Šťastnou cestu

V tomto téměř dokumentárním dramatu (vrchol Vávrovy filmografie do roku 1945) o osudech prodavaček z jednoho pražského obchodního domu se sešla česká ženská herecká špička, v níž chybí jen L.Baarová (a i kdyby mohla filmovat, asi by se sem stejně nehodila). A.Mandlová podává v roli vydržované ženy svůj nejlepší herecký výkon. (19.02.2007)

Film Šťastnou cestu patří k tomu nejlepšímu, co se mi podařilo z našich tzv. filmů pro pamětníky vidět. Vlastně mi připadá, že mezi ně ani nepatří (srovnání s italským neorealismem skutečně není přehnané). Otakar Vávra se dostal dál než je u „vážně myšlených“ filmů té doby zvykem. Snímek působí nezvykle autenticky a Adina Mandlová prokázala obrovský herecký talent, který jsem v žádném jiném jejím filmu neviděla tak dobře využit. Štěpničková a Korbelář jsou standardně dobří, ale bez toho jejich drámatu bych se, pravda, obešla. Zato humor a nadsázka, především v projevu Nataši Gollové a Jany Dítětové, filmu rozhodně neškodí. Ve srovnání s naivitou Fanynky a Božky (hrály je právě Gollová s Dítětovou), děvčátek jako vystřižených z nějaké Slavínského komedie, na mě ještě více zapůsobila na svou dobu skutečně otevřená výpověď o milostném, pracovním i tom bujarém nočním životě. (06.08.2006)

Sice je Vávrova Šťastná cesta výkřikem moderny pozdního Protektorátu, ale ejhle, děj zpracovává dopady krize a datuje příběh do roku 1932. Takže si lehce odkašlávám a v druhém plánu si můžu poměrně pravidelně užívat herecké koncerty Mandlové, Štěpničkové a Vítové, Korbeláře, Kohouta, Hradiláka a Kreuzmanna. Se Šťastnou cestou jsem si prožila mnohá okouzlení, nejprve jsem film viděla na Festivalu Nataši Gollové (ačkoli právě ona tady vytváří jednu z nejšílenějších kreací své kariéry), pak jsem si ještě za pět minut dvanáct pořizovala VHS, po dlouhých letech přišlo i DVD a další kino projekce, které ale například v rámci cyklu To je Lucernafilm! v dubnu 2013 nestáli ani za řeč. Poněkud lepší projekce proběhla v rámci akci akce Sto let kina Lucerna v roce 2009. Je půvabné, jak kolorit kolem NFA buduje stejnou antidramaturgii jako stejným koloritem opovrhované televizní strategie - čili stejně jde tam i tam opět jen o trojhvězdí nesmrtelných. (15.02.2009)

Nejlepší část je ta, v níž Nataša Gollová řekne hlášku (ježíšmarjá, to je fešák!) A to je z celého filmu asi nejzapamatovatelnější věc. Ostatně Gollová pro mě také byla fešanda ve smyslu ženskosti. Za zmínku stojí herec velkého kalibru Korbelář, který v sobě měl něco, co z našeho filmu téměř vymizelo. Nezaměnitelný šarm. Film je sice napěchován řadou dobrých herců, ale četnost z toho klenot nedělá. (30.09.2016)

Zajímavá herecké příležitosti hned pro čtveřici prvorepublikových hereček (už chyběla jen Lída Baarová), z nichž některé už byli ve své době skutečnými stars, zde pěti prodavaček, které hledají to pravé štěstí..Ostatně to je dodnes stále aktuální téma a sami víme (víte) jak to leckdy dopadá, skutečnost je občas jiná než ta filmová. Zdařilá psychologická studie jednotlivých charakterů (i těch nejpokřivenějších), film zajímavý hlavně z hlediska obsahu a tématičnosti, které se s děním dnešním moderních dnů v lecčems podobá. Osudy, sny, přání, ideály, touha po lásce a štěstí, natom všem si zde divák přijde na své. "Jednou si dole, jednou nahoře"..V každém ohledu se jedná o značně působivý, moderní, hodně realistický a především dynamický snímek, ve své podstatě snad i pravdivý, jak ve své době tak i dnes. Odhalená scéna v podání amorální Adiny Mandlové (pro kterou to byla jedna z nejlepších jejích rolí), byla v té době stále odvážná ale nikoliv první jakožto v českém filmu.... (11.05.2006)