To

(Herec "mladý Bill" se ve věku sedmadvaceti let oběsil.) Z jistého úhlu pohledu dětství z lidského života mizí stejně jako se chuligán ztrácí v rozlomeném potrubí. S doširoka otevřenýma krvavýma očima a v záplavě bílého světla. Totiž, chci říct, že většina zážitků, které mě definovaly v počátečních fázích života, byly povahy děsivé a paranormální, ačkoliv o sobě můžu říct, že jsem měla velmi šťastné dětství a že vůči němu nemám téměř žádné výčitky. (Puberta čili dospívání, to už je něco jiného, muhahaha. To za sebou nemám dodnes.) Jisté je to, že tenhle konkrétní pocit s abstraktními konturami ve svých dílech (nejen v TO) adresuje King docela často a velmi působivě (zvláštní místo v srdíčku mám pro Dlouhý pochod). Filmaři ho v téhle adaptaci zachytili s velmi zvláštní osobitostí, hraničící v některých krajnostech se špatností a dobovou zatížeností, ale pro mě je už jen ten fakt, že se někdo zabývá dětmi a hrůzou, nesmírně cenný. Zbělení vlasů, oslepující světlo, řada hrobů, indiferentní dospělí, ach, dětství. "Take my hand and you'll never have to grow up." (22.02.2015)

Pennywise – the Dancing Clown. Jak se nám naše dětské strachy vysmívají i v dospělosti, převlečené za "kreténského klauna" z kanálu, a s vrčením na nás vycení zuby ze zrcadla třeba ráno při holení. Svého času jsem si tuhle dětsky nevinnou, civilní hrůzu pustil několikrát. A při sledování filmu za mnou v obýváku ze skříně vykukoval můj vlastní klaun a s úlisným úsměvem mi nabízel pestrobarevné balónky... To jsem se hned vystrašeně chytil za ušní lalůček a přeříkával si ten skautský slib z dětství (kecám, já chodil do Pionýra). Bohužel mě ale vždy při prožívání příběhu děsně naštval ten pitomý boj s ještě pitomějším pavoukem v závěru (ne, knížku od Kinga jsem nečetl, napravím). No jo, no. Nakonec však všichni navždy zvítězili nad hrůzou, ukrytou v zásvitech svých vlastních myslí? Pche, to bych chtěl vidět, jak porazili své dětské strachy! Leda tak prd. Například já sám teď jdu otevřít opatrně skříň a...       BALÓNEK ! (08.02.2013)

Detskými, alebo takmer dospeláckymi očami videné v čase natočenia, tak to bola pecka. Svoje čaro stratil tento snímok po rokoch len minimálne, preto sa úprimne čudujem tak nízkemu hodnoteniu. Najväčšie negatíva vidím v trikoch, hlavne ku koncu, nie všetko sa vydarilo tak ako malo, prípadne vyznelo dosť naivne, ale príbeh... príbeh je vskutku fantastický, typická Kingovčina zabalená do príjemne tajomnej mysterióznej atmosféry. 80/100 (07.08.2016)

Ale jo, šlo to. Působivá a depresivní knižní atmosféra tomu sice absolutně chybí a vůbec i celkově to ani za mák nedosahuje kvalit mistrné Kingovy předlohy, ale pro znalce knihy by neměl být sebemenší problém těch cca 170 minut vydržet. Bohužel je to TV film, do něhož tvůrci vložili sotva pár vinder a na příšerných efektech je to hodně znát. Režisérovi očividně kromě peněz scházela také odvaha, budující atmosféru nepodpořil žádnou nápaditou lekačkou ani žádnými alespoň trochu surovějšími záběry, Místo toho zůstane vždy jen u rozšklebený bílý držky, která jen dělá na dětičky bububu. A to je škoda, když pomyslím jaký potenciál v sobě nejen celý příběh, ale i samotná postava klauna Pennywise nese. Spíš bych to viděl na 2*, ale už jen za odvahu dostat těch 1000 stránek na plátno a za pár docela dobrých scén to dotlačím na ty 3*. (27.10.2011)

Pote co jsem protrpel Secret Window jsem si proste potreboval spravit chut. "To" je jedna z mych nejoblibenejsich veci podle Kinga. Je samozrejmne nutne odprostit se od srovnavani knihy a filmu, protoze kniha je vubec nejlepsi zalezitost, co jsem kdy cetl. Tommy Lee Wallace, jinak dost velkej patlal, si dal zalezet a natocil opravdu prijemnej televizak, ktery dokaze vydesit. Velke stesti mel pri vyberu hercu, predevsim deti a pak Tim Curry jako Pennywise jsou naprosto skveli. Delka mi vubec nevadi, s chuti si to obcas zopakuju v kuse, aniz bych se jen chvilku nudil. A ze jsou triky, hlavne v zaveru, spatne? No co uz, o to prece vubec nejde.... 8/10 (11.12.2004)