Šťastnou cestu

Vávrův film o tom, že štěstí je pomíjivá věc, ale každý svého (ne)štěstí strůjcem. Pokud mohu srovnat, tak herecky nejlépe mi zde vychází ztřeštěná Nataša Gollová. Výkon Mandlové je nebývale komorní. Je ale zajímavé si všimnout paralel ve skutečném životě Adiny Mandlové. Taky to byla ona, která se nechala vydržovat, ale mockrát padla na hubu. Rovněž rivalita v tomto filmu s Jiřinou Štěpničkovou se nemusela předstírat. Ty dvě se nesnášely. (21.09.2009)

Pět žen. Pět různých příběhů. Pět velkých i malých dramat. Adina Mandlová. Jiřina Štěpničková. Hana Vítová. Nataša Gollová. A mladinká Jana Dítětová. Touhy, sny a tajemství. Život nehladí, ale škrábe. Výjimečný, moderní film. A velkolepé rozloučení se zbožňovanými filmovými divami, na které už čeká jen hanba a zatracení. Glückliche Reise! (03.10.2008)

Několik osudů a několik cest. Cesta za vlastní existencí i útěk před minulostí. Každá z nich má svou, a také svého. Milujícího, nebo jen existenci zajišťujícího. Každá má své zbraně, některé vydrží ještě tak pět let, druhá se svou přehnanou fortelností neztratí nikde. Radosti jsou vyváženy strastmi a v některých případech není možný ani nový začátek. Dokonale podchycená atmosféra i neřesti vyšší, buržoazní společnosti, která je na druhou stranu i odrazem morální dna. Také praktiky velkoobchodníků jsou zde krásně zobrazeny. Zaměstnanci jako stroje pracující na rozkaz. Smíření se s dostačujícím málem, nebo raději jíst na stříbře ? Vávra dává dohromady ojedinělý dívčí sbor, na jehož herectví se dívá opravdu skvěle. Perfektně ztvárněné charaktery odevzdanosti, pokory, ochoty zachránit vztah, ztřeštěnosti i obyčejnosti ( Dítětová úžasná :) Uvolněné herectví a precizní, nebojácná režie ( Adina v rouše Evině) s krásnou hudbou j. Srnky. I v těch nejtěžších dobách československé historie vznikaly výborné snímky. (03.05.2014)

Film jako takový možná nedosahuje kvality pěti *, ale mě osobně se velmi doktknul a zapůsobil na mě. Mám na mysli především excelentní herecký výkon Adiny Mandlové, který mě tenkrát, když jsem film viděl, velmi překvapil. Levicově zaměřený Vávra natočil nadprůměrný film ve srovnání s ostatní tvorbou roku 1943. Laťka nebyla toho roku nastavena příliš vysoko ve srovnání s okolními léty okupace a tak tento film považuji za vrchol roku 1943 společně s filmem Tanečnice. (06.03.2006)

Nejlepší část je ta, v níž Nataša Gollová řekne hlášku (ježíšmarjá, to je fešák!) A to je z celého filmu asi nejzapamatovatelnější věc. Ostatně Gollová pro mě také byla fešanda ve smyslu ženskosti. Za zmínku stojí herec velkého kalibru Korbelář, který v sobě měl něco, co z našeho filmu téměř vymizelo. Nezaměnitelný šarm. Film je sice napěchován řadou dobrých herců, ale četnost z toho klenot nedělá. (30.09.2016)