Růžoví plameňáci

Ať už k tomuto filmu řeknu cokoliv, nic nedokáže zcela popsat co to vlastně je. Je to především proto, že druhý podobný film byste hledali jen těžko. Je to zkrátka unikát. Jedno je však jisté - něco tak neskutečně úchylného, slizkého, morbidního a zároveň podivně humorného jen tak neuvidíte. Už samotná Divine, nejodpornější osoba na světě, by na celý film stačila klidně sama, ale i ostatní postavy jsou jak z jiného světa, ať už se jedná o jejího perverzního syna Crackerse nebo manželé Marblovi, kteří mají taky pár zajímavých úchylek. Příběh samotný je jednoduchý - Divine se s Marblovými předhání v tom, kdo je větší nechuťák. A tak se dočkáme poštovního balíčku obsahujícího hovno, incestní felace, řitního akrobata a mnoha jiných prasáren. A já sama musím uznat, že se mi u toho občas zvedl kufr. Ale je to zábava od začátku do konce, nevšední zážitek a něco, co mi jen tak z hlavy nezmizí. (16.01.2012)

"Hello, moviegoers. This is Mr. Jag speaking to you for Dreamland Studios. This beautiful mobile home you see before you is the current hideout of the notorious beauty Divine, the filthiest person alive. Because of this cover story in one of your sleazier national tabloids she has been forced to go underground disguising her appearance and adopting the alias of Babs Johnson. With her live her trusted traveling companion Cotton, her delinquent son Crackers and her mentally ill mother Miss Edie. Let's take a peek inside." [==] Ten film je špatný snad ve všech směrech, vysloveně amatérsky natočený, přesto nebo právě proto to lze považovat za jeho hlavní devizu. Příběh sám je ve své podstatě nesmírně prostý a konvenční, soupeření mezi dvěma nechutnými rodinnými klany je možné přirovnat k běžným sousedským sporům, jen s rozdílem vzájemného vyobrazení - zvrhlé komično, explicitnost násilností, nechutností, perverzností, sadismu a masochismu prostupuje celým filmem, určitý odklon představují paradokumentaristické vložky obohacené "vkusným" hudebním doprovodem. Sebeparodizující scény, které se občas jakoby mimoděk objeví, jsou natočeny s lehkostí hodnou talentu Johna Waterse, např. narozeninová oslava zvrhnuvší se v kanibalistický večírek odkazuje na levné céčkové horory, kterých v té době vznikalo přehršle. Suma sumárum mé první seznámení s tvorbou Johna Waterse a jeho úchylným týmem stálých spolupracovníků nedopadlo vůbec špatně. [==] "The filthiest people alive? Well, you think you know somebody filthier? Watch as Divine proves that not only is she the filthiest person in the world, she is also the filthiest actress in the world. What you are about to see is a real thing." (24.11.2007)

"OHH!!! MY GOD!!!!" Stále hledám ve vodách ujetých filmů a exploiterů a když už si myslím, že vše "důležité a kultovní" jsem viděl, dostanu úplnou náhodou pecku mezi oči a musím přehodnotit celé vnímání a osobní přehled o "pokleslých filmech, úchylárnách a exploitačních zvrácenostech obecně". PING FLAMINGOS je tak neuvěřitelně nechutný film, že naprosto nepřipraven jsem koukal chvílemi jak vyvoraná myš a nechtěl věřit vlastním očím!!! Tohle se mi nestává téměř vůbec, ale tady se mi opravdu skutečně žaludek u dvou scén těžce obrátil!!! NECHUTNOST a na svůj rok super-nadčasový ujetý komediální majstrštyk, který i po 40 letech dává s přehledem na prdel všem TROMA filmům, i když je až neuvěřitelně zajímavé, v jak podobném duchu a stylu natočení se nese ... TOHLE JE KULT, hraničící s pornografií a je opravdu nutné se na něj dívat s nadhledem, jinak se z toho skutečně poserete a poblijete ... "BRAVO, BRAVO, BRAVO ... John, THIS IS FILM!!" ... ;-) (20.08.2010)

První půlhodina s „takovou normální rodinkou“ a většinou dění kolem výstředné Divine, její matinky v dětské postýlce milující vajíčka, konkurenční pyšné „zaměstnávatelky“ s červenými vlasy nebo poslíčka vajíčkáře mě svou svérázností a vtipem většinou hodně bavila, tedy až na tu nechutnou sexuální scénou se slepicí. Brzy po ní už začalo přibývat čím dál víc nechutností a také humor buď ubýval nebo se až příliš opakoval v těch samých nápadech, takže si už nedokázal udržet zpočátku nasazenou poutavost. Ač se pořád našly povedenější scény (autenticky hroutící se hořící karavan nebo originální „vzpoura“ nábytku) i velmi pozvolna rozehrávané dějové zvraty a taky se mi hodně líbil soundtrack plný retro swingových hitů, postupně pak ten film v mých očích dost klesal. Plně ho s rozhodnutím o 3. hvězdičce zachránilo až vyústění před médiemi, kde John Waters s hlavními postavami plně odhalil, oč mu šlo a sice že po celou dobu směřoval k ukázce hodně zvrácené vize anarchie, v propojení na společenskou atmosférou po potlačení kultu hippies a protestů 60. let. Vyústění, rozehrané přitom se zachováním onoho svérázného stylu, mě slušně dostalo a některé z postav dokážou přes pachuť z vybraných scén zůstat nezapomenutelné i v tom pozitivním slova smyslu... ale ač rozumím kultovosti tohoto filmu, mám raději z undergroundových komedií ty, které dokážou být podobně svérázné i přinášet rovněž nečekané sdělení, ale daří se jim to beze spádu k samoúčelným nechutnostem. Tohle už zacházelo nejednou za hranici vkusu a právě z toho důvodu bych se podruhé na Růžové plameňáky nepodíval. [55%] (30.04.2024)

Zda je to opravdu lepší než Šepoty a výkřiky, jak tvrdil divák v jednom z rozhovorů na konci filmu, posoudit nedokážu, ale zato můžu říct, že u sledování obou těchto svébytných „uměleckých“ děl jsem trpěl podobně. Poměr scén, které si chci pamatovat (vtipné hlášky typu: „Zdá se, že existují dva typy lidí...“), a těch, které si pamatovat nechci, je dost nevyrovnaný. Nic proti přehlídce oplzlostí, ono po pár minutách začne veškeré dění v kontextu snímku působit normálně, ale bohužel mi to celé nepřišlo vůbec tak zábavné, jak jsem si myslel, že bude. Zápletka je opravdu nicotná a některé scény jsou zkrátka absolutně bezobsažné a příliš dlouhé na to, aby bavily. S ranou tvorbou Johna Waterse se asi příliš přátelit nebudu. (01.11.2018)