Gallipoli

Dobrodružství, které je větší než sám život. 1) Film nabízí zajímavou podívanou ve stylu - ze všeho něco. Něco sportu, něco road movie, něco australského "westernu", trochu o přátelství, trochu o hledání sebe sama. The thing I can't stand about you, mate, is you're always so bloody cheerful._____ 2) Ve druhé polovině se dílo mění ve válečný film. O bitvě u Galllipoli stejně jako o australském zapojení do první světové války se nic nedozvíme, ale ono to vlastně nevadí. Film je o naivitě mládí spíš než o válce samé._____ 3) Zaujali mě 23letý Mark Lee (blonďatý běžec Archie) a 25letý Mel Gibson (Frank). (22.10.2019)

Je to možná zvláštní pocit, zjistit u válečného filmu, že vás nejvíce zaujal v těch částech, kdy válka explicitně neprobíhala. Ale já na ty filmy plné bojů a střel z fronty příliš nikdy nebyl a ke cti přičítám Peteru Weirovi, že v tomto duchu nepojal rovnou celý film, protože jako dobrodružný příběh dvou kamarádů, o trpkém vystřízlivění z ideálů a současně nezlomném přátelství, mě film Gallipoli oslovil určitě víc. Už jen ta osobitá atmosféra první poloviny plné napínavých scén, např. během pořádání běžeckého závodu či putování dlouhou pouští, přidává na zážitku z filmu, který nás přivádí do exotické země, ale současně tak činí ve společnosti sympatických postav, k nímž si lze snadno najít cestu. Druhá, válečná polovina se mi místy v občasné monotónnosti válečných bitev začala táhnout, ačkoliv poslední minuty můj dojem určitě zesílily a v rámci filmařské stránky oceňuji až popisné snímání dobových a místních reálií. [75%] (20.08.2022)

Film o priateľstve, o strate ideálov a o vojnovom vytriezvení. V tomto smere snímok pripomína Na Západe nič nového, len príbeh nie je tak pútavo prerozprávaný a nemá ani tak dramaticko-emotívny podtón. Aj napriek tomu film hodnotím ako slušná vojnová dráma. Mel Gibson musel byť za mlada riadne číslo :). 75/100 (11.03.2015)

Peter Weir není tuctový režisér. Své filmy vždycky natočí jinak, než byste čekali, ale ne jako nějaké experimenty, celý film je znát jeho pevná ruka provádějící naprosto konkrétní vizi. Nejinak je to v tomto válečném filmu. Weir se soustředí hlavně na dva kamarády, kteří se poznají na běžeckém závodu, po kterém nastává jejich cesta do armády. Z australské pouště se přeneseme do egyptského písku, kde se vojáci cvičí pro nasazení na skalnatém poloostrově u Bosporu, od jehož obsazení si dohoda slibovala rychlé vyřazení Turecka z války a ovládnutí Středomoří. Ale opět sledujeme oyčejné vojáky s jejich iluzemi, tužbami a hlavně kamarádstvím. Teprve při vlastním nasazení se původní představy mění ve vystřízlivění, na které ovšem není dost času. Weir je velmi uměřený co se emocí týče. Pro vyvolání žádoucího efektu postavám stačí dvě tři věty a výraz ve tváři. Není to ani trochu okázalé, o to je to účinnější. A strhující konec s během o život, to zůstane v každém. Úchvatná je scéna s lovením potopené výzbroje pod vodou, když okolo prší střepiny. Mám silný dojem, že se u ní inspiroval Spielberg pro Ryana. (17.09.2006)

Podľa mňa tento film nemal veľmi veľa spoločného s vojenským filmom, bol to skôr film o prefíkanom chlapovi a naivnom chlapovi, vlastne chlapcoch, ktorí sa nechali naverbovať do armády a išli do veľkej katastrofy na poloostrove Gallipoli. Vo filme sa napríklad dozviete, že ak dvanástkou namierite ciferník hodiniek k Slnku, tak je sever medzi malou ručičkou a Slnkom, taktiež, že vojská ANZACu útočili s bajonetmi bez nábojov v zbraniach proti tureckému nepriateľovi. Bez týchto vecí, mi však celý film pripadal dosť nudný a skôr sa zameriaval na vtipy a zábavky, často pochybné, okolo Gibsona, ktorý pri nich až dodnes zostal. (07.12.2012)