - do náruče mladého šlechtice. Teprve po letech uvěřila jeho lásce a dala se poznat. V roce 1940 měly premiéru čtyři filmy režiséra Otakara Vávry - v lednu Dívka v modrém, v srpnu Pacientka dr. Hegla a v říjnu Pohádka máje a Maskovaná milenka. Všechny tyto filmy byly na svou dobu nadprůměrné... Maskovaná milenka byla pokusem o český velkofilm kosmopolitního ražení. Předlohou se stala novela Honoré de Balzaca. Jde o romantický příběh vznešené dámy, která chtěla žít bez manželských pout, ale touha po dítěti ji zavedla - pečlivě zamaskovanou - do náruče mladého šlechtice. Teprve po letech uvěřila jeho lásce a dala se poznat. Na velkolepé podívané, kterou chtěl Otakar Vávra oslnit diváka, se podílel i kameraman Ferdinand Pečenka, náročné stavby v barrandovském studiu navrhl a postavil architekt Jan Zázvorka - oba získali Národní cenu v roce 1941. Hlavní role vytvořili Lída Baarová a Gustav Nezval, dále si zde zahrál Ladislav Pešek, Jiřina Šejbalová a Jiří Steimar. I když film nedosáhl plnokrevnosti literární předlohy, podařilo se dokázat, že česká kinematografie je i v protektorátních poměrech schopna vytvořit dílo, schopné mezinárodní soutěže. A to v oněch podmínkách nebylo nijak málo... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
První půlka je solidně rozehraná a překvapivě sympatická, navíc s dobrou zápletkou a sem tam příjemným vtipem. Byl jsem až překvapený, že mi něco tak vyloženě romantického sedí a to jsem ani nehleděl na jméno režiséra, od kterého bych automaticky měl očekávat nadprůměr. Bohužel s druhou polovinou se z toho stala hloupá červená knihovna, která nejen že se táhne, ale taky rezignuje na vše, co bylo na první půlce tak dobré. Filmařsky to rozhodně není špatné, ale je škoda, že ze scénáře nevzešlo něco víc (ačkoli záleží, kolik se to řídilo Balzacovou předlohou, kterou neznám). Zatím to nejslabší, co jsem od Vávry viděl. Jo, a Leon je neskutečný idiot a teprve v posledních 20 minutách se obzvlášť ukáže, jak moc velký idiot to je... Slabé 3* ()
Je to sice limonáda, ale bohužel ne ta lehká, sladká a plná bublinek. Otevírá ji sice úžasně dynamická scéna karnevalu a tajemný románek, který se při ní rozpoutá, je také zajímavý, jenže ouvej - ve druhé půli začne být film nudný, postava Lídy Baarové se snad až zprotiví a divák mnohdy nestačí žasnout, jak naivní červená knihovna se z toho stala. Škoda. ()
Kostýmní sladká romance. Škádlivá, s dobou trýznění, sladkým opojením a všeobecným uspokojením. Výpravná a kameramanská stránka filmu je nadprůměrná. A jsou tam i technické lahůdky, jimiž jsem byl velice příjemně překvapen a nadšen. U sladkého příběhu může někdo zamačkávat slzičky, objevující se samovolně v koutcích. A to je také účel. Baronka Lenka Rossetti (Lída Baarová) je předobrazem emancipované feministky. Poznamenaná životní zkušeností a obdařená finanční a existencionální jistotou, používá muže pouze k dosažení svých vlastních plánů a cílů. Kapitán kavalerie Leon z Costy (zajímavý Gustav Nezval) se snaží odstranit svou osamělost. Je přitahován tajemnem, neznámem a nevědomím. Skutečnost je nahrazena představou, která se stává postupem času tíživější a nesnesitelnější. Z krásného snu se stává noční můra. Jeho snahy o odpor narážejí na jeho citlivou duši romantického snílka. Vynikající postavou je Leonův sluha Ferdinand (skvělý Ladislav Pešek). Kárá, hubuje, povaluje se, a přesto je oddaným zaměstnancem zamilovaného blázna. Z dalších rolí: důvěrnice baronky Lenky Evženie, hraběnka Angely (Jiřina Šejbalová), zamilovaná Lenčina komorná (Božena Šustrová), a plod pragmatického tahu, chtíče a lásky Leonka (Jana Konůpková). Film má výjimečné momenty a plní to, co má: zabaví. ()
Lídě Baarové ta postava moc pěkně sedla, protože svým zjevem se k takovým rolím přímo hodila. Uvěřila jsem jí, že je opravdová šlechtična. Zazněl tu názor, že by se místo ní hodila do role spíše Marie Glázrová, která byla Lídě Baarové typově podobná. Dovolím si nesouhlasit. Jako dovedla bych si Marii Glázrovou v té roli představit, ale to by se celé ubíralo někam jinam. Navíc Lída Baarová působila mnohem jemnějším a citvlivějším dojmem. Gustav Nezval byl velmi okouzlující. Nedivím se, že kostýmy pocházeli od Hany Podolské. ()
Lehký a načinčaný romantický film sice nedosahuje kvalit Vávrových opusů z let pozdějších, ale s přihlédnutím na protektorátní poměry, které u nás panovaly, můžeme být jen rádi, že vznikaly i odlehčenější a nepropagandistické snímky usilující o uvolnění napjaté atmosféry. Až možná přílišná sentimentální okatost a kýčovitá cajdákovitost je trochu na škodu, avšak samotná předloha Honoré de Balzaca po literárních stránkách není ničím objevná. Milostný vztah mezi kapitánem a milenkou v podání Lídy Baarové a seladonského Gustava Nezvala při natáčení zdaleka nebyl tak uvolněný jako ve snímku samotném. I proto je někdy cítit v jejich vypjatých partech až přílišnou křeč a nevěrohodnost. ()
Galerie (3)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (10)
- Filmovou dcerku Lídy Baarové, Janu Konůpkovou, objevil a doporučil režiséru Vávrovi František Kreuzmann. Byla to její jediná role, v roce 1969 z politických důvodů emigrovala, dnes žije v Kanadě. (kosticka7)
- Lída Baarová ve filmu nosí róby slavné módní návrhářky Hanny Podolské. (Cucina_Rc)
- Kameraman Ferdinand Pečenka byl v roce 1941 odměněn Národní cenou za snímání filmů Maskovaná milenka a Noční motýl (1941). (Marthos)
Reklama