Němá barikáda

Po stránce režie a napětí velice slušně provedeno. Že je to agitka, netřeba poznamenávat, každý to ví a bylo to školní povinné kino. Vyznění celého filmu je: Parta dezorganizovaných idiotů brání Prahu. Dělají neskutečné vojenské blbiny a pak jsou z nich hrdinové ale povětšině mrtví. Takže babo raď , jak tenhle film hodnotit. (25.02.2010)

Klasická propaganda, dávkovaná s inteligencí tvůrce formátu a talentu, jenž nesporně Vávra měl.Využil dobu která byla nakloněná poněkud doleva...a zbarvená rudě.Nejen krví našich lidí, což tu jistě nikdo nehodlá znesvěcovat, ale hlavně rudou barvou věčných a stále přežívajících komunistů, kteří o pár let jasně dokázali jak si váží skutečných hrdinů, kteří za tuto zemi prolévali krev na všech frontách...Čekalo je ponížení, kriminál a uranové doly...Bohužel není a s ohledem na čas který uplynul už nebude dostatečné množství objektivních filmů, které nám ukáží jak to všechno skutečně bylo .. musíme se smířit, že čas pod rudou nadvládou poznamenal, nejen myšlení jednotlivců ( viz mnoho komentářů zde ), ale i tvůrců té doby. Mnohdy velmi zručných filmařů, což je dle mého názoru i tento případ. Paradoxem zde je , že historii píší vítězové, což bohužel rok po vítězství pracujícího lidu nebylo to pravé ořechové období, na které dnes někteří vzpomínáme radostně...Byla to prohra, za kterou jsme platili i mnohem hůře, než jen hloupým filmem, který ve skutečnosti vůbec nemusel hloupým být... (11.11.2014)

Mladá socialistická republika potřebovala nové hrdiny. Ti, jež padli na barikádách se jimi stali. Začátek filmu by neměl odradit, neboť nám museli tvůrci vysvětlit děj, abychom to třeba nějak špatně nepochopili. Vše se dělo hlavně pro slávu strany a lidu. Poté začíná příběh vcelku lidský, občas proložený nějakou agitační větičkou. Skvěle ilustruje atmosféru poúnorových let. Jinak je to ovšem velkofilm jak má být. Jsem rád, že máme něco takového natočené, abychom na své padlé hrdiny nezapomněli. Zasloužili by si ale nějaký nový objektivnější pohled na věc. Bohužel se jim dnes už asi nikdo věnovat nebude...70% (10.06.2012)

V únoru 1948 se v Československu chopila moci Komunistická strana, která provedla výrazné a zásadní změny i v kinematografii. Film v dalších letech sloužil především oficiálním mocenským záměrům. Není proto divu, že tehdy vzniklo nejvíce snímků, zobrazujících tématiku II. světové války a nacistické okupace. Hlavním atributem těchto filmů je zobrazení hrdinství, jehož nositeli byli většinou obyčejní lidé se "správným" třídním původem a "správnou" politickou orientací. Jedním z prvních filmových odkazů byl snímek Otakara Vávry Němá barikáda, natočený podle námětu a scénáře Jana Drdy. Autor zde popsal skutečné události z pražského květnového povstání v boji o Trojský most. Dvouhodinový monumentální spektákl se však nevyhnul – a ani nemohl – dobově poplatným manipulacím. Už jeden z prvních záběrů prozrazuje, že podnět k povstání zavdalo »podzemní vedení KSČ«, což je čirý nesmysl (krajské ilegální vedení KSČ v Praze bylo kompletně pozatýkáno v březnu 1945). I samotné řízení povstání je ve filmu vylíčeno zkreslujícími prostředky; příslušníci čs. armády (ve filmu zastoupené majorem v podání Miloše Nedbala) vystupují jako bázliví a pesimičtí a tak jsou to vlastně komunisté (Hošek a spol.), kdo celé povstání zachraňuje. Tím zůstala zcela odsunuta skutečná historická úloha generála Kutlvašra, který měl na zdaru celého povstání značný podíl. Vrcholem této záměrné demagogie je výrok jedné z postav (Kroupa) na otázku, proč Praze nepomůže americká armáda, protože se jim prý "nechce". Tím je jasně předdefinováno, čí vojska v závěru filmu hrdinové vítají. Naopak je zde poměrně zdařile zobrazen vývojový (levicový) posun obyvatelstva během nacistické okupace. Tento posun je demonstrován na postavě četnického strážmistra Brůčka (Jaroslav Marvan), který za první republiky rozháněl komunistické demonstrace a v závěru povstání při pohledu na vlajku Sovětského svazu uznale prohlásí: "Jo, dělali jsme tenkrát pěkný blbosti. Tak mi ty pendrekářský starý časy odpusť." Komunistickou interpretaci pak podtrhuje i fakt, že film nemá ústřední dějovou postavu, hrdinou je tu prostý lid. I ten je ovšem důkladně rozdělen. Vedle neohrožených, přímých a silných jedinců (v jejich čele stojí dělník, uhlíř, komunista a četař) se nacházejí vyložení zbabělci. Zcela výjimečné postavení v celém filmu zaujímá polská dívka Halina (Barbara Drapińska), osvobozená krátce předtím z koncentračního tábora, přesto v obdivuhodné psychické i fyzické síle. I přes zmíněné výtky, v celkovém pohledu na dílo ovšem nezbytně nutné, patří Vávrova a vlastně i Drdova BARIKÁDA k nejpůsobivějším snímkům s tématikou okupace. Stále je to ovšem film, který by si zasloužil hlubší historický rozbor. Otakar Vávra se pak k událostem pražského povstání vrátil ještě jednou o několik let později v třetí části volné trilogie s názvem Osvobození Prahy. (05.03.2009)

Protivojnové filmy majú byť o tom, že vojna je zlá a bodka. Nieže ďalší režim bude super a čaká sa len na záchranu jeho zástupcov. Jediný podstatný režim má byť pre ľudí v ohrození života mier. Dobre, Červená armáda asi v tejto situácii pomohla a nikto nemohol vedieť, ako sa to neskôr zvrtne. Ale kto by kurva počas boja o život myslel na to, že keď sa zbaví nacistov, bude môcť byť členom pracujúceho ľudu? Keď sa zbavím nacistov, ktorí sú doslova na druhej strane provizórnej barikády, tak prežijem. Kto rozmýšľa inak, má asi dosť zvrátenú motiváciu. Tá propaganda naserie ešte o to viac, že veľká časť filmu, ktorá sa bez nej zaobišla, pôsobí ako remeselne kvalitné a takmer nestarnúce dielo. (11.02.2016)