Nejlepší člověk

Vyborna satiricka komedie s hvezdnym obsazenim. Scenar sice neprichazi s nicim novym v nasem filmu ci literature, forma natoceni a stridmy humor me ale v tomto snimku potesil. Z hlavnich postav clovek nemuze s nikym sympatizovat, a tak se muzeme jen usmivat nad bidou lidske duse, ktera, jak videt se nemeni po desitky, mozna stovky let. (08.04.2009)

Vlasta Burian tu dostal minimum prostoru, i když on by měl být teoreticky hlavní postavou, a to nikoli jen pro své herecké a komediální schopnosti, ale primárně pro dějové rozložení filmu. Nakonec se ukazuje, že tu není hlavní postava, ale že tohle je jen variace na český Kocourkov, která není moc zdařilá. (11.01.2015)

Film Nejlepší člověk v určitém úhlu pohledu lze využít k potřebám budovatelského agitátorství komunistického uspořádání světa. Je to ovšem pohled krátkozraký, neboť jde o nadčasovou společensko-politickou satiru, která je aktuální v každé době a za každého režimu. Rozdělení na pracující lid a buržoazní smetánku je podružné a zavádějící, to hlavní rozdělení přináší konflikt mezi představiteli moci a poddaným lidem. Mocenská struktura je pevně propojena s ekonomickou nadřazeností, korupčnictvím a zneužíváním moci. Odpor se potírá direktivně, prospěchářsky a bez slitování. Jednotlivé figurky jsou barevně prokresleny ve svých slabostech a přešlapech. Je to svižné, hravé, odvážné a nad vším vládne cynický výsměch, který baví a děsí zároveň. Hlavní postavou šibalské satirické komedie je C. a k. poštmistr Čeněk Plíšek (dobrý Vlasta Burian). Nebojácně a jízlivě začíná vířit zatuchlé radniční vody, prolezlé nenasytností a opojením moci v nebezpečných obrazcích, které ohýbají kdeco a kdekoho. Pokud je silná vůle, touha po spravedlnosti a eso v rukávě, lze s uhlazenou elegancí provětrat i nevyvětratelné. Za sebou zanechává zemětřesení a naprosté prozření všech. Hlavou mocenské hierarchie je starosta města Pětic Bublich (velmi dobrý Václav Vydra ml.), který sebevědomě a přirozeně udává tón a směr prospěchářství mocensko-ekonomické elity. Dalším v pořadí je první radní a stavitel Josef Kopr (dobrý Felix le Breux), ctižádostivý politik a zlodějský ředitel Živnobanky. Ukázkově pokryteckou postavou je lékárník a radní Valerián Kýla (vynikající Miloš Kopecký) ve snaživé přetvářce mravní a společenské vážnosti a bezúhonnosti. Velmi výraznou postavou je obecní tajemník Cukner (skvělý Josef Kemr), patolízal a přitakávač s vlastním invenčním přístupem v ohýbání a zneužívání moci. Důležitou postavou je soukromník a náhradní radní Šerpán (dobrý Gustav Hilmar), uštěpačný komentátor se zdravým rozumem a morálně zneklidňující pozorovatel stavu elitářského uskupení. Z dalších rolí: zvědavý, nenechavý a poslušný poštovní zřízenec a pošťák Choura (zajímavý Stanislav Neumann), našeptávající starostova manželka (dobrá Jiřina Šejbalová), ostýchavý stavitelův syn Arnošt Kopr (okouzlující Lubomír Lipský st.), další vypečené kvítko, řezník a radní Josef Kaněra (zajímavý Oldřich Musil), povýšenecký statkář a radní Halaburda (příjemný Josef Hlinomaz), afektovaná majitelka krejčovství Malvína Kolenatá (dobrá Dana Medřická), snaživý obecní strážník Truneček (skvělý Eman Fiala), čestný hodinář František Vích (sympatický Jaroslav Mareš), starostova vdavekchtivá dcera Otylka (Věra Bublíková), popichující stavitelova manželka (Světla Svozilová), mladá a zamilovaná švadlena Květa Marčanová (zajímavá Míla Myslíková), připravený i zaskočený nájemce Besedy Špaček (Ladislav Herbert Struna). Je to stále aktuální, adresné, výstižné, neposedné, rozverné, vtipné, vrtošivé, provokativní. A ještě k tomu přináší příjemnou náladu, veselí a námět k zamyšlení. (17.01.2017)

Autoři „Nejlepšího člověka" obrátili pozornost na české maloměsto z přelomu století a vzali si v něm na mušku výkvět městské smetánky, usazené na radnici a starající se nikoliv o blaho a rozkvět města, ale o co nejpohodlnější a nejblahobytnější vlastní živobytí. Jejich svornost naruší zásilka z ciziny, adresovaná nejlepšímu člověku městečka, která způsobí, že se ctihodní radní o titul nejlepšího člověka doslova seperou. Scénáristé Neuberg a Vlček, zkušení a obratní kresliči nejrůznějších postav i postaviček našeho života, šli nepochybně ve stopách francouzských „Zvonokos", na něž i děj filmu nejednou upomene. Podařilo se jim kolem vtipné ústřední zápletky rozvířit řadu scén, v nichž postupně prostřednictvím lišáckého poštmistra odhalují prodejnost, chamtivost i tupost „lepších" lidí městečka. Těžkopádné a — zdá se — i chvatné scénáristické i režijní zpracování námětu však film citelně ochudilo o onu lehkost, svižnost, břitkou i jiskřivou ironii, jíž by měl film tohoto druhu překypovat a kterou jsme obdivovali právě u zfilmovaných „Zvonokos". Filmový přehled 52/1954 (04.07.2009)

Neměl jsem tušení o této komedii. Hlavně jsem byl zvědavý na Vlastu Buriana a dostalo se mi velkého zklamání. I kdybych stokrát přehlížel politický podtón, nemohu se zbavit dojmu těžkopádnosti a nucenosti. Grandiózní komik je pouhým vlastním stínem v loutkovém maglajzu. Pokud se autoři snažili zesměšnit monarchistický politický systém, tak to nedokázali. 24%. (14.08.2010)