Gallipoli

Filmy australského režiséra Petera Weira mám velmi rád. Těžko říci proč, ale už od svého prvního filmového okénka jsem se doslova zamiloval do jeho osobitého způsobu vyprávění "pohyblivých obrázků". Bitva u Gallipoli, zhruba jednoroční agónie vzájemného soupeření britských, francouzských a australsko-novozélandských sil s tureckými vojsky, které vrcholí nesmyslným krvavým masakrem, je dodnes v Austrálii i na Novém Zélandu vnímána jako otřesná událost, kterou si tamní obyvatelé stále připomínají. Výročí bitvy (25. 4.) má dokonce v těchto státech své označení - Anzac Day. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se někdo pokusí převést tyto neblahé události (jež třeba tehdy vedly k demisi W. Churchila) na filmové plátno. Stalo se tak roku 1981 a nutno dodat, že pan Weir se své role zhostil nad míru dobře. Příběh je nám představen na dvou mladých mužích, kteří reprezentují odlišné póly tehdejších mladých rekrutů. Archy Hamilton (Mark Lee) je mladý a talentovaný sprinter (stovku má za 9,40) s vlasteneckými ideály, za něž je ochoten položit život, Frank Dunne (Mel Gibson) je rovněž mladý a rovněž talentovaný sprinter (s podobným časem), o jehož věrnosti britské koruně by však šlo úspěšně pochybovat, přesto se tito lidé stanou blízkými přáteli. Samotný pobyt v zákopech patří (vzhledem k minutáži snímku) mezi tu kratší část (cca 40 minut), předchozí zhruba hodina je věnována vykreslení charakterů hlavních postav a celkové atmosféry. Film osciluje mezi zobrazením upřímného vlastenectví australských mladých mužů, kteří se dobrovolně v dobré víře hlási na tureckou frontu a nutnou deziluzí, se kterou se později potkávají, ať už se jedná o pohrdavý postoj britských důstojníků, či o nesmyslné rozkazy, jež ústí do pověstných "mlýnků na maso". Velmi zajímavou scénou je moment, kdy se oba hlavní hrdinové na poušti v Austrálii setkají s jakýmsi "cowboyem", který se nikdy nedostal dále než do sousední vesnice a který vůbec neví, že ve světě vůbec nějaká válka (jedná se pochopitelně o 1. světovou) probíhá a vůbec nechápe, proč mají australští hoši jet bojovat do Turecka proti Němcům. Absurdnost par excellence. Toto bravurní Weirovo dílo lze doporučit: a) lidem, kteří mají rádi válečné filmy b) lidem, kteří rádi běhají, neboť běh má ve snímku velmi podstatnou roli c) lidem, kteří mají rádi francouzského skladatele J. M. Jarreho, neboť jeho skladba Oxygen se několikrát ve filmu objeví. A jelikož splňuji všechny výše uvedené kategorie, tak mi nezbývá nic jiného, než film s upřímným srdcem pochválit. (05.05.2013)

Sympatický snímek o nesmyslnosti války a naivitě a bezmoci obyčejných lidí, kteří si to vždy nejvíce odskáčou. Závěr je opravdu nekompromisní a silný, za něj ještě hvězdu a pět procent navrch ... 75% (07.05.2014)

Mladé nadšení v konfrontaci s brutalitou války. Další námět nejednou použitý v rámci protiválečné filmové kampaně. Tento příběh je z období první světové války odehrávající se na poloostrově nacházející se v provincii Çanakkale v Evropské části Turecka. A není nezajímavý. Pomalejší tempo zvýrazňuje myšlenku děje v souběhu s krásnými scenériemi naší matičky Země. Ano, kamera je ve své smyslu ohromující, ať se děje co se děje. Po výpravné stránce jsou i bitevní scény na vysoké úrovni. Scenáristicky už je to takové všelijaké. Máme tu dva mladíky vstupující do armády, kteří potěší jistou sympatií k sobě samém, ale bohužel nějak zůstává utajeno, proč tak vlastně činí. Jsou snad motivováni propagandou médií? A proč je vlastně pro Austrálii Gallipoli tak důležitá, že jim stojí za to tam bojovat? Možná divák najde odpověď právě v daném příběhu a to hlavně v rámci absurdity válečných skutků. Ale i tak ta informace nějak chybí, poněvadž si tak nejsme jisti, zda jsme svědky statečnosti, vymývání mozků nebo obojího. V rámci emoční rezonance však filmového poselství dosaženo je a to v plné výši. Jediné, co divácky zabolí, je násilné zakončení filmu. Emočně, ani jinak psychologicky, to prostě nezabírá. Jestli se jedná o jeden z nejlepších protiválečných filmu je na diskuzi, ale je fakt, že je krapet opomenut a je to už po filmové stránce škoda. (24.08.2019)

Film by měli vidět ti, kdo pořád haraší zbraněmi a mají chuť si zaválčit. Myslím, že mladí muži by měli mit poněkud jiné zájmy, než po sobě střílet. (15.01.2003)

Opravdu zajímavý pohled na nechvalně proslulou událost první světové války. Australské vlastenectví smrdí na sto honů a kritika britského charakteru taky, ale díky kombinaci humoru, dramaticky vypjatých scén a skvělé výpravy a režie je na co se koukat. (03.09.2010)

