Společnost mrtvých básníků

Oscar za scénář chápu. Především postavy byly opravdu skvěle napsané a ze strany herců znamenitě zahrané. Především Robin Williams mne přesvědčil, že když mu sedne role, dokáže zázraky. Tempo bylo ovšem celkem nevyrovnané. Místy ideální, v některých scénách až strhující, místy nehorázně nudné a člověk si přál, aby se zase něco začalo dít. (17.07.2005)

"Nechci, až budu umírat, zjistit, že jsem vlastně nežil." Můj obdiv mají všichni pedagogové, kteří statečně rozervali nepřetrhnutelné řetězy osnov a neváhali přizpůsobit styl výuky tomu, aby ji studentstvo nepovažovalo za promarněný čas. Profesor Keating takový je, takže bych měl být spokojen, ale tady jde o vnímání světa formou básní, s čímž mám problém. Já totiž, při možnosti výběru mezi fyzickou dřinou a četbou poezie, nikdy nesáhnu po knize. Fyzické vyčerpání je pro mne zkrátka smysluplnější než nafintěná nuda a té jsem si při sledování tohoto snímku užil docela dost. (29.08.2011)

Někdy sedávají i ty největší krásky v koutě a ty nejcennější skvosty leží zaprášené pod hromadou provařených titulů. Společnost mrtvých básníků je nenápadnou oslavou krás života. Bouřlivě toužící mládí, které si nedokáže představit stříbro ve vlasech a hůl v ruce, dostává nového učitele literatury s nomen omen jménem John Keating. V jeho netradičním pojetí výuky je škola místem, kde učitel předává svůj intelektuální dar studentům, kdy pedagog je spíše jakýmsi šerpou na cestě vzhůru k vrcholu. Dává napít z pramene vědění a vede hochy stezkou odvahy a morálky. Ale ctihodná americká prep school konformních padesátých let není na poetickou revoluci připravena a objevování nových stránek vlastního já nese šťavnaté i tragické ovoce... Bylo by škoda Weirův snímek ozdobený excelentními výkony Williamse a Hawkea minout bez zastavení. Zpochybňuje konvenční myšlení, provokuje, zneklidňuje a inspiruje. Carpe diem... (07.05.2007)

John Keating není jen učitel, ale především výsostný intelektuál, který kritický způsob myšlení, svobodomyslnost a tvůrčí činnost považuje za nejvyšší hodnoty, které je třeba bránit a vštěpovat mladé generaci. Nejde mu o mechanické předávání sumy informací, ale o podnícení samostatného myšlení a tvořivosti. Píšou se 50. léta, v rádiu se hraje rock'n'roll, ale na soukromé škole pro děti americké elity jako by se zastavil čas a v tomhle autoritativním zatuchlém prostředí, kde se pěstuje opatrnost, se profesorovy názory jeví jako podezřelé a potenciálně nebezpečné. Film je příjemný, srozumitelný a lehce stravitelný, na druhou stranu, jak to už u amerických studiovek chodí, až moc uhlazený a naivně idealistický. V Robinu Williamsovi našel Peter Weir ideálního představitele hlavní role. Charismatický sympaťák každým coulem, kterému jeho zápal a hodnotový žebříček věříte. Celkový dojem: 75 %. (06.09.2014)

Dechberoucí příběh konfliktu svobodného ducha se zatuchlým konzervatismem děsícím se nezávislého myšlení, v hlavních rolích Robin Williams coby každým coulem sympatický inteligent a otevírač očí a Robert Sean Leonard jako probuzený dramatický talent zoufale křičící svou touhu do hluchých uší svého otce. Výtečně gradovaný snímek Petera Weira, s nádhernými "krajinkovými" záběry a formou vůbec, stejně jako s mocí pohnout diváka až k slzám. Nejen díky skvělé poezii povznášející snímek, jeden z těch, pro které stojí za to žít. 100% (26.04.2008)