Nezbedný bakalář

Otakar Vávra je nejen doyenem české filmové režie, ale také znalcem a milovníkem historie, která byla vlastní i Zikmundu Winterovi. Toto osudové setkání obou mužů, byť jen teoretické, našlo svou šťastnou chvíli na přelomu dějinného lámání světa, v období, kdy bylo třeba obrátit svou pozornost právě k minulosti. V Rozině sebranci je to takřka antická tragédie klášterního sirotka, hledajícího lásku po boku nesprávných mužů, naproti tomu příběh o svobodomyslném bakaláři je spíše kratochvilná koláž, v níž zvítězí rozum nad hloupostí. Plejáda vynikajících hereckých osobností v čele s temperamentním Štěpánkem, půvabnou Vlastou Matulovou, charismatickým Korbelářem, Marvanem, Smolíkem, Rašilovem a dalšími ovšem vytváří z tohoto filmu vskutku velkou podívanou, která vyniká i po výtvarné a hudební stránce. (03.10.2008)

V dobách, kdy dalo se radovat z otevření českých vysokých škol po druhé světové válce, snad bych nadšeně výskal nad tím, jak byli ti, kteří hází vzdělání klacky pod nohy, zostuzeni. Nyní je však doba "nezbedných bakalářů" opisujících disertační práce a "profesores" omlouvajích toto bizarními výmluvami. Dnešek tak vrhl nemilosrdně jasné světlo na poněkud jednostranný pohled, ve kterém příslušnost ke stavu plně determinuje charakter člověka. Připočtu-li ubranou hodnotu redundantní milostné zápletky, vychází mi slabé ***. (12.10.2009)

Není náhodou, že Vávrův odkaz v den oslav jeho stých narozenin hájil jeho přední žák Jiří Menzel. A není náhodou, že velkolepá husitská trilogie musela mít své předchůdce. Názor, že Vávra v zájmu kasovního úspěchu a zastření své údajné umělecké nedostatečnosti - nezapomínejme, že máme co do činění s uměleckou osobností světového střihu a úrovně - angažoval nejlepší herce své doby, se zcela míjí se svým věcným smyslem. Jiří Krampol - a není zdaleka sám - to vysvětlil víc než pádně: pro herce bylo poctou, byl-li vyzván ke spolupráci Mistrem Vávrova osobnostního formátu. BAKALÁŘ naznačuje, proč tomu tak vůbec mohlo být. Geniální autodidakt, který vychoval nejen sebe, ale hned několik generací českých a světových filmových tvůrců (Emir Kusturica) i v tomto případě odvedl vynikající práci, která prozrazuje již ruku rychle dozrávajícího svébytného tvůrce (v době natočení filmu bylo Vávrovi 35 let). Důkladnost ve výpravě je provázena důkladností ve výběru herců. Od DÍVKY V MODRÉM či FILOSOFSKÉ HISTORIE a TURBÍNU přes ROZINU SEBRANCE urazil Vávra nemalý kus v propracovávání svého osobitého, nezaměnitelného přístupu k historické látce, ale i spádu děje, barvitosti a propracovanosti psychologie nejen hlavních postav. I dnes exotická krása Vlasty Matulové, jedné z nejosobitějších a nejvýraznějších českých hereček vůbec, osobitá dikce Františka Smolíka, světový zjev Zdeňka Štěpánka, výrazného spolutvůrce díla, vynikající přísliby Vlastimila Bródi Brodského nebo tehdy mladičkého Josefa Vinkláře berou poučenému divákovi dech i dnes. A k čerstvému rovu velkého muže českého hraného filmu kladou na znamení nepomíjející úcty kytici smutečních květů. Muž-epocha se stal zvěčnělým, a právě proto i klasickým a nadčasovým historickým faktem české filmové historie. Osobností dějinotvornou. (26.10.2011)

Moc hezká výprava, množství skvělých hereckých výkonů (zvláště Z. Štěpánek, který zde vypadá občas pěkně ďábelsky, a J. Vojta, ale všichni konšelé jsou také skvělí), nádherná muzika (koleda, která bere za srdce, a závěrečná písnička žáků darebáků na odchodnou) a hodně dobrá kamera převažují nad slabšími momenty filmu (love story O. Korbelář x V. Matulová). (16.01.2011)

Československý historický film s komediálními prvky, jenž je orientován na školství v 16. století na malém městě. Ústřední postavu středověkého intelektuála, který je přemluven vykutálenými pány konšely k převzetí místní školy, hraje Z. Štěpánek. Nezbedný bakalář je jeden z filmů, který dokazuje, proč je tento umělec tak oceňován a nezřídka řazen k nejlepším českým hercům všech dob. Jeho ohnivý pohled, nespoutaná energie, burácející hlas, moudré proslovy a celé jeho herectví je vskutku ojedinělé. Vedle tohoto velikána ve filmu vystupují další velmi významné herecké osobnosti, nejvýznamněji mě upoutal věčně žíznivý F. Smolík, bubák F. Kreuzmann a nečekaně půvabná V. Matulová. Po bok zkušených umělců byli postaveni dětští a začínající herci, z nichž se postupem času vyvinuly slavné herecké osobnosti (V. Brodský, J. Vinklář, J. Mareš). Dějové stránce filmu nemám také téměř co vytknout, kvalitně je vyjádřena stupňující se nesnášenlivost mezi lakomými konšely a nebojácným bakalářem. (17.07.2012)