Zelená karta

Předně musím konstatovat, že Peter Weir je jedním z mých vůbec nejoblíbenějších režisérů, což se tady koneckonců hodně projevilo. Jeho inteligentní scénář a plynulá režie společně s výtečně obsazenými Gérardem Depardieu a Andie MacDowell daly vzniknout poněkud nenápadnému, ale přesto nesmrtelnému zástupci svého žánru, jehož kvality jsou pro dnešní zástupce nedosažitelné. Velmi příjemný ironický nadhled a jednoduchá zápletka, která ale díky hereckému koncertu ústřední dvojice nemůže ztratit své kouzlo ani na opakované zhlédnutí. Ten malý detail, že název manželčina krému může rozvrátit manželství, tentokráte velice rád ignoruji...Přesně mezi čtyřmi a p*ti. (28.03.2013)

Weir není zrovna typ režiséra, který by stavěl na dynamickém ději, gradaci scény, či těžkotonážních emocích a tak je Green Card sice solidní, avšak nikterak extra zábavnou komedií. Úvod je nepřehledný a seznámení diváka s hlavními postavami relativně nemotorné. Poté následuje trochu kostrbatá honba za vysněným cílem (karta, resp. skleník) a nakonec nesmí chybět trochu toho klišé, avšak způsob, jakým k němu dojdeme je více než solidní. Žádné stokrát viděné rádoby romantické scény, minimum patosu. Po celou dobu vidíme jen svěží a relativně bystře zahrané/napsané scény. Nic extra, ale jakožto jednohubka na odpoledne je to ucházející. (20.08.2007)

Film mě neoslovil. Herecké výkony velmi lákavých protagonistů jako je Gérard Depardieu a tehdy ještě neodkvetlá a žhavá kost Andie MacDowell ke mně dostatečně nepronikly. Na vině je jednoznačně režie Petera Weira. Jak já toho chlapa nemusím. S tímto režisérem dlouhé roky bojuji a ptám se pro koho je vlastně příběh francouzského emigranta a newyorské vegetariánky vlastně určen??? Milovník komedií se nezasměje, tedy zasměje se, ale nechci uchichtnutí, ale chci ohlušující smích a ptám se je tam scéna, kdy se budu válet smíchy po zemi se slzami v očích?! Není! Ten film se šine jak housenka a zábavný je asi jako Vladimír Hron. Ale ano, dialogy mají jistý půvab, ovšem jako celek je to nuda převeliká. A mezi Depardieu a MacDowell není pořádná chemie. Mně tahle dvojice k sobě nepasovala. Panovala mezi nimi určitá disfunkčnost. a nevím čím to přesně bylo způsobeno. Něco jako kdyby jste k Megan Fox obsadili Jirku Krytináře. Je mně líto, ale já ji v jejich hezkém a líbezném vztahu neobjevil nic. Ovšem zjistil jsem, jak perfektní je to film pro zhmotnění abstraktního pojmu jménem nuda. Každá scéna chtěla být až moc realisticky romantická, což je prvek a záměr neotřelý, ale Depardieu zkrátka není ten typ, sice to ustál, ale není to typ pro takový zamilovaný film. Podle mě je herecky jinde. Andie MacDowell sem zapadá o mnoho lépe, ale mám pocit, že film by sama neutáhla. A Peter Weir? To je nejnudnější režisér, kterého znám. Opravdu jsem "wejral", jak dlouho mu trvá instruovat scénu, která by se klidně dala zkrátit o polovinu a nic zásadního by se nestalo. Nedaří se mu ani v nejmenším zahustit děj a i když se dá hovořit, že příběh má svůj originální rukopis, tak přes značné množství roztahaných scén, jsem ho nedokázal naplno ocenit. Film mně mnohdy připadal o mnoho delší než ve skutečnosti je. Mnoho diváků se však nechá zlákat na značku Weir-Depardieu-MacDowell a pokud mají rádi dialogové komedie v nichž to má údajně mezi hlavní dvojicí jiskřit, tak pak objevili romantickou komedii u které se budou dobře bavit. Bohužel, já takové divácké štěstí neměl. Pro mě utrpení. Po filmu jsem byl opravdu hodně zelený a to i bez karty. Asi vzteky, jak to je přechválené. Mé hodnocení: 20% (02.07.2014)

Zelená karta není komedie, ale spíš pohodová hříčka. Líbila se mi chemie mezi ústřední dvojicí, i když...ona to vlastně nebyla chemie, ale spíš krásně fungující kontrast přesně v tom duchu, že protiklady se přitahují. A tím není myšlen vztah mezi Georgem a Bronte, ale spíš herectví a vyzařování Gérarda a Andie... . A samozřejmě tady máme tu romantickou linku-příběh o vzplanutí lidí, kterým vzájemná konfrontace ukázala, že někdy je prolnutí dvou odlišných světů tou nejsmysluplnější věcí. V reálném životě by takový vztah vydržel pár měsíců, ale to ničemu nevadí. Zelená karta je jen pohodová jednohubka, která nemá ambice poučovat, nebo navádět, natož generovat další pokračování. (02.06.2020)

Peter Weir a romantická komedie, to je spojení sice nečekané, ale fungující stejně dobře jako ostatní jeho filmy. Jinak řečeno: mnohem lépe než drtivá většina tohoto žánru. Kromě scénáře, režie a ústřední herecké dvojice si ještě zaslouží zmínku hudba, která tu má také důležitý prostor – od Zimmera přes Mozarta a Enyu až k africkému bubeníkovi s plastovým kbelíkem. (21.05.2015)