Růžoví plameňáci

nostalgický odpad* Zdejší trailer mi pomohl oživit vzpomínky na tuhle hrůzu, kterou jsem kdysi zhlédl a kupodivu má dnes už kultovní charakter (viz. 1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE). Naštěstí nemám potřebu si ji opakovat, abych to všechno prožíval znovu. Co taky čekat od filmu, kde se soutěží o to, kdo bude víc odpornější či nechutnější? Doba hippies asi těmto nezávislým dílkům přála a našla u nich i obdiv, jak vidím u některých místních volnomyšlenkářských a otrlých diváků. Je to každého věc a asi to má i nějaký smysl, který mi jaksi uniká. Za mě však palec míří jasně dolů. [ PŘÍBĚH: X /// SMYSL: X /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 2 /// STYL: 0 /// CASTING: 0 (3*MAX) ] … A zase nutné BLÁBOLENÍ u kratších komentářů nakonec, kvůli zdejšímu novému a omezujícímu pravidlu pro recenze (podrobné vysvětlení najdete v mém deníčku) ... BLA BLA BLA BLA BLA BLA (29.07.2021)

100% tvorčia voľnosť je tu viditeľná ako málokde inde, takisto ako radosť z točenia úchylného filmu podľa scenára napísaného pod vplyvom marihuany. Waters dokonca prizná, že v jednej scéne ani on sám nevie o čom je. Nespočet zvrátených a úchylných momentov, podaných ale veľmi simpaticky a úprimne, nie vykalkulovane a nasilu ako napríklad v Human Centipede, robia z toho filmu veľmi podarenú podívanú. Taktiež dlhé, stupídne dialógy a monológy, kde namiesto strihu je použitý len zoom na postavy, majú tiež svoje čaro. Jednoducho treba vidieť, ale ako film v kruhu rodinnom na sobotný večer, to neodporúčam. Nemuselo by to dobre dopadnúť:) (16.07.2011)

Chápu že roku 72 mohla zpívající prdel kde koho rozhodit. Ovšem dnes by se toto dal říct jen o člověku, jež nikdy neslyšel o fenoménu internet a i kdyby snad, stavět na tom kvality jakéhokoliv snímku by bylo krajně ubohé. Potenciál je vidět snad jen v otylé matce a jejím vztahu s vajíčkářem, tady však veškerý znepokojivý náboj totálně pohřbívá neherectví, které není vtipné, je jen nebetyčně otravné a nudné. Je mi líto. (06.05.2015)

No rekl bych, ze jsem zvyklej na ledacos a neco malo jsem jiz zhlednul, ale v tomto dile jsem nenasel ani naznak neceho hlubsiho. Snuzka samoucelnych nechutnosti, za ktere meli pana Waterse sejmout jak psal Compadre. Ja se povazuji za cloveka, ktery se na nekterych dilkach od Tromy dokaze pobavit, ale zde me nic nerozesmalo a to i diky faktu, ze zde zarvala slepice(za to meli ochranci Waterse lincovat), transexual ji realny hovno, nebo ta stejna osoba kouri synovi ptaka. Jsem zvyklej na Arakiho, na rannyho Cronnemberga, ale tady jsem vazne nenasel jedinou hlubsi myslenku nez sokovat. Zbytecnost, jedine co se musi nechat, ze tam je semtam dobra hudba. (08.05.2008)

První půlhodina s „takovou normální rodinkou“ a většinou dění kolem výstředné Divine, její matinky v dětské postýlce milující vajíčka, konkurenční pyšné „zaměstnávatelky“ s červenými vlasy nebo poslíčka vajíčkáře mě svou svérázností a vtipem většinou hodně bavila, tedy až na tu nechutnou sexuální scénou se slepicí. Brzy po ní už začalo přibývat čím dál víc nechutností a také humor buď ubýval nebo se až příliš opakoval v těch samých nápadech, takže si už nedokázal udržet zpočátku nasazenou poutavost. Ač se pořád našly povedenější scény (autenticky hroutící se hořící karavan nebo originální „vzpoura“ nábytku) i velmi pozvolna rozehrávané dějové zvraty a taky se mi hodně líbil soundtrack plný retro swingových hitů, postupně pak ten film v mých očích dost klesal. Plně ho s rozhodnutím o 3. hvězdičce zachránilo až vyústění před médiemi, kde John Waters s hlavními postavami plně odhalil, oč mu šlo a sice že po celou dobu směřoval k ukázce hodně zvrácené vize anarchie, v propojení na společenskou atmosférou po potlačení kultu hippies a protestů 60. let. Vyústění, rozehrané přitom se zachováním onoho svérázného stylu, mě slušně dostalo a některé z postav dokážou přes pachuť z vybraných scén zůstat nezapomenutelné i v tom pozitivním slova smyslu... ale ač rozumím kultovosti tohoto filmu, mám raději z undergroundových komedií ty, které dokážou být podobně svérázné i přinášet rovněž nečekané sdělení, ale daří se jim to beze spádu k samoúčelným nechutnostem. Tohle už zacházelo nejednou za hranici vkusu a právě z toho důvodu bych se podruhé na Růžové plameňáky nepodíval. [55%] (30.04.2024)