Gallipoli

Nie je vojnový film ako vojnový film. Okrem záverečných pätnástich minút to s priamym bojom nemá nič spoločné, tým dostávajú viac prednosť charakterové črty a psychologické vykreslenie postáv. Ale cez to všetko mohlo byť to puto medzi hlavnými postavami (a tým aj naviazanosť divákov na postavy) väčšie. Weir má obrovské cítenie pre nastolenie dychberúcej drámy s pekelným záverom ako bol napríklad aj tento. A preto je dosť dôležité, keď pred filmom o ňom nič neviete, na mysli mám najmä ten záver, po ktorom mi bohovsky stuhol úsmev na perách. 80%. (03.02.2008)

Podle mě velmi dobře zpracované válečné drama. Od narukování, přes tréning v Egyptě až po zákopy. Hlavní postavy jsou podrobně vykresleny a člověk se nezačne nudit. A ty poslední minuty jsou opravdu silné až mi z toho bylo zle, skoro jsem nedýchal. Naprostá zbytečnost. -"Tell Major Barton that the attack must proceed." -"Sir, I don't think you've got the picture. They, our men, are being cut down before they can get five yards from the trench." -"I don't care!" (17.08.2008)

U režiséra bez slabých míst Petera Weira si odborná kritika i samotný divák cení mimo jiné toho, že ani po odchodu z rodné Austrálie neslevil ze svých osobitých představ a nároků a pokračoval v laťce, kterou si sám nastavil u protinožců. Bezmála třicet let staré protiválečné a tragicky laděné drama Gallipoli o „zbytečném“ masakru australských vojáků u tureckého pobřeží během první světové války upoutá svou čistotou i velkorysostí, podpořenou krásou filmové kamery (za ní se po boku jiného slavného Australana Russella Boyda učil dnes oscarový John Seale). Zlomový byl film nejen pro Weira, ale i představitele jedné z hlavních rolí – Mela Gibsona. Svůj vstup do Hollywoodu pak stvrdili následnou spoluprací, dramatem Rok nebezpečného života. (05.04.2010)

Příběh dvou vojáků, kdysi soupeřů na běžecké dráze, kteří dobrovolně narukují během I. světové války do australských sborů, se kterými pak odjíždějí bojovat na skalní výběžek Gallipoli. Sem tam maličko zdlouhavé, ale jinak bez výraznějších chyb. Vylíčení australských vojáků jako veselých kop, které si z britských důstojnických autorit moc nedělají, sedlo a Australané jsou tak popisováni v mnohých knihách či filmech z obou válek. Vše to výstižně dokumentoval nácvik útoku, který byl jednou z nejpovedenějších a neúsměvnějších scén. Naopak mrazilo při samotném závěru při pohledu na dopisy a cennosti, které vojáci bajonety připichovali ke stěnám zákopů. Jeden z nejpůsobivějších válečných filmů. 90% (11.06.2008)

Gallipoli je zvláštní válečný film, protože přímých válečných scén je tam opravdu pomálu. Samotný příběh dvou mladých Australanů a jejich cesty z periferie tehdejšího světa na bojiště "velkého světa" je ale hodně dobrý. update 17/11/2007: Na bojiště na poloostrově Gelibolu jsem se byl v Turecku podívat a fakt to stojí za to. Pokud tedy budete mít někdy cestu k Dardanelám, rozhodně si to nenechte ujít. Co se týče realističnosti, dost to ve filmu sedí. Je tam několik zátok a po nich kopcovitý terén, který se Turkům (vedeným Mustafou Kemalem) dobře bránil. Některé zákopy jsou sakramentsky blízko k sobě. Scéna ze závěru filmu je odrazem skutečné události. Na daném místě byly zákopy od sebe zhruba 60 metrů a dnes je tam moc pěkný hřbitov. (10.07.2007)