Panenství

Zvláštní atmosféra nenaplněné lásky, kdy dva starší, ale zámožní kohouti, zneužijí sociálně chudé dívky, aby získali když ne její srdce, tak její tělo. Přestože dívka dlouho odolává, nakonec souhlasí se sňatkem s jedním z nich, aby získala peníze na uzdravení jejího milého. Bohužel všechno dopadlo jinak. (24.07.2018)

Silný románový příběh z pera kladenské komunistky Marie Majerové si velice rychle získal své čtenáře, kteří příběh tragického ženství vnímali s pohnutím. V roce znovuvzkříšení Havlova Lucernafilmu vyvstala také otázka stejnojmenné filmové adaptace, která by poskytla potřebné finanční záruky pro možnost dalších projektů a zároveň představila veřejnosti i kritice jiný, než ryze komerční produkt. Režie byla po nelehkém zvažování svěřena Josefu Rovenskému, který ve spolupráci se scénáristy A. J. Urbanem a čtyřiadvacetiletým Františkem Čápem stačil připravit realizaci, ale záhy vážně onemocněl a několik dní po premiéře filmu nakonec i zemřel. Nastalo dilema, co dál. Po jistých kompromisech nakonec Miloš Havel souhlasil s tím, aby se projektu chopil mladý začínající režisér a scénárista, šestadvacetiletý Otakar Vávra. Za tři dny kompletně přepsal scénář, přeobsadil několik hlavních rolí a za osm dní v ateliéru a dva v exteriéru film natočil. Z dnešního hlediska neuvěřitelný výkon. Vystřídání Rovenského Vávrou pak můžeme chápat i jako symbolický odchod příslušníků generace průkopnických selfmademanů, kteří sice výborně ovládali řemeslo, ale scházely jim umělecké předpoklady, kterými disponovali noví mladí a vzdělaní tvůrci. Vávra tu navíc výborně zužitkoval své zkušenosti z tvorby avantgardních snímků a často pracoval se specifickými prvky filmové řeči: filmovými zkratkami, montážemi a symbolickými detaily, které byly na svou dobu nesmírně inovativní. Téměř dokumentaristické obrazy moderního pražského automatu se prolínají s lyrickými metaforami jakou je například záběr otevřeného okna bytu mrtvého skladatele, v němž vítr pohybuje záclonami a nakonec rozfouká balíček tisícovek, které symbolizují zbytečnou oběť titulní hrdinky. Podobných metafor se ve Vávrově filmu objevuje víc, výrazná je sekvence Haniny cesty do bytu chlípného rady, lemovaná schodištěm s detaily nahých ženských soch a zakončená roztříštěním akvária s uvězněnými rybičkami. Do hlavní role Vávra angažoval Lídu Baarovou, tehdy již filmovou star mezinárodní úrovně, která v postavě osudem pronásledované dívky dokázala přesvědčit, že není pouhou kráskou bez talentu. Rozsahem menší, přesto namnoze výrazné, jsou rovněž výkony předních zástupců českého filmového Olympu v čele se Štěpánkem, Průchou, Boháčem, Kreuzmannem i Filipovským; ve vedlejší roli protřelé prodavačky Lily se objevila druhá největší hvězda té doby Adina Mandlová. Vávrův film, jeden z nejlepších v jeho rozsáhlé tvorbě, si dodnes kromě jiného zachoval jistou aktuálnost a do obecného povědomí přinesl mnoho z dosud nevyřčeného či utajovaného. Cena za dívčí nevinnost zůstává napříč dějinami i generacemi stále jednou z nejvyšších, jaké život vůbec přináší. (05.10.2008)

Když jsem tento film natočený dle románu Marie Majerové viděla poprve, ještě jako holka, tak to na mě působilo depresivně a strašidelně - rybičky na podlaze a pan rada... Tak to se teď nestalo a nejvíc mě zaujalo, jak jedna z těch dívek z bistra (či jak to nazvat) byla na filmu s Taylorem a společně pak rozebíraly, jak Taylor umí líbat... :-)) A teď trochu vážněji, více než Baarová, hrající mladou dívku, která měla v životě tak trochu pech (i přes to byla občas na důrazné promluvení do duše), se mi tradičně líbila Adina (...to bych ty peníze musela moc potřebovat...), a samozřejmě všichni v mužských rolích (kupodivu mi nevadil ani Boháč, ačkoli ho jinak jako milovníka moc nemusím). Otevřený konec (...každá si nakonec zvykne...), který byl jako spousta jiných věcí změněn oproti knize, přispěl k tomu, že jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami a nakonec se rozhodla pro čtyři. (06.01.2014)

Ten film není hloupý ani úplně naivní, jako mnohé prvorepublikové filmy. Celá škála slavných českých herců hraje výborně. Nejvíc se mi líbil charakterní majitel bistra Zdeněk Štěpánek. Ale i Adina Mandlová zahrála roli světácké a závistivé mladé ženy skvěle. Lída Baarová v tradiční roli naivky, o jejíž panenství jde, je taky dobrá. Celkový dojem nadprůměr. (07.04.2018)

Jak připomněl Marthos, dílo, první samostatná Vávrova režie vůbec, vznikalo za mimořádných okolností. Tehdy 26letý mladík dokázal nemožné (Vávra ve svých vzpomínkách uvádí, že tehdy běžně pracoval 13-14 hodin denně) a z kýče vytvořil mimořádně zajímavý sociální příběh plně postihující váhu tehdy stále silné konvence. Případ Baarová je složitější, než bychom si byli ochotni přát. Byla-li herecky opravdu tak "plochá", jak se často tvrdívá, zbývá vysvětlit, jak je možné, že se o ní často - nesporně oprávněně a z poučených úst - píše jako o jedné z mála českých hereček s výraznou šancí na hollywoodskou kariéru, či skutečnost, že je jediným představitelem (představitelkou) české Thálie, která kdy hrála ve Felliniho filmech. Pozornost si zaslouží propracovaný výkon dalšího českého herce světové potence - Zdeňka Štěpánka. Psychologicky propracovanou úlohu dostala i Adina Mandlová. Zbývá dodat, že tuberkulóza bývala i v prostředí mohovitých vrstev obávanou smrtelnou chorobou, jakousi obdobou dnešního AIDS či rakoviny. PANENSTVÍM Vávra naznačil, že na olymp české filmové Múzy vstupuje nová, mimořádně silná talentovaná osobnost s potenciálem mezinárodního věhlasu. Nikdo však v tomto poněkud seladonovitém mladíkovi (takovým dojmem působí na dobových fotografiích) netušil otce zakladatele české a československé filmové vlny šedesátých let. Tehdejší tušená očekávání byla dnes známou skutečností víc než překonána. (29.08.2011)