Společnost mrtvých básníků

Vzpoura proti konformitě, která má skutečně smysl, náboj, obsah. Vzpoura touhy snít, mít ideály, prožívat naplno. I když to je vedle odvahy a síly přijmout pokoření jen jedna ze složek silné osobnosti, je to právě ta, která lidem dává to nejcennější, radost ze života a naději. Společnost mrtvých básníků nebouří drogami ani adrenalinem, ale zušlechťováním. Weirovo oblíbené téma jedinec - pravidla - povinnost - společnost. Konec je nádherný: "Ó kapitáne, můj kapitáne.." (14.10.2007)

Velice citlivý a hluboce lidský film, který, nejen že zobrazuje bez příkras zatuchlý puritánský školní systém Ameriky 50. let, ale zároveň nakopává prdel konvencím, konzervatismu a starosvětskému učitelskému a rodičovskému despotismu. Vrcholí lidskou slabostí a ústí v nádherný dojemný závěr, malému (ovšem nikoli bezvýznamnému) chlapeckému hrdinství. Peter Weir natočil na první pohled obyčejný film. Ovšem pod jeho slupkou se schovává něco mnohem většího. 95%. (05.02.2008)

-"I... I close my eyes, and this image floats beside me. A sweaty-toothed madman. A sweaty-toothed madman with a stare that pounds my brain. His hands reach out and choke me. And all the time he's mumbling. Mumbling truth... Truth's like a blanket that always leaves your feet cold. Y-You push it, stretch it, it'll never be enough. You kick at it, beat it, it will never cover any of us. From the moment we enter crying to the moment we leave dying, it will cover just your head as you wail and cry and scream!" ______________ Miluji poezii. Po dlouhém, intenzivním a velice přínosném přemýšlení nad tímhle filmem jsem dospěla k následujícímu názoru - sebevražda opravdu je definitivním řešením dočasného problému. Ale jinak ať žijí romantická vášnivá rozhodnutí. Výsměch. Hrůza. Dekadence. Exkrement! A na konci si jako stádo stoupnou, ale ne všichni. Ne všichni. Úžasní herci, výběr mladých byl opravdu velice šťastný. ♥♥♥ (03.09.2008)

Scénář: Tom Schulman .. Neberte dětem jejich sny nebo zbudou ze Společenstev jen mrtvý básníci… Peter Weir je takový pomalý, osobitý vypravěč a jeho filmy na mne mají obsahově i formálním podáním spíše kladný dopad, který i protentokrát přinesl poctivý divácký zážitek. Touto rolí si Robin Williams utvořil svoji škatulku přátelských profesorů nad věcí. (09.10.2007)

Já v nich všech viděla Holdeny Caulfieldy. Ne stejné jako on, naprosto odlišné, ale všichni to Holdenové byli. Netušili, co by mohli. Cítili, že tu něco je, dráždilo je to. A nějak se proti tomu postavit museli. Společnost mrtvých básníků je velmi zajímavý snímek, u kterého se pobavíte, proniknete do duše mladíků a popláčete si. Všichni hráli výborně, všichni mě dokázali předvědčit, že oni jsou svá postava. Nedokážu si představit, jak bych žila, co bych dělala, kdybych byla na jejich místě. Výjimečný film. (05.01.2010)