Vždy je dobré si připomenout 1. světovou válku a vidět jí i z jiného pohledu. Za tímto filmem stojí Peter Weir a to je pro mě známka kvality, jedna z prvních roli Mela Gibsona, o účastí australských vojsk v Turecku. (22.05.2011)

Válka nesmí být považovaná za zlo; malicherné, krátkozraké důvody toho, kdo ji vyvolal však ano. Bojovali, protože lidé z politiky si to žádali, a to skrze čest a vlastenectví. Není nic horšího, než když někdo zneužívá pojmů, které se dotýkají niterně člověka; k prosazení marnotratných myšlenek. "Unce míru je lepší, než tuna vítězství" (Lion Feuchtwanger, "Židovka z Toleda"). (02.09.2012)

To je tak nechutně, odporně, nehorázně smutný! (04.02.2013)

Gallipoli som si načítal a bola to hodne veľká akcia počas 1. svetovej vojny. Vo filme bola stvárnená nevierohodne, na prevedení by sa zišlo iste popracovať. Humanistický odkaz, že vojna je nezmysel, však zaznieva presvedčivo vďaka úchvatnej záverečnej polhodine. To predtým je hodinová brnkačka, síce s príjemnými hercami ako Gibson či Lee, ale skôr uspáva ako baví. Film ako celok tým pádom pôsobí rozporuplne a nerozhodne až na jednoznačný záver. (28.08.2018)

"Australani nejsou žádní blbci, to si pamatuj!" Tenhle způsob války zdál se býti naprosto zbytečným... lépe řečeno úplně na hovno! A toto je definice 1. světové války, kterou je i tento film. "Je to dobrodružství větší než sám život..." (30.09.2018)

Jo, nejni nad klasickej film, to se člověk může spolehnout na obstojnou zábavu i když pro něj téma je celkem nezajímavý. Mám pocit, že jsem válečných filmů viděl asi milion. Alespoň to tentokrát nebyla ta Druhá. A tohle bylo docela příjemně natočený i zahraný. A asi nejlepší bylo, jakou stavbou a s jakými prvky dokáže film udržet moji pozornost. Přitom tam bylo celkem dost klišé. Strašně bych nechtěl vidět nějakej remake nebo reboot nebo restart nebo tak něco. A jakej byl ten Gibson floutek... Napodruhé jsem navíc měl ještě lepší dojem, takže se odvážím dát asi čtyři slabší. A nebo že by to bylo prostě tím, že u starýho blbýho filmu si člověk opět uvědomí, jak rostoucí obecná dostupnost tvorby multimediálního obsahu devalvuje průměrnou kvalitu záplavou kdejakých pavýtvorů? :P (09.01.2020)

Výborně ztvárněný válečný film bez potřeby ukazovat válečnou realitu. Až na konec, kde jí v takovém množství až zamrazí. (02.04.2004)

Na závěr tohoto filmu asi nikdy nezapomenu. (11.06.2007)

Legenda protivojnovych filmov, ktora pred mojimi ocami ubiehala az prilis staticky a pomaly. Akokeby sa Peter Weir nevedel rozhodnut akym smerom sa ma uberat dejova linia. Jeho vnikanie do psychiky postav a postupne napredovanie ich zblizovania mi prislo neosobne, aj napriek tomu, ze Mark Lee a Mel Gibson patrili k tomu najlepsiemu z celeho filmu. Predbehol ich len strhujuci priblizne 20 minutovy zaver, bez ktoreho by som sa nebal siahnut aj k nizsiemu hodnoteniu. (03.03.2009)

Krasne uprimny a nevinny film, ktory dokaze zaujat napriek svojej malej vyprave. Gibson niet slov. Skvely uz od zaciatkov. Netreba sa bat roku vyroby. Nutne je zaujat k tomu filozoficky postoj a da sa na to pozerat. Ako divak som Gibsona na konci hnal k tomu aby behal zo vsetkych sil, az z kresla som vyletel. (20.11.2009)

Barvité a pravdivé vylíčení událostí jednoho z největších masakrů 1.světové války.. (08.03.2011)

Ve zkratce - válečný film, ve kterém se především běhá. (09.09.2013)

"Když je nezastavíme, přijdou až sem." - Stařík se rozhlédne po poušti: "Že by přišli až sem?"  Každá vojnová propaganda je sviňa a to platí v každej dobe. (09.03.2023)

Hodne dobre, ale k dokonalosti tomu prece jen cosi chybi. Ale Gibson a spol. jsou skveli... a zaver filmu je nezapomenutelny, jako by v sobe obsahl celou 1.svetovou valku. (01.05.2003)

ten konec mi ležel v hlavě hodně dlouho, no vlastně jsem to viděl asi před patnácti lety a ten konec je jediná ( hodně hořká a silná ) věc co si pamatuju. nesnáším nespravedlnost a beznaděj, tak nevím jestli budu mít ještě někdy možnost a chuť se na to podívat znovu a ohodnotit to z čerstvější vzpomínkou.. zatím za čtyři.. (14.08.2008)