Růžoví plameňáci

První půlhodina s „takovou normální rodinkou“ a většinou dění kolem výstředné Divine, její matinky v dětské postýlce milující vajíčka, konkurenční pyšné „zaměstnávatelky“ s červenými vlasy nebo poslíčka vajíčkáře mě svou svérázností a vtipem většinou hodně bavila, tedy až na tu nechutnou sexuální scénou se slepicí. Brzy po ní už začalo přibývat čím dál víc nechutností a také humor buď ubýval nebo se až příliš opakoval v těch samých nápadech, takže si už nedokázal udržet zpočátku nasazenou poutavost. Ač se pořád našly povedenější scény (autenticky hroutící se hořící karavan nebo originální „vzpoura“ nábytku) i velmi pozvolna rozehrávané dějové zvraty a taky se mi hodně líbil soundtrack plný retro swingových hitů, postupně pak ten film v mých očích dost klesal. Plně ho s rozhodnutím o 3. hvězdičce zachránilo až vyústění před médiemi, kde John Waters s hlavními postavami plně odhalil, oč mu šlo a sice že po celou dobu směřoval k ukázce hodně zvrácené vize anarchie, v propojení na společenskou atmosférou po potlačení kultu hippies a protestů 60. let. Vyústění, rozehrané přitom se zachováním onoho svérázného stylu, mě slušně dostalo a některé z postav dokážou přes pachuť z vybraných scén zůstat nezapomenutelné i v tom pozitivním slova smyslu... ale ač rozumím kultovosti tohoto filmu, mám raději z undergroundových komedií ty, které dokážou být podobně svérázné i přinášet rovněž nečekané sdělení, ale daří se jim to beze spádu k samoúčelným nechutnostem. Tohle už zacházelo nejednou za hranici vkusu a právě z toho důvodu bych se podruhé na Růžové plameňáky nepodíval. [55%] (30.04.2024)

Toto není film na romantický večer. Tedy, doufám, že pro většinu lidí ne. Nicméně jako exkurze za hranice lidské fantazie funguje perfektně. Toporné herectví, zběsilý střih a nenavazující záběry perfektně dokreslují uvřískané dialogy a celé by to mělo být na odpad, ale dává to smysl, je tu parádní hudba a po chvíli se prostě zdá, že to takhle má být. Neskutečný a veskrze neopakovatelný film. (23.08.2021)

Viděl jsem to v Aeru v rámci Týdne otrlého diváka a byl to masakr. Něco tak úchylnýho jsem v životě neviděl. Zápletka byl souboj dvou rodin o to, která je nechutnější. Sám si doteď nejsem jistej. Každopádně, pokud jste někdy chtěli vidět ve filmu tlustýho tranďáka (ten na plakátu), exhibicionistu, co si k péru přivazuje klobásu, sex se slepicema, bábu, která se živí výhradně vejci ("Oh, hello, Mr. Eggman!") a v závěru i konzumaci psího hovna, neměl by vám tenhle počin uniknout. Asi největší úchylárna, jakou jsem kdy viděl. (12.10.2007)

100% tvorčia voľnosť je tu viditeľná ako málokde inde, takisto ako radosť z točenia úchylného filmu podľa scenára napísaného pod vplyvom marihuany. Waters dokonca prizná, že v jednej scéne ani on sám nevie o čom je. Nespočet zvrátených a úchylných momentov, podaných ale veľmi simpaticky a úprimne, nie vykalkulovane a nasilu ako napríklad v Human Centipede, robia z toho filmu veľmi podarenú podívanú. Taktiež dlhé, stupídne dialógy a monológy, kde namiesto strihu je použitý len zoom na postavy, majú tiež svoje čaro. Jednoducho treba vidieť, ale ako film v kruhu rodinnom na sobotný večer, to neodporúčam. Nemuselo by to dobre dopadnúť:) (16.07.2011)

Snůška nechutností musí mít čím obhájit své právo na existenci, to tahle uslintanost nemá ani náhodou, ať se tak tváří sebevíc (třeba i jako sofistikovaná parodie života hippies, i když na drogy tam tuším dojde právě jednou). Scénářem, kamerou, střihem a především hereckými výkony tenhle film připomíná lepší porno pro zvrhlíky a tak skorem nejzajímavější jsou opravdu ty nejnechutnější scény (garantuji vám, že něco podobnýho jste v normálním filmu opravdu neviděli a neuvidíte). Kupodivu, v rozporu se všemi fyzikálními zákony máte poměrně často při sledování jakýsi vzdálený pocit odlesku humoru a za něj a třeba za nápad mluvícím řitním otvorem tedy nakonec dám dvě hvězdičky. Ale dobrý svědomí z toho nemám. (29.03.2008)