Hrůzná noc 2

,,Fright Night Part 2" ťaží z dobre napísaného príbehu, ktorý má trochu ducha pôvodného filmu a veľa príšerných špeciálnych efektov. Iste, nie je to tak charizmaticky urobené ako prvý film, ale je to  dostatočne zábavné. Režisérovi Tommymu Lee Wallaceovi sa darí celkom dobre navodiť nejaký štýl a solídnu akciu. Podiel čierneho humoru a akcie je vyvážený. 6/10 (20.01.2022)

Pokračování nejslavnějšího homokládského hororu ever je sice méně gay, přesto do něj tvůrci nacpali jednoho vampa ve vedlejší roli, který vypadá jako ultrabukvice a rozhodně mi roztáhl úsměv od ucha k uchu. Jestli takový image v dané době někomu naháněl strach, tak snad jen latentním homosexuálům (no offense ;-). Dvojka je více akční než první díl, její postavy jsou ale stejně hloupoučké a stejně amatérsky zahrané jako v jedničce. Za masky a pár komických situací, podotýkám nechtěných, dávám 20%. Btw main character is the real cock. (20.11.2011)

Dvojka byla pro mě kupodivu po těch letech ještě lepší než jednička. Už ne tolik komediální, ale od začátku docela temná, akční, více napínavá, dravá ... Pořád úžasná vizuální stránka filmu, excelentní čerpání z upírského tématu, které je zde skvěle vyjádřeno. Upírů je víc, víc je taky jejich mordů, speciálních efektů, prostě víc všeho ... Kvantita, ale ne na úkor kvality. Navíc 80. léta jak když vyšije, ale v tom nejlepším provedení a "obraze". Prostě tady ta dvoudílná série se povedla, zraje jako víno ... (15.02.2010)

O level horsi, nez original, ale stale 80's horor/comedy kvalitka, kterou opet tahne vyborna hudba Brada Fiedela. Misto gay upira zde navic mame celou bandu v cele se sexy upirkou a zatimco v jednicce byl Roddy McDowall po vetsinu filmu neverici pritez, tady uz to jeho Peter Vincent diktuje jako spravny fearless vampire killer. Dalsi upgrade je fakt, ze Charlie zde ma i pres svuj strasny 80's uces hezci pritelkyni, nez v prvnim dile. 6/10 (17.06.2011)

Druhý Fright night som videla ako prvý v poradí a patrí medzi moje najobľúbenejšie filmy. Možno je to preto, že bol môj prvý... (kvázi) horor, pri ktorom som neutiekla z izby, prípadne z kina (vtedy ma desili aj Ghostbusters, hlavne tá pani z knižnice - ja o mnoho rokov neskôr - v úvode). Kombinácia hororu a komédie zrejme prelomila kliatbu a dnes už z izby nezdrhám a nezakrývam si zraky. Len tak na okraj, Fiedelovu ústrednú pieseň "Come to me" milujem.-------- Po čase som opäť neodolala a pustila si Fright Night 2. Približne po stý krát. Človek si vychutnáva aj rozkošné detailíky, ktoré pri prvej projekcii nemá ako vnímať, keďže sa sústredí na hlavnú dejovú linku. Musím zdôrazniť, že Fiedelova hudba je dielom génia a každý jeden zvuk je bezchybne umiestnený na svoje miesto. Škoda, že neexistuje oficiálny soundtrack. Mnohí sa sťažujú, že vtip sa oproti jednotke nevyskytuje v takej vysokej miere, ale mne pripadá komediálna väčšina filmu, dokonca aj v tých nechutných momentoch. (02.06.2011)