Zelená karta

Tož tenhle film už jsem viděla aspoň dvacetkrát. Můžu ho prostě kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv, a nikdy se mi nemůže omrzet. :-) A navíc - vůbec mi nevadí, když mě s ním náhodou někdo přistihne "in flagranti", dokonce se při tom ani nezamykám. :-D Scéna s večerem u Adlerových je jedinečná, hlavně to, jak se George jakási dáma u večeře ptá, zda není příbuzný s Gabrielem Faurém, no ale především Georgovo klavírní preludování. Holt každý nemívá tak často Faurého v domě. :-) (30.03.2009)

Nic moc jsem od filmu nečekala a po celou dobu trvání jsem se učila a napůl sledovala film. Nijak zvláště mne nezaujal, ale k učení mi připadal docela příjemný. Nemohla jsem jinak a srovnávala ho s jihokorejským snímkem Daenseoui sunjeong, který je založen na stejném tématu, kdy se jedna osoba kvůli získání práva na pobyt v zemi rozhodne vdát se či oženit se. A musím říci, že u Daenseoui sunjeong bych se učit asi nedokázala... Ale i přesto příjemný film. (20.12.2009)

Ikonická romantická komedie Petera Weira s úchvatnou Andie MacDowell a geniálním Gérardem Depardieu. Je to neskonale vtipné, chvílemi satansky hrubé (především ve chvílích střetu francouzského hrubiánu se "zelenou" Newyorčankou), člověk se baví od začátku do konce a na závěr pláče, aniž by se však musel za své slzy stydět. Udělat dobrou romantickou komedii je umění. Weir dokázal, že toto umění ovládá, leč mu v tom zásadně pomáhá ústřední dvojka, pohříchu neoceněna Oscary. Zelená karta je filmem z radosti pro radost. Moc rád si ji zas někdy vychutnám. (31.08.2017)

Andie a Gérard. Střešní byt se skleníkem. Chemie pracující na plné obrátky. Charizma francouzského (sice tloustnoucího, ale co jako?:) chlapíka, který vlastní jeden z nejtypičtějších nosů filmového plátna ruku v ruce s přirozenou krásou americké ženy s nádhernými, kudrnatými vlasy. Lehký, inteligentní humor, v jehož stylu se nese celý film, dialogy i atmosféra. Nejvíce mě rozesmála scéna, kdy za Bronte a Georgem přijdou dva pracovníci z imigračního oddělení. Oba dva se sotva poznali a mají vyprávět o svém manželství a o tom, jak se poznali. Tato situace přináší geniální rozehrávání a instinkty ze strany Bronte a George. Okouzlující je rovněž scéna ze závěru filmu, kdy se na sebe oba několik sekund dívají přes sklo kavárny. Beze slov, pouze pohledy a lehké úsměvy. V nich dokázali říct vše. Konec filmu mě sice plně neuspokojil, ale scény před ním mi daly alespoň to, nač jsem po celý příběh čekala. Pro mě téměř geniální snímek. (29.12.2011)

Peter Weir je znám především jako tvůrce napínavých a mysterózních filmů. Mám s ním skvělou zkušenost s Truman Show. Zde mi ale překvapivě posloužil jako tvůrce vhodného filmu na Valentýnskou projekci (:D), když zabrousil do oddychové romantické komedie, která je navíc známá a dobře hodnocená. A musím říct, že výsledek byl celkem příjemný, byť jsem se zpočátku skoro zapomněl, že chci sledovat romanťárnu a začal se spíše těšit na komediální střet ekoložky a konzervy a na veselé obelsťování úřadů.:D Taky můžu trochu litovat, že nejsem zatížen nostalgíí, ani jsem nebyl účastněn nějakého společného sledování s rodinnou či  abstraktní partnerkou, na které je tohle asi lepší než na sólo projekci. Navíc Andie MacDoweel mi moc nesedla už v (jinak skvělém filmu!) Na hromnice o den více a tady to dopadlo ještě hůr. .Ale například nápad s fotkami se mi líbil moc. Oceňuji i ten otevřený, ne vyloženě happy endový závěr. (14.02.2022)