Zelená karta

Úplně chápu, proč se Gérard Depardieu dostal se svým herectvím až do Hollywoodu. V devadesátých letech totiž byla radost sledovat jeho role. Byl z něj totiž takovej správnej, dobrosrdečnej, obří i když trošku cholerickej Francouz, kterého si nešlo neoblíbit. Zelená karta je jeho vstupenkou do světa Ameriky a on ji zvládl s naprostou grácií, která mu nejde v tomto filmu upřít. Popravdě jsem si tímto filmem krásně připomněl, proč ho vlastně mám tak rád. Hezký, příjemný, lidský film s evropskou nonšalancí v americkém světě. (06.09.2017)

Zelená karta není komedie, ale spíš pohodová hříčka. Líbila se mi chemie mezi ústřední dvojicí, i když...ona to vlastně nebyla chemie, ale spíš krásně fungující kontrast přesně v tom duchu, že protiklady se přitahují. A tím není myšlen vztah mezi Georgem a Bronte, ale spíš herectví a vyzařování Gérarda a Andie... . A samozřejmě tady máme tu romantickou linku-příběh o vzplanutí lidí, kterým vzájemná konfrontace ukázala, že někdy je prolnutí dvou odlišných světů tou nejsmysluplnější věcí. V reálném životě by takový vztah vydržel pár měsíců, ale to ničemu nevadí. Zelená karta je jen pohodová jednohubka, která nemá ambice poučovat, nebo navádět, natož generovat další pokračování. (02.06.2020)

Zvláštní kosmopolitní film, který jsem měla ráda už jako dítě. A stále se to nemění. Kouzlo párování Gérarda Depardieua a Andie MacDowell je neopakovatelné. Víkend, při kterém se musejí poznat tak, jako by se milovali už celá léta a přitom nemají společného vůbec nic, je pohlazením po duši. A Jessie Keosian samozřejmě nesmí chybět, aneb nejšílenější stařenka kategorie 85+. (12.03.2009)

„Na ten pohovor se připravte. V pondělí večer bude po všem. Začneme připravovat rozvod.“ - „Už aby to bylo!“ Ale žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří…I přes hrozbu prozrazení a odlišnost ústředního páru jde o moc příjemnou, pohodovou romantickou komedii (atmosféru pomáhá dotvářet i skvělý soundtrack, v němž převládá nevšední mix interpretů jako Mozart či Enya). Člověk se u ní spíš po většinu času usmívá, než že by se přímo za břicho popadal, ale je tu celá řada drobných, vtipných scén (zapálené mluvení o rostlinách, objednávání v restauraci, setkání s imigračními úředníky, společné nakupování, alternativní klavírní koncert, focení, psaní dopisů atd.). Ale důraz je hlavně na romantiku, a chemie, jiskření (i když mnohdy je to spíš hromobití) hlavního páru funguje na výbornou, navíc se vše vyvíjí postupně, přirozeně, křehce. A konec se opravdu povedl. Film léty jen zraje a já po mnoha zhlédnutích navýším na slabších 5*. Tuhle poctivou, milou „romanťárnu“ opravdu můžu. „Jste ženatý, Georgi?“ - „Já? No, já...obvykle ne.“ (14.09.2012)

Docela příjemná romantická komedie, která je akorát vyvážená, neni tam žádnej křečovitej humor a ani to neni příliš romantický. Gerárd Depardieu se na romantický filmy svým vzhledem moc nehodí, ale když se tam s nim vloží pár vtipných scén, tak tam ani nevadí a Andie MacDowell, ta snad ani nic jinýho než romantiku nehraje. takže se tam perfektně hodila a i to pěkně zahrála. Co se týče děje, tak mi to připadlo jako docela dobrej nápad s tou zelenou kartou a bavilo mě to, ale Peter Weir natočil jenom příjemnou romatickou komedii, ale nic vic (05.06.2005)