Společnost mrtvých básníků

John Keating není jen učitel, ale především výsostný intelektuál, který kritický způsob myšlení, svobodomyslnost a tvůrčí činnost považuje za nejvyšší hodnoty, které je třeba bránit a vštěpovat mladé generaci. Nejde mu o mechanické předávání sumy informací, ale o podnícení samostatného myšlení a tvořivosti. Píšou se 50. léta, v rádiu se hraje rock'n'roll, ale na soukromé škole pro děti americké elity jako by se zastavil čas a v tomhle autoritativním zatuchlém prostředí, kde se pěstuje opatrnost, se profesorovy názory jeví jako podezřelé a potenciálně nebezpečné. Film je příjemný, srozumitelný a lehce stravitelný, na druhou stranu, jak to už u amerických studiovek chodí, až moc uhlazený a naivně idealistický. V Robinu Williamsovi našel Peter Weir ideálního představitele hlavní role. Charismatický sympaťák každým coulem, kterému jeho zápal a hodnotový žebříček věříte. Celkový dojem: 75 %. (06.09.2014)

Carpe diem! Některé filmy je dobré si jednou za pár let připomenou... a znovu podle nich začít žít. Víc než jenom Přelet nad kukaččím hnízdem pro teenagery. Plnohodnotný autorský počin Petera Weira, který zde opět (jako v Pikniku na Hanging Rock) proniká do světa uzavřené, přísnými pravidly sešněrované společnosti, a zkoumá, k čemu dojde po překročení neviditelných hranic racionálna. Scény nočních výprav do tajuplné přírody, během nichž se recitace vznešených veršů spontánně prolíná se sestupem k divošským pudům uvnitř člověka, jsou stejně magické jako v Pikniku. Jenom civilizační nadstavba kolem nich je tentokrát důmyslněji vystavěná a promyšleněji nasnímána (symetrické kompozice scén ve velké hale, přechod od teplých k chladným barvám, točení se ve víru básnické inspirace, význam každé výměny pohledu mezi učitelem a žákem). Robin Williams hraje učitele, kterého většina z nás nikdy neměla a mít nebude, ale pro radu si za ním díky Weirovu nestárnoucímu filmu můžeme zajít kdykoli. 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Dale, Aidan, Cimr, cure (04.04.2009)

Napoprvé, kdysi na prahu dospělosti, mě tenhle film naprosto uchvátil... Ovšem zopakování po pár letech mě přesvědčilo, že plný počet hvězdiček by z mé strany bylo přeceňování. Najednou mi to nepřišlo až tak hluboké, spíše patetické, a chvílemi jsem se nudila. Jsem zvědavá, co řeknu napotřetí :-). Zatím slušných 80%. EDIT 2019: Napotřetí jsem nedokoukala, míra a intenzita patosu pro mě byla ekvivalentem prostředníku vraženého hluboko do krku. (29.01.2009)

Co je Společnost mrtvých básníků ? Pánové, umíte mlčet ?..... Jestli si vás R.Williams nezíská tímto filmem, tak již nikdy ! TRADICE TVRDÉHO ŠKOLSTVÍ versus SAMOSTATNÉ MYŠLENÍ.… Při jeho hodinách mě bylo tak krásně blaženě na duši. VZPOURA PROTI NALINKOVANÉMU ŽIVOTU zahalená do zdánlivě maličkých revolt, které zde mají příchuť ,,zakázaného ovoce". E.Hawke, jehož výkon lze směle srovnávat s Williamsovým. Snad proto se daří probudit ten klukovský zápal pro věc nejen ve studentech, ale i ve mne. NECHAT SLOVA KYNOUT JAKO MED, ŽENY OMDLÉVAJÍ.... A NAKONEC SPASENÍ. SPASENÍ SAMA SEBE.... Děkuji chlapci, děkuji Weire, děkuji Robine... Nechtěl bych ZJISTIT, AŽ BUDU UMÍRAT, ŽE JSEM VLASTNĚ NEŽIL !! (06.01.2008)

Carpe Diem.. Jistá režie australského klenotu Petera Weira, skvostná kamera (John Seale), Ethan Hawke dnes platící za jednoho z nejzajímavějších a zároveň nejtalentovanějších herců své generace. No, a pochopitelně božský Robin Williams ve své další vážné roli neortodoxního učitele Keatinga, který mění stávajícího metody na neobyčejně konzervativní škole v Nové Anglii. Narušuje zkostnatělé metody a škádlí tak upjatou instituci. Jedna rodinná tragédie však všechno od základů změní.. příjemný intimní snímek, místy analyzující společenské hodnoty, ve kterém v několika sekvencích zamrazí v zádech!! (10.12.2006)