Meč Osudu

Tamův celovečerní debut z roku 1980 je wuxiapian, který pro neznalého diváka bude působit jako tradiční wuxiapian, ale ve skutečnosti je velmi uvědomělou reflexí žánrových možností. The Sword nabízí zdánlivě velmi banální příběh o bojovníkovi, který hledá nejlepšího bojovníka, aby ho mohl porazit a stát se nejlepším sám, přičemž na cestě náhodou potká jeho dceru, několikrát jí zachrání život a jednoduchý cíl se tím dost zkomplikuje. The Sword ale během jeho vyprávění nenabízí tradičně přepjatý styl wuxiapian, ale představuje velmi decentně a promyšleně inscenované scény, které občas svou formální precizitou připomínají snímky Sergia Leoneho (na ty film i přímo odkazuje dlouhými eyeline match sekvencemi). Exploatační prvek - příval extrémní brutality - je použit až v samém závěru během likvidace protivníka. Šok z divácky neočekávané přítomnosti něčeho tak excesivního (navíc ve vrcholném momentu filmu) je ve výsledku pozitivní. Posílí totiž intenzitu finální likvidace a v sále vzbudil ohromné nadšení. [Far East Film Fest, Udine, 2007] (20.06.2010)

Už jsem viděl hodně mečů, ale tenhle je opravdu jedinečný. Byl ukován rukou člověka plného nejtemnější zášti a hlavně nenávisti..... Bláznivej smích, létání, svištění (všeho), šermování ve vzduchu. To jsou starý dobrý wuxia (já klidně napíšu kung-fu) filmy. Tarantino by měl radost, protože je tu vše co s úspěchem používá, aby ve tváři (nejen) svých fanatických stoupenců vyloudil nadšení. Osamělý bojovník, prostinké (a přesto komplikované) vztahy, zrada, láska a touha po meči. Vlastně je tu vše, co tenkrát budilo nadšení. TENKRÁT! A teď? V podstatě o nic nejde. Ani o ten meč! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Myslím, že vidět letět jako MIG 21 chlápka s mečem je vrcholem umění. 2.) Jsem milovníkem starých filmů s bojovým uměním. 3.) Osud je prostě osud. Nikdo před ním neuteče. 4.) Jsem brusič mečů. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ne (05.08.2010)

Barevně vyvážené scény zachycující bojovníky (a bojovnice) nesoucí v očích smrt (svoji i cizí) podbarvené osudovou hudbou přímo odkazují na "balety smrti" Sergia Leoneho. Scénář využívá východní dualistické filosofie (mužský a ženský princip), která však tentokrát ve své jednotě pomáhá naplnit řetěz viny a násilí. Poselství filmu je vlastně ve shodě s Platónovou filosofií - trénovaný šermíř (bojovník) se stává moudrým teprve tehdy, až dokáže rozlišit dobro a zlo a přestane se hnát za vidinou slávy a zisku. Bez duchovní složky se veškeré bojové umění stává nebezpečným - jak pro šermíře samého, tak pro okolí. (13.07.2010)

Temne, az noirove wu-xia, podmazane smutnou-melancholickou hudbou. Kazdy, kto ma rad pribehy o osamelych sermiaroch, bude urcite poteseny. Intrigy, tragedie, tuzba po moci a jeden zakliaty mec, nosiaci v sebe zlo a zahubu. Viac ako na akciu je film zamerany na opis jedotlivych charakterov - poprednych sermiarov - a ich tragicke osudy, kde slava prinasa nie stastie, ale len utrpenie. Akcia/choreografia je vinikajuca - hlavne posledny suboj (ako aj cele vyvrcholenie filmu) je pastva pre oci. (8.5/10) (05.04.2008)

Velmi příjemný filmový zážitek. Dlouhou dobu jsem takový film neviděla. Na malou chvíli jsem se přenesla do časů dávných bojovníků, kteří se bravurně ohání svými meči. Šermířské souboje byly opravdu efektní. Moc pěkně se na ně koukalo. Hudební doprovod působil velmi zvláštně. Chvílemi to vypadalo, že se tvůrce nechal inspirovat nějakým sci-fi filmem. (24.08.2010)