Beze strachu

Max Klein přežije pád letadla a to bez viditelných zranění, ovšem sandál mu to rozhodí velmi slušně. Jeho chování se stává pro všechny blízké nepochopitelné až děsivé, adrenalinové hrátky jsou totiž na denním pořádku, že i cvokař z něj má zamotanou kedlubnu. Každopádně se jedná o zajímavý kousek s výborným Jeffem Bridgesem a za ten jahodový nášup přihazuji čtvrtou hvězdu. (03.06.2017)

Rosie Perez byla za svoui roli oceněna na Chicago Film Critics Association Awards, Boston Society of Film Critics Awards a na festivalu v Berlíně. Byla také nominována na Oscara a Zlatý glób. Scénář : Rafael Yglesias - podle svého románu. Kamera : Allen Daviau. Hudba : Maurice Jarre. Hrají : Jeff Bridges (Max Klein)....., Rosie Perez (Carla Rodrigová). (25.04.2011)

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu. (24.04.2018)

Taká havária lietadla je ošemetná vec. A prežiť tú hrôzu, podľa tohto filmu, asi tiež. A každý sa s tým vysporiadava rôzne. Nie som odborníčka na tieto posttraumatické záležitosti, ale ako manželka, aj ja som mala obavy o Maxa a jeho manželstvo, a tak nejak som nechápala tú jeho reakciu na onú udalosť. Jeff bol ale vynikajúci. No a ako matka som úplne chápala reakciu Carly. Bohužiaľ upišťaná Rosie mi zase raz liezla na nervy. To U2, a čo sa dialo popri pesničke bolo ale dosť dobré. Silná trojhviezda z mojej strany. (21.12.2016)

Podle mne nejslabší Weirův hollywoodský film, protože jeho "zvláštnosti" (hudba, kamera, mystičnost, zde buď nejsou, nebo natolik nefungují. Možná je to tím, že i v předloze chybí nějaké větší poselství či paralely. Jistě, je to podobenství podané jakousi mystickou formou o překonání strachu ze smrti a současně radosti ze života, ale chybí tady zkrátka nějaké body, od nichž by se dalo odpíchnout, vše se jen naznačuje. Třeba jméno servírky v Los Angeles na začátku je Faith (Víra), hispánka, které zemřel při nehodě syn, chodí pravidelně se modlit do kostela, Max kreslí tunel jako ze zážitků klinicky zemřelých - ale není zde nijak naznačeno, čím a proč ztratil strach a měl najednou v sobě takový klid - jen se jednou podívá z okna a tam je světlo. Protože nám chybí vodítka, může nám buď připadat něčím mysticky až božsky či andělsky obdařený (a svůj dar předává druhým lidem, které zachraňuje i "zachraňuje"), přičemž jen sám v sobě o sobě nemá jistotu, co vlastně chce, nebo je fakt obětí traumatu, jak to říká psycholog, a jen se chová trhle a všechno, čím pomůže, jsou jen nahodilé skutečnosti. Myslím, že tady by přiklonění se na nějakou stranu mělo být. Protože nakonec vlastně nevím, co mi film chtěl říct, kromě tradičního užívej dne a raduj se z krás světa, dokud můžeš. To za b), tedy nemusíš se bát smrti, protože, zde v podstatě chybí a jen se alibisticky až zbaběle naznačuje. (23.06.2004)