Sokolovo

Po zhlédnutí třetího dílu Vávrovy ságy, musím říct, že tento díl byl zatím si ze všech „nejlepší“. Samozřejmě propaganda působí i zde více jak silně. Divák musí brát v potaz lehce domyšlené skutečnosti. Za pozastavení stojí také to, že střela, která zraní nadporučíka Jaroše například zabije 15 obyčejných vojáků a mnoho dalších úsměvných nebo strašných věcí. (23.11.2014)

Šiškote, po Dnech zrady a osmašedesátem jakbysmet, bylo třeba ještě víc propagandisticky zatlačit na pilu a připomenout národu, že Sovětský svaz je nejlepší přítel člověka. Nebo to jsem popletl, to se říká o psech, ale nechme to být.   Komunistický hnojomet tu kosí jednoho třídního nepřítele za druhým a když jsem si ve Dnech zrady myslel, že vcelku Beneše ti kluci rudí šetří, tak tady se na něm vyřádili jen co je pravda. On nám tedy v Londýně s Ingrem a Masarykem upekli vojenskou diktaturu, hmm.  Zaplať Stalin tu  naštěstí těch obrázků z Londýna tolik zase není a víc sledujeme osudy a nezlomné charaktery kluků dělnickejch s Ludvou Svobodou, kteří nám u Sokolova vybojovali ztracenou čest a slávu!  A to je, rudé kecy nekecy, ale zcela bez ironie fakt, možná to bylo lehce jinak, ale ten Svobodův prapor s kapitánem Jarošem (na toho jsme si jako kluci i hráli) tam skutečně statečně bojoval.  Bojové scény jsou pak naprosto parádní a řekl bych, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy bylo u nás na tomto poli natočeno a do dnešních dnů se může směle porovnávat se západními produkcemi.   Tady za ten výraznější rudý hnus ale musím ubrat ještě jednu hvězdu, a to i přes  hodně silnou scénu s vyvražděním Lidic, která se zase Vávrovi povedla nejvíc, podobně jako vsuvky ze života obyčejných lidí ve Dnech zrady. (21.09.2023)

Českých příspěvků do porážky Třetí říše nebylo pravda mnoho, a těch co by se odehrávaly na bojišti bylo ještě méně. Sokolovo je v rámci východní fronty kapka v moři, ale pro historii našeho národa význam mělo. Kdyby se jeho odkazu nechopili komunisté, udělala by to Třetí republika. Otakar Vávra natočil vcelku svižný pomník, nijak se vymykající z průměru tehdejších masových válečných filmů. Ve srovnání se špičkou reprezentovanou Příliš vzdáleným mostem prohrává téměř ve všem, ve srovnání s mnohem pozdějším Tobrukem obstojí vcelku se ctí. (22.11.2020)

Historicky nepřesný, přesto kvalitně natočený válečný film z dílny pana Otakara Vávry. To, že je snímek těžce poplatný době svého vzniku a odpovídá tomu i upravený děj, je snad očekávaná věc, jinak by to soudruzi vůbec nepustili ven. Propaganda se projeví zejména ze začátku a v první polovině filmu, kdy jsou to až do očí bijící komunistické srance. Nicméně pak se vše rozjede do opravdového válečného filmu se vším všudy. Škoda jen, že mě děj místy trochu nudil. Kdyby se celková délka zkrátila o půl hodinky, byla by to úplně jiná liga a snímek by měl patřičný drive. Atmosféra i herecké výkony ujdou, kulisy a lokace taktéž parádní. Nebýt všudypřítomné propagandy a množství nepřesností, bylo by celkové hodnocení daleko lepší. 4/10. (17.03.2020)

Co se týče filmařiny, tak to je naprosto profesionálně odvedená práce se vším všudy. Troufám si tvrdit, že do dnešního dne nikdo nenatočil tankové bitvy tak, jak je ztvárnil Otakar Vávra. Bohužel film trpí dosti podstatnou komunistickou propagandou. Nejvíc mi vadí, že bezesporu jasné a prokazatelné historické události jsou zabaleny do obalu bolševické propagandy. (24.02.2013)