Zelená karta

Nejsem vůbec, ale fakt vůbec fanda romantických komedií. Protože jsou to většinou prvoplánový nesmysly, kde hrajou mizerný herci a celý je to od začátku úplně jasný. Ono je to vlastně docela schématický i tady, jenom to prostě celý funguje. Andie McDowell vypadá tak, že by se do ní musel zamilovat úplně každej (včetně mne, po asi 30 sekundách filmu). A stejně tak by každýho soudnýho člověka musela štvát ta její káva bez kofeinu a zrní k snídani a nesmysly s lesem v ghettu. No a oproti ní je živelnej, obtloustlej a zábavnej Depardieau. Je to strašně dobře napsané a zrežírované (Peter Weir), když se ti dva baví, nešustí to papírem. A když z jejího bytu vyhazoval pana mrkvičku, fandil jsem mu totálně. Prostě jestli má smysl koukat na nějakou vztahovou komedii, tak na tuhle. /// UPDATE 2021: Všiml jsem si pár věcí, které mi dlouho unikaly. Třeba že Andie McD je prakticky celý film (s výjimkou scény na střeše v županu) oblečená jako hastroš. Nevím, jestli je to nevkus 90. let nebo záměr tvůrců, ale čistě pocitově působí tlustý Depardieu v nepadnoucím saku o dost elegantněji než ona. Druhá věc je trochu alogismus s panem Mrkvičkou. Podle fotek s ním Bronte chodí už dlouho... a přitom s ním nechce spát? Ani ho nepozve doma po večeři dál? To je divné. (24.02.2019)

Na adresu tohoto filmu nemůžu říct naprosto nic špatné, ode mne dostal plných pět hvězd a to zejména proto, že to co předvedla ústřední dvojice, byla naprostá herecká dokonalost, samozřejmě bráno tak že se jedná o komedii, která má primárně pobavit, ale má i svůj hluboký lidský podtext! Byl jsem strašně rád, že jsem na tento film narazil, protože se mi dlouhá léta různými osudovými okamžiky vyhýbal a viděl jsem ho, až po obrovské spoustě televizních repríz. Nadšení bylo oprávněné a proto je mé hodnocení, alespoň podle mě zcela na místě! (05.01.2015)

Mám ráda Gérarda snad v každém filmu. Líbí se mi jak je roztomile neohrabaný a přes to všechno má to nezdolné charizma,které člověka pohladí po duši těma krásnýma očima :-).Perfetní nápad na film - sice jsem to už někde viděla a silně mi to něco připomínalo, ale vzhledem k tomu,že je tento film o pár let starší než já(přesněji o tři)tak je to originál z kterého ty vzniklé další filmy s podobnými zápletkami čerpaly.Chválím za krásnou zahradu a plynoucí děj, ale hodně mi vadil utnutý konec - co na plat člověk by měl taky někdy zapnout fantazii. (05.09.2012)

Weir není zrovna typ režiséra, který by stavěl na dynamickém ději, gradaci scény, či těžkotonážních emocích a tak je Green Card sice solidní, avšak nikterak extra zábavnou komedií. Úvod je nepřehledný a seznámení diváka s hlavními postavami relativně nemotorné. Poté následuje trochu kostrbatá honba za vysněným cílem (karta, resp. skleník) a nakonec nesmí chybět trochu toho klišé, avšak způsob, jakým k němu dojdeme je více než solidní. Žádné stokrát viděné rádoby romantické scény, minimum patosu. Po celou dobu vidíme jen svěží a relativně bystře zahrané/napsané scény. Nic extra, ale jakožto jednohubka na odpoledne je to ucházející. (20.08.2007)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)