Režie:
Otakar VávraScénář:
Otakar VávraKamera:
Jiří MacákHudba:
Otmar MáchaHrají:
Taťjana Medvecká, Jana Hlaváčová, Martin Růžek, František Němec, Jiří Adamíra, Viktor Preiss, Oldřich Vízner, Jiří Bartoška, Radovan Lukavský, Eliška Sirová (více)Obsahy(1)
Epizoda ze života mladé, literárně nadané dívky Veroniky Pavlitové, se odehrává v roce 1854. Do Prahy právě přijede císař František Josef I. a mezi těmi, kteří jej přišli do Stromovky přivítat anebo je sem zavedla zvědavost, byla i Veronika. Chce císaři předat žádost o milost pro svého uvězněného otce, protože sama jen velmi těžce z bídného platu švadleny živí sebe a své sourozence. Díky náhodě se dívka seznámí s Boženou Němcovou, kterou nesmírně obdivuje. Na čas se stane její přítelkyní a důvěrnicí. Naivity mladé dívky však využije policejní ředitel Paümann, který již delší dobu Boženu Němcovou sleduje. Veronika mu ve své prostoduchosti ledacos poví. Až později pochopí, jak byla zneužita… Podkladem k filmu Veronika se stala stejnojmenná próza Miloše V. Kratochvíla ze sbírky novel, vycházejících ze skutečných událostí. Co režiséra na osudu této téměř neznámé dívky zaujalo? „Drama dívky, která je uštvána k smrti. Veronika umírá, protože nemůže přestoupit mez svého svědomí. Osud je vždycky determinován dobou, která utváří lidské charaktery a názory. Veronika nemůže žít jako člověk dvou tváří a přitom nemá na vybranou. Vycházím nejen z historických faktů, ale také z vlastního přesvědčení, že mravní zákon v člověku je určující. Proto mě tak přitahují historické postavy, na nichž se jako v krystalu odráží nejen doba, ale i charakter našeho národa.“ Do titulní role obsadil Otakar Vávra Taťjanu Medveckou, které se podařilo vystihnout dívčiny pochybnosti, obavy a naděje. Boženu Němcovou představuje Jana Hlaváčová. Diváky a kritiku zaujaly i herecké kreace Martina Růžka jako policejního ředitele a Jiřího Adamíry v roli pátera Štulce. Komornímu pojetí díla byla podřízena i kamera Jiřího Macáka a hudba Otmara Máchy. Premiéra filmu se konala v květnu 1986. (Česká televize)
(více)Recenze (34)
Očekával jsem jen průměrný Vávrův film, avšak opak je pravdou, spolu s Janem Žižkou, Proti všem, Němou barikádou, Putováním Jana Amose, Komediantem, Krakatitem a Kladivem na čarodějnice patří Veronika mezi lepší polovinu jeho filmů, které jsem viděl. Zajímavý příběh inspirovaný méně známými událostmi ze života Boženy Němcové, výborné výkony Medvecké (role naivní vlastenky), Hlaváčové (role emancipované B. Němcové) a Růžka (role vychytralého policisty, který působí jako "rakouský či habsburský estébák") či Němce (role českého vlastence). Zkrátka film, který mě vůbec nenudil. ()
Ach, jak mile mi bylo ve společnosti paní Boženy a její intelektuálské družiny, jak naplňující bylo sledovat jejich "prosté" životy, poslouchat jejich hovory, jejich touhy a plány. A jako bych Veroničino břímě na svých bedrech nesla já sama. Až mě bolelo u srdce, když čistotu a ryzí nevinnost mladé dívky využily pro své zájmy bytosti nízké a zkažené, takové, které ničí životy a otravují duše. Mají tito tvorové v sobě vůbec tu věc, které se říká lidské svědomí? Na tuhle otázku snímek neodpovídá, upírá svůj pohled pouze z jedné strany. A nic se s ubíhajícím časem nemění, nic... ()
"Zasloužila by si, aby si jí každý vážil, celý národ!" Nadstandardní životopisné drama se skvělým výkonem Taťjany Medvecké. "Žádný život není všední!" ()
Ve své době (80.léta) to bylo aktuální téma, když udávání bylo často rafinovaně vynuceno a někdy ospravedlňováno dobrým záměrem. K tomu perfektní režie výborných herců. ()
Stát se konfidentem nemusí být tak jednoznačně odsouzeníhodná záležitost, jak ukazuje i tento film. Veronika se ocitla v bezvýchodné situaci, když se svou neopatrností a naivitou dostala do léčky nastrojené policejním prezidentem a nedokázala pak již čelit svému osudu, byť se mu chtěla ještě vzepřít. Film je tím nechtěně i nadčasový, protože se při jeho sledování nelze nezamyslet i nad vypovídací hodnotou tzv. Cibulkových seznamů. Různé policejní donašeče sice nelze omluvit, ale někdy je možné jejich pohnutky pochopit. Každý lidský osud je jedinečný, stejně jako jsou jedinečná i lidská selhání, a je třeba je proto posuzovat vždy individuálně v konkrétním kontextu. Otakar Vávra rozhodně uměl točit kvalitní filmy. ()
Výborný snímek s jednoduchým, ale silným dějem. Analogie s podpisem spolupráce se Státní bezpečností se přímo nabízí. Otakar Vávra byl ve formě i v důchodovém věku, viz třeba také snímek "Komediant". ()
Snímek popisuje, jak těžké to měli čeští "disidenti" v polovině devatenáctého století. Je neuvěřitelné kolik toho měli s těmi z období normalizace společného. ()
Opět poměrně vydařený film Otakára Vávry s Medveckou a Hlaváčovou, který je na základě skutečných postav. Hodnocení: 60 % ()
Hrozná hloupost. ()
Smutne, naivni...pekne. ()
Přehlídka českých herců v návratu do doby života Boženy Němcové. Film je křehký stejně jako hlavní hrdinka. A hodně drsný pro diváka svou realitou, která platí i v dnešní době.Vynikající zapomenuté dílo. ()
Nepodepisuj spolupráci, nepodepisuj spolupráci, nebo se z toho zblázníš! Po Kladivu na čarodějnice Otakar Vávra znovu na půdorysu prorežimního výkladu historie (antiklerikálně protiněmeckého, odtud Vávrova univerzálnost) natočil snímek, který v čitelné metafoře odsuzuje metody komunistického režimu. A udělal to tentokrát s ještě větší uměleckou přesvědčivostí. ()
Kterak naivní blbka k neštěstí přišla. Na pozadí národních obrozenců a boje o český jazyk se odehrává audiovizuálně pěkně zpracované psychologické drama o Boženě Němcové, jejího (nabíjecího) ansámblu. Zvláště vynikala mladá paní Veronika, ta, pokud, skutečně existovala, byla privilegovaným laureátem státní (císařské) ceny za blbost. ()
Asfaltové cesty a lékařský teploměr v roce 1854? Perfekcionista Vávra? Hovno! ()
Reklama