Zelená karta

„Na ten pohovor se připravte. V pondělí večer bude po všem. Začneme připravovat rozvod.“ - „Už aby to bylo!“ Ale žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří…I přes hrozbu prozrazení a odlišnost ústředního páru jde o moc příjemnou, pohodovou romantickou komedii (atmosféru pomáhá dotvářet i skvělý soundtrack, v němž převládá nevšední mix interpretů jako Mozart či Enya). Člověk se u ní spíš po většinu času usmívá, než že by se přímo za břicho popadal, ale je tu celá řada drobných, vtipných scén (zapálené mluvení o rostlinách, objednávání v restauraci, setkání s imigračními úředníky, společné nakupování, alternativní klavírní koncert, focení, psaní dopisů atd.). Ale důraz je hlavně na romantiku, a chemie, jiskření (i když mnohdy je to spíš hromobití) hlavního páru funguje na výbornou, navíc se vše vyvíjí postupně, přirozeně, křehce. A konec se opravdu povedl. Film léty jen zraje a já po mnoha zhlédnutích navýším na slabších 5*. Tuhle poctivou, milou „romanťárnu“ opravdu můžu. „Jste ženatý, Georgi?“ - „Já? No, já...obvykle ne.“ (14.09.2012)

Tož tenhle film už jsem viděla aspoň dvacetkrát. Můžu ho prostě kdykoliv, kdekoliv, s kýmkoliv, a nikdy se mi nemůže omrzet. :-) A navíc - vůbec mi nevadí, když mě s ním náhodou někdo přistihne "in flagranti", dokonce se při tom ani nezamykám. :-D Scéna s večerem u Adlerových je jedinečná, hlavně to, jak se George jakási dáma u večeře ptá, zda není příbuzný s Gabrielem Faurém, no ale především Georgovo klavírní preludování. Holt každý nemívá tak často Faurého v domě. :-) (30.03.2009)

Zelená karta je případ filmu, který funguje díky chytrému castingu. Upřímně řečeno, bez ústřední herecké dvojice Gérard Depardieu a Andie MacDowell by šlo jen o tuctovou romanci, kterých filmová studia chrlí bez oddechu kvanta. Spojit robustní emotivní herectví Gérarda Depardie s jeho hranatou, na první pohled neohrabanou postavou, s jemnou křehce působící a spíš k intelektuálnímu projevu inklinující Andie MacDowell bylo mazané a vyšlo na jedničku. Jako komedie u mě Zelená karta nikdy příliš nefungovala, na to jí schází vtipné a nadčasové dialogy stylu Francise Vebera nebo funkční gagy. Většina úspěšných scén, které se snaží hrát na humornou notu (s výjimkou několika půvabných momentů typu "Můžu jít na záchod?" - "A proč?"), využívá právě kontrastních rozdílů obou herců. Romantická linka s několika emočními vrcholy a otevřeným koncem ale působí velmi dobře. Režisér Weir vede svoje ovečky a celý filmový štáb spolehlivě, ale námět skýtal větší možnosti a scénář šel ještě dopilovat, aby vznikl opravdu velký film. Případ sám pro sebe je Andie MacDowell, vcelku průměrná herečka, která se k filmu dostala jako mnoho jiných přes modeling, a neskutečně sympatická příjemná osůbka, která při dobrém vedení dokázala v 90. letech, kdy byla na vrcholu svého fyzického půvabu, film výrazně zvednout. Celkový dojem: 65 %. (08.02.2010)

Jako komedie mi to moc nepřišlo, protože tam vážně nebyla chvíle, kdy jsem se smála, nebo která mi připadala opravdu vtipná. Přesto to nebyl film, u kterého bych se musela nudit. Nechala jsem se provázet Depardieuem a MacDowellovou za získáním Zelené karty. A za to, jak to dopadlo, dávám o hvězdičku navíc, jinak bych dala "jen" lepší tři :-) protože to mělo opravdu inteligentní scénář. (08.02.2010)

Jedna z nejlepších romantických komedií na téma protiklady se přitahují. Andie MacDowell mě sice nikdy moc nebrala, Zelená karta je ale čestnou výjimkou. Tahle role jí padla jak ulitá. Když je křehká introvertní vegetariánka konfrontována s výstředním a životem protřelým masožravcem z Evropy, máte pocit, že všechny ty rozpačité pocity nejsou z její strany ani trochu hrané. Jako by už někdy něco podobného opravdu prožila. Její protějšek neopakovatelným způsobem ztělesnil Gérard Depardieu a třetím do party je tady "okamžitý" fotoaparát Polaroid, který má naší dvojici posloužit k oblafnutí americké byrokracie. Dát dohormady dva lidi prostřednictvím product placementu, tomu říkám neotřelý nápad. Peter Weir tady zkušeně zabrnkal na romantickou strunu a obešel se u toho i bez cukrkandlově přeslazeného finále. A to se cení. (01.05.2007)