Osvobození Prahy

Tento dvoudílný film Otakara Vávry je teda řádná kopa hnoje, je to dílo doslova a do písmene falešné jak pětikoruna. To by člověk nevěřil, jak odporným způsobem lze navádět k lásce k našim exzkurvybratrům Sovětům a překrucovat a ponižovat tak lásku k vlasti, lásku ke svobodě. Čekal jsem tu daleko větší hodnocení a jsem rád, že zdejší uživatelé mají vesměs celkem rozum. Jediné, co nemůžu pochopit, je to kvantum předních českých herců a proč to udělali, že vzali ty prašivé role. Jestliže takový starý pes Jiří Kodet v Pelíškách vykřikuje "Proletáři všech zemí, vyližte si prdel" a tady podporuje sovětskou propagandu, tak to mně teda poser kotník. Dát si tento film mezi oblíbené filmy je jako zapíchnout tam rudý prapor. Nic, spálit to, zavčas, protože tento film nejen, že nestojí ani za děravý groš, ale navíc je ostudou pro český lid. odpad! (11.11.2011)

Vávrova lekce normalizačního dějepisu je dnes přes respektování chronologie událostí i vypíchnutí mnoha detailů (výkřik německého vojáka "Was ist denn los?" po vpádu do Rozhlasu, likvidace německého tanku před staroměstskou radnicí, ze země vstávající a následně zasažena dívka během masakru v Úsobské ulici, přibližně šest hodin trvající jednání s Toussaintem) použitelná zejména jako monumentální ukázka toho, jakým způsobem byl za komunismu překrucován výklad pražského povstání. Proti odlidštěným německým bestiím stojí usměvaví sovětští vojáci, jejichž příjezd představuje od začátku řešení všech problémů. Osvobozenecký boj proti okupantům vedli v první linii pochopitelně přesvědčení komunisté, kteří se navzájem oslovují zásadně „soudruhu“ nebo „soudružko“. Právě komunisté, vykresleni jako praví mučedníci, byli podle filmu po celých 6 let války hlavními nepřáteli nacistů. Řídícím orgánem povstání je v rozporu s historickými fakty Revoluční národní výbor, nikoli kolaborantská Česká národní rada, která z pohledu tvůrců naletěla planým slibům cynických Američanů a podepsala dohodu s Němci. Všem ostatním regulím je pochopitelně nadřazeno „právo revoluce“, neboť hnacím motorem povstaleckých bojů je vidina socialistické republiky pracujících. Posluhovači západních imperialistů jsou bandou pomatených zbabělců, základní povstaleckou tiskovinu představuje Rudé právo a nejvíc při osvobozování krvácela mytizovaná Rudá armáda, nikoli lidé bojující na barikádách (nejvíc krve ztratí sovětský tankista). Poslední slovo tohoto strnulého velkofilmu, který vás za přetrpění hodiny interiérových diskuzí (oživených nanejvýš nesouvisejícím prostřihem na panorama Prahy) odmění hodinou stejně statických přestřelek v ulicích, nemůže zákonitě patřit nikomu jinému než Gottwaldovi. Hezky si to soudruzi udělali. 40% (05.03.2020)

Jen si pískej fašisto, spojenci jdou na jisto... - V prvé řadě musím říci, že mně se Osvobození Prahy zdaleka nezdá tak blbé, jak zde mnozí usuzují. Film nelze označit za chaotický. Nevím, jak se dá vylíčit tak komplexní záležitost jako české květnové události 1945 (a některé epizody jim předcházející) coby lineární příběh s několika jasnými postavami. Vávrův nápad sestavit film jako pásmo volně se prolínajících výjevů, kde hrané pasáže ve vhodné okamžiky střídá dobový dokumentární materiál, mi připadá dobrý. (Nikoli však originální, samozřejmě. Něco podobného bylo k vidění minimálně už v Radokově Daleké cestě.) Pravda jistě je, že Osvobození Prahy sdílí problém předchozích dílů trilogie: Demagogii. Všechny tři filmy ukazují 2. světovou válku jako boj dvou ideologií: správné (komunistické) a špatné (nacistické). Všechno, co je mimo tyto dvě pozice jako by neexistovalo. Sem tam se zde sice mihne nějaká postava, reprezentující "buržoazní živel" - ale jde vždy o postavu v lepším případě politicky naivní (v Osvobození Prahy třeba Milada Horáková, ve Dnech zrady Edvard Beneš), v horším přímo kolaborující s nacisty (zlý kapitalista Preiss, apod.). - Je však třeba dodat, že žijeme v době, která upadla do druhého extrému. Každý rok 8. května slyšíme v televizních zprávách o udatných amerických vojácích, kteří nás zachránili. O sovětech se mluví (pokud se o nich mluví) jedině s pohrdáním: Přišli prý stejně moc pozdě a po cestě navíc každého znásilnili a okradli. Zkrátka všechno zpackali. - Bylo by krásné, kdybychom se pro změnu začali dívat na události tak, jak se udály. P.S. Osvobození Prahy má mimochodem velmi pěknou hudbu - od legendárního Zdeňka Lišky. Je pompézní, ale v tomto ohledu ladí s filmem. (14.08.2008)

Vávra to po ideové stránce posral. Němou barikádu se mu podařilo ještě z části ustát, před rudou propagandou. Ale tady ne. Toto je politická agitka jak prase, všichni mimo rudých jsou hajzlové, či to poserou. A Rudá armáda je největší kamarád našeho národa. Fůj!!!!! Z čistě filmařského hlediska, je Osvobození nejslabším dílem jeho Novodobé trilogie. Nepodařilo se mu film správně uchopit. Zmateně kombinuje osudy desítek postav. Velmi špatné efekty a ani herci se moc nepředvádí. (20.05.2008)

První část filmu byla doslova odporná. Z filmu jsem měl pocit, že jediný kdo bojoval proti fašounům byli komunisti, ostatní se buď báli a nebo pro autory zřejmě neexistovali. Je to naprostá neúcta ke všem lidem kdo v Praze při povstání padli a neměli stranickou legitku. Ve Dnech zrady a Sokolovu se Vávra i přes jasný nádech propagandy alespoň snažil držil tématu, ale Osvobození Prahy nakonec propaganda z velké míry bohužel pohltila. Samozřejmě i tady najdeme velmi kvalitní filmařské momenty, boj v pražských uliích nemá chybu, tanky v Pařízský, na Vinohradský, přestřelky taky dobrý, to všechno jo, jen je opravdu škoda, že tohle všechno semlela tehdejší doba dohromady spolu s rudým vnímaním historických událostí. (26.04.2010)