Zelená karta

Zelená karta je případ filmu, který funguje díky chytrému castingu. Upřímně řečeno, bez ústřední herecké dvojice Gérard Depardieu a Andie MacDowell by šlo jen o tuctovou romanci, kterých filmová studia chrlí bez oddechu kvanta. Spojit robustní emotivní herectví Gérarda Depardie s jeho hranatou, na první pohled neohrabanou postavou, s jemnou křehce působící a spíš k intelektuálnímu projevu inklinující Andie MacDowell bylo mazané a vyšlo na jedničku. Jako komedie u mě Zelená karta nikdy příliš nefungovala, na to jí schází vtipné a nadčasové dialogy stylu Francise Vebera nebo funkční gagy. Většina úspěšných scén, které se snaží hrát na humornou notu (s výjimkou několika půvabných momentů typu "Můžu jít na záchod?" - "A proč?"), využívá právě kontrastních rozdílů obou herců. Romantická linka s několika emočními vrcholy a otevřeným koncem ale působí velmi dobře. Režisér Weir vede svoje ovečky a celý filmový štáb spolehlivě, ale námět skýtal větší možnosti a scénář šel ještě dopilovat, aby vznikl opravdu velký film. Případ sám pro sebe je Andie MacDowell, vcelku průměrná herečka, která se k filmu dostala jako mnoho jiných přes modeling, a neskutečně sympatická příjemná osůbka, která při dobrém vedení dokázala v 90. letech, kdy byla na vrcholu svého fyzického půvabu, film výrazně zvednout. Celkový dojem: 65 %. (08.02.2010)

Na nadpriemerných 80% túto podarenú romantickú komédiu Austrálčana Petra Weira, ktorý ňou "emigroval" do USA, povyšuje krásna hudba (Hans Zimmer, Enya), netradičná, ale o to pôvabnejšia a sympatickejšia dvojka MacDowell/Dépardieu, hra na klavír, realistická koniec a Bronteina strešná (a strašne krásna) záhrada. (27.12.2004)

Vždycky jsem říkal, říkám a říkat budu, že v žánru romantické komedie jde o to, čím je tento ozvláštněný a netradiční. Aby byl zajímavý a nápaditý. Tady jde tohle všechno ruku v ruce - netpická ústřední dvojice, originální nápad, univerzální (skvělý) režisér a naprosto dokonalý (nepatetický a hlavně nedoslovný) konec. VY MÁTE VÍC RÁDA KYTKY NEŽ LIDI. (11.04.2007)

Špičkový film, zdařilé ztvárnění mimořádně šťastně vybrané látky, herecký koncert dvou osobností. I tak lze zachytit kouzlo nezapomenutelného díla, které ovšem v žádném případě nespočívá v základní, byť aktrativní imigrační zápletce. Multikulturní konfrontace a nevšední pohled do americké levě liberální skutečnosti na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století a francouzství, zastoupeného opravdu nekonvenčním mužem nejen způsobů, ale i životní cesty, je již pravdě blíže. Aby však úplnost v KARTĚ zachycené skutečnosti byla dokonalá, zbývá k tomu dodat milostný příběh plný něžného humorného nadhledu. Oba protagonisté září, a ačkoliv vše končí opravdu nehappyendovým happy endem, dojem jiskřivého vzrušení, nepomíjejícího úsměvu, který čas od času přechází do bujarého řehotu, aby se vzápětí ztlumil do ne snadného zamyšlení či hlubokého, vážného pohledu, zůstává. Zdánlivě kýčový námět, prohnaný hned trojnásobnou koprodukcí, svou nespornou mimořádnou kvalitou opravdu překonává i ta nejsmělejší očekávání a naděje. (31.03.2012)

Ale tak jó, dá se to. Krásný byt se skleníkem. Ze všech podob G. Depardieu mám nejméně ráda to klišé o neotesaném obrovi s laskavým vřelým srdcem, jeho vizáž k tomu svádí, já vím. Beru to v komedii (Drž hubu!, Obelix), ale tady už mě to neba. Je tam moc té "američtiny", což na jednu stranu chápu, je to o Francouzovi, co chce - pro mě naprosto nepochopitelně - žít v USA. Na druhou stranu, kdyby to bylo čistě francouzské, mělo by to asi větší šťávu a byla by to určitě větší legrace. Ovšem klavírní vystoupení pana skladatele bylo perfektní! (17.05.2010)