Sokolovo

Po mnoha letech jsem měl možnost nedávno znovu zhlédnout i pro mě nanejvýš kontroverzní film. S překvapením oproti vzpomínkám jsem musel konstatovat jedno: ideologický balast zůstal nezměněn, zato však velmi výrazně v mém pohledu posílila dokumentární i umělecká, jakoby odosobněná složka filmu. Připomenutí toho, co československé vlastence všeho věku přivádělo do československé východní exilové armády, zůstává - a zřejmě nadlouho zůstane - vlastně velmi slušným jediným filmovým zpracováním. Srovnání s Vávrovým dokumentem - filmem CESTA K BARIKÁDÁM - nejlépe ukazuje, nakolik výstižně se tomuto velikánovi naší kinematografie podařilo zachytit neopakovatelnou atmosféru hrůzných válečných událostí mrazivého zimního předjaří 1943, které bylo neseno podmínečným zdarem jednoho z posledních německých ofenzívních pokusů na východní frontě druhé světové války. Pochvalu zaslouží i připomenutí širšího dějinného kontextu (nacistické plány na českou etnocidu, atentát na Heydricha, lidická katastrofa, úvahy v londýnské vládě), které také kompozičně vyvažují tuto největší Vávrovu filmovou epopej rozsahem srovnatelnou s Bondarčukovou VÁLKOU A MÍREM (de facto šlo o hexalogii). Ještě zajímavější je to, co muselo být na zásah komunistických cenzorů rané normalizace vynecháno: kontext Benešových londýnských úvah, které ho "usvědčují" z nenapravitelných demokratických sklonů; postava národního hrdiny generála Heliodora Píky, statečného obhájce československého státního a národního zájmu v Moskvě, který se rozhodujícím způsobem zasloužil o ustavení jednotky; česky psaná jména německočeských demokratických antifašistů (Spiegel, Redisch), ale kupodivu i postavy pozdějšího ministra národní obrany Bohumíra Lomského (Svobodův zástupce), jeho náměstka a srpnového kolaboranta generála Otakara Rytíře (náčelník praporního štábu) i pozdějšího generála, nositele poválečného tzv. rudého gestapismu a spoluarchitekta procesů padesátých let generála bez kvalifikace Bedřicha-Fricka Reicina (zprvu osvětový, později zpravodajský důstojník jednotky). Přes tyto již podstatné faktografické razury se ještě podařilo Vávrovi natočit mimořádně zdařilý film, který vyniká jak pojetím, tak zvládnutím bojových scén (boj o Sokolovo). Druhý díl současně tvoří přechod k závěrečnému dílu trilogie OSVOBOZENÍ PRAHY, v němž řádění cenzury již nabylo nezvladatelného rázu a negativně ovlivnilo úroveň i vyznění nejen této části, ale současně i celé trilogie. (25.08.2007)

Ve druhém díle jsou stranické zásahy silnější - především v rozdělování cílů západního x východního odboje (což bohužel přebírají někteří nadšenci i dnes, jen obráceně) a v oněch provoláváních slávy KSČ v Lidicích. Technicky natočeno na úrovni dobového průměru, ale samotný průběh bitvy je vylíčen docela reálně, rozhodně nejde o gerojské umírání s rudou vlajkou v ruce a nadšením v očích. BTW zjistil jsem, že když se "soudruhu" oslovujou Rusové, nevadí mi to, u Čechoslováků to ale tahá za uši. (28.09.2008)

Je tu viacero nezmyslov ako napríklad zvolanie jedného muža v Lidiciach: "ať žije KSČ" tesne pred popravou, alebo scéna ako sovietskí vojaci s úsmevom na tvári obdaruvávajú české ženy na fronte potravinami, silno pochybujem že sovieti by boli tak štedrí ked mali sami málo. Sovietskí vojaci za celý film pôsobia inteligentne avšak v skutočnosti mnohí z nich nemali ani základnú školu. Stretneme sa tu s proletárskou rodinou Horákových v ktorej sú všetci členovia rodiny komouši ako inak a samozrejme synček v podaní Jiřího Krampola šiel bojovať na východnú frontu. A čo ma úplne položilo že tu Edvarda Beneša a londýnsku exilovú vládu zobrazili ako bandu intrikárov čo kujú pikle a chystajú sa po vojne vytvoriť ozbrojenú diktatúru. Toto je hrubý zásah do dejín a nezmyselné zavádzanie a navyše Beneš tu preklamuje protisovietský postoj ale pritom v skutočnosti sa Moskve priam strkal do riti a považoval SSSR ako najväčšieho budúceho ochráncu Československa. Ďalším trestuhodným zásahom je absolútne vymazanie generála Heliodora Píku, ktorý bol hlavným organizátorom československej armády na východnej fronte. Z generála Ingra tu spravili nemotorného ožralu. Fuj bolo mi z tej propagandy zle. A prítomnosť Klému ktorého Bohuš Pastorek pojal ako múdreho strejdu a jeho kecy to už je fakt hardcore. Ale aby som stále len nekritizoval tak u filmu musím jednoznačne pochváliť záverečnú bitku, ktorá sa na 90% drží skutočností. A samozrejme chválim ako vždy výbornú hudbu Zdeňka Lišky. (12.06.2011)

Zajímavé je, že to vůbec není taková komunistická propaganda, jak se všude píše. To, že Londýn měl jinou představu než Moskva, že Západ i Východ sledovali své cíle, a to i co se týká využití vojenské jednotky v SSSR, je prostě fakt. Dokonce to je ve filmu i takřka doslovně, ve zkratkovité formě i docela přesně, prezentováno. Problém je v tom, že západní politici jsou tu předvedeni v poněkud karikované podobě a východní jako ti správní kluci. Tady je to zkreslování. Nebýt zbytečné didaktičnosti a patosu, mohl film být lepší. Vylíčení samotné bitvy a celkové válečné situace je solidní. Škoda té zbytečné vysvětlovací rozvláčnosti v první části. Atentát ani Lidice tam být nemusely a tvůrci se mohli více věnovat jednotlivým aktérům bitvy. Ti mnohdy nedostali žádný prostor. Každý řekne jednu větu a pak ho zastřelí. Až z titulků se divák dovídá, kdo to vlastně byl.Takže na český válečný film zvláště ve druhé části docela dobré. S ideologickou stránkou se rozumně uvažující člověk dokáže vyrovnat. Dobově podmíněný ojedinělý výkřik Ať žije KSČ není třeba přeceňovat. (09.08.2006)

Oproti těžkým Dnům zrady(velmi mnoho postav a samé dialogy),mělo být Sokolovo hrdinskou epopejí,kterou se stalo z části.Precizní Vávrova příprava,která začala už po druhé světové válce a obhlídnutí lokací je na filmu vidět.Akdyž už to naní 100%podle pravdy(páni ze strany měli douhé prsty),alespoň ona autenčistnost bojů a samé bitvy je na naše poměry neskutečná.Bohužel calá tahle mohutná trilogie vznikla v nejtvrdší normalizaci a to je na ní vidět.Uvidíme hodného Gottwalda co jezdí na frontu podpořit své vojáky-kované soudruzi i podlého Beneše s Masarykem co kují pikle v teple Anglie.To jde na dobu vzniku odpustit tvůrcům,ale s čím mě hnuli se žlučí jsou lidice-ta scéna kdy mužové před popravčí četou volají SLÁVU KSČ!T o je i pro mě,fanouška a častého zastánce Vávry taky moc. (17.04.2007)