Růžoví plameňáci

Stěžejní dílo "mistra nevkusu" Johna Waterse. Jeho dílo bohužel trpí jistou nevyrovnaností, ale obsahuje několik orginálních scén, kvůli kterým se film určitě vyplatí vidět. Už jen samotný děj: Dvě rodiny sopeří o titul Nejodpornější lidi na světě. Vyzyvatelé- unášejí a oplodňují stopařky jejichž děti pak prodávají na černém trhu. Divine a její rodinka( obltloustlá babička "bydlící" v dětské přistýlce a požívající jen vajíčka..) mají zase jiné speciality. Film nemá nějaký hlubší smysl, jde pouze o snahu šokovat, šokovat za každou cenu ( film byl zakázán v Norsku, Austrálii a Kanadě) . Pink Flamingos končí "slavným" záběrem ve kterém Divine sní opravdový psí výkal. John Waters chtěl natočit nejodpornější film a proto ve filmu nepřekvapuje scénu soulože i tu však dokázal vyšperkovat-aktéři jsou při tom klofáni slepicemi ,Divine nakupuje v obchodě, kde si koupí flák masa, který si strčí do své trouby ( mezi nohy) a chodí s tím po městě a k tomu hraje písen "Proč se za ní všichni otáčejí ?"...) Moji nejoblíbenější scénu však zůstává moment, kdy se Divine se synem dostanou do bytu svých konkurentů a všechno jim tam omakávají ( sundali si ponožky a olizují jim kusy nábytku) (22.10.2005)

Podvratnosť tohto campy filmu tkvie v tom, že sám seba štylizuje do polohy, ktorá oslavuje a velebí nevkus, hnus i oplzlosť, pričom zo spomenutých charakteristík vytvára estetický základ. Priznanou umelosťou a hyperbolizáciou všetkého zobrazeného tvorí jeden zo základných pilierov filmového campu ako estetického fenoménu. Úvodný záber filmu je venovaný kardinálnemu symbolu gýča, plastovej soške ružového plameniaka, ktorá je anachronicky dosadená do exteriéru v okolí karavanu na okraji mesta, ironizujúc tým exteriér stredostavovských domčekov, ktorý si jeho obyvatelia “ozdobujú“ totožnými dekoráciami. Diváci znalí štylistických čŕt campu plameniaka odčítavajú ako znak, ktorým sa Waters vymedzuje voči gýču, ktorého atribúty sú vo filme obracané voči nemu samotnému a ironizované. V závere film sám seba tituluje nasledovne: „Cibrenie v zlom vkuse.“ 90% (08.06.2013)

Kompromisní tři - některé ujeté scény si zaslouží plný počet (sex s využitím slepic, olizování nábytku, šokantní závěr), stejně tak look bohyně Divine, matka v přihrádce a s ní spjaté dialogy o vajíčkách, na druhou stranu je kadence zvrhlostí poměrně řídká, je zde plno vaty, film absolutně nemá rytmus a scény jsou zbytečně natahované - to velmi kazí zážitek z podívané, divák má až tendenci přetáčet a přeskakovat a občas se v něm probouzí pocit znudění. Strašlivé výkony zúčastněných mě naopak dost bavili a beru je spíše jako příspěvek k výjimečnosti snímku. Závěrečná pomsta a soud jsou dramaticky zvládnuty poměrně dobře a film tak dostává pevnou a uzavřenou strukturu. (08.04.2012)

100% tvorčia voľnosť je tu viditeľná ako málokde inde, takisto ako radosť z točenia úchylného filmu podľa scenára napísaného pod vplyvom marihuany. Waters dokonca prizná, že v jednej scéne ani on sám nevie o čom je. Nespočet zvrátených a úchylných momentov, podaných ale veľmi simpaticky a úprimne, nie vykalkulovane a nasilu ako napríklad v Human Centipede, robia z toho filmu veľmi podarenú podívanú. Taktiež dlhé, stupídne dialógy a monológy, kde namiesto strihu je použitý len zoom na postavy, majú tiež svoje čaro. Jednoducho treba vidieť, ale ako film v kruhu rodinnom na sobotný večer, to neodporúčam. Nemuselo by to dobre dopadnúť:) (16.07.2011)

Divine ( vlastním jménem Harris Glenn Milstead *1945 +1988 ve věku 42 let na zástavu srdce ve spánku) - zpěvák a herec ( v převážně ženských rolích s výrazným a výstředním makeupem) natočil několi filmů s kamarádem ze sousedství - J.Watersem. Tahle černohumorná mozaika nechutností patří k těm skandálním. A Divine se nezastavil/a před ničím! Když na ulici pes vykonal potřebu, okamžitě přiskočil a s chutí posvačil - žádný trik, žádný střih, žádná čokoláda ( jako v Pasoliniho Saló). Waters v směsici nechutností ve skutečnosti odhaluje nahotu společnosti. Doznívá tu svoboda a nevázanost éry 60.let a začíná se projevovat počátek krize, na kterou zareaguje hnutí punk. (23.08.2010)