Zelená karta

Úplně chápu, proč se Gérard Depardieu dostal se svým herectvím až do Hollywoodu. V devadesátých letech totiž byla radost sledovat jeho role. Byl z něj totiž takovej správnej, dobrosrdečnej, obří i když trošku cholerickej Francouz, kterého si nešlo neoblíbit. Zelená karta je jeho vstupenkou do světa Ameriky a on ji zvládl s naprostou grácií, která mu nejde v tomto filmu upřít. Popravdě jsem si tímto filmem krásně připomněl, proč ho vlastně mám tak rád. Hezký, příjemný, lidský film s evropskou nonšalancí v americkém světě. (06.09.2017)

Nic moc jsem od filmu nečekala a po celou dobu trvání jsem se učila a napůl sledovala film. Nijak zvláště mne nezaujal, ale k učení mi připadal docela příjemný. Nemohla jsem jinak a srovnávala ho s jihokorejským snímkem Daenseoui sunjeong, který je založen na stejném tématu, kdy se jedna osoba kvůli získání práva na pobyt v zemi rozhodne vdát se či oženit se. A musím říci, že u Daenseoui sunjeong bych se učit asi nedokázala... Ale i přesto příjemný film. (20.12.2009)

Předně musím konstatovat, že Peter Weir je jedním z mých vůbec nejoblíbenějších režisérů, což se tady koneckonců hodně projevilo. Jeho inteligentní scénář a plynulá režie společně s výtečně obsazenými Gérardem Depardieu a Andie MacDowell daly vzniknout poněkud nenápadnému, ale přesto nesmrtelnému zástupci svého žánru, jehož kvality jsou pro dnešní zástupce nedosažitelné. Velmi příjemný ironický nadhled a jednoduchá zápletka, která ale díky hereckému koncertu ústřední dvojice nemůže ztratit své kouzlo ani na opakované zhlédnutí. Ten malý detail, že název manželčina krému může rozvrátit manželství, tentokráte velice rád ignoruji...Přesně mezi čtyřmi a p*ti. (28.03.2013)

Ona bola najskôr len akási newyorská záhradkárka, zatiaľ čo trebárs on bol skôr len akýmsi francúzskym skladateľom, pričom jeden z nich bude čochvíľa azda potrebovať i tzv. ZELENÚ KARTU → pečiatku od § imigračného úradu § v zmysle potvrdenia alebo zamietnutia karty o trvalom pobyte v U.S.A.; nakoľko sa zosobášili iba "pre oko," aby následne každý z nich z toho vskutku ťažil podľa svojich naprosto najideálnejších predstáv: Bronte túžila po veľkom skleníku, nachádzajúcom sa v ozaj priestrannom byte, k čomu potrebovala súhlas od prenajímateľov, ktorí hľadali naprosto seriózneho nájomcu, keď by priam najideálnejšie asi bolo, aby si napokon stihol na seba navliecť i chomút, a čo sa pre zmenu zase týkalo Georgesa, tak práve ten si potreboval obnoviť povolenie na pobyt, kde by sa tým pádom mohol aspoň i naplno realizovať v „krajine neobmedzených možností,” pritom spočiatku to tak príliš extra ani nevyzeralo; teda o to to budú mať oveľa ť a ž š i e, pretože ich "manželský sľub" bol doposiaľ len predstieraným, no i napriek tomu im očividne prinášal určité výhody, kedy určite netreba podceňovať ani tieto "kancelárske krysy," ktoré si čochvíľa prídu túto situáciu konečne preveriť, čo bola v podstate i ústredná línia udalostí a vzťahov, a to konkrétne v tomto, čisto autorskom projekte od austrálskeho autora - Petra Weira so sympatickým obsadením v podobe Depardieua & MacDowellovej, medzi ktorými to tak láskyplne neiskrilo, ako som si totiž sprvoti predstavoval, a to ani nehovoriac o prichádzajúcich a odchádzajúcich postavách, ktoré pôsobili celkom od veci. → páčilo sa mi finále, keď by som si vedel predstaviť, že by sa začalo až presne vtedy s pomalou retrospektívou rovno na začiatok, ako to podobne už učinilo i kultové spracovanie v podaní Mementa...? • Scenáristická výplň zväčša pôsobila akosi dosť chabo s hluchými miestami a s miestami aj s celkovým tlačením na pílu, čo rozhodne vzbudzovalo zreteľné rozpaky v rámci celku, a to úvodná sekvencia s bubnujúcim afroamerickým chlapcom, sa ešte snažila diváka navnadiť na dynamickú atmosféru, čo nie vždy i plne fungovalo. ← viacej si [u]držať odstup od vedľajších, plochých postáv + ústredné si viac pripustiť k telu = podstatne hmatateľnejší výsledok! • Áno, vôbec nemôžem poprieť ani to, že by som predsa nebol mierne sklamaným. • Jednoznačne najslabší titul od daného tvorcu, aký som doteraz zhliadol. (27.06.2024)

Nejsem vůbec, ale fakt vůbec fanda romantických komedií. Protože jsou to většinou prvoplánový nesmysly, kde hrajou mizerný herci a celý je to od začátku úplně jasný. Ono je to vlastně docela schématický i tady, jenom to prostě celý funguje. Andie McDowell vypadá tak, že by se do ní musel zamilovat úplně každej (včetně mne, po asi 30 sekundách filmu). A stejně tak by každýho soudnýho člověka musela štvát ta její káva bez kofeinu a zrní k snídani a nesmysly s lesem v ghettu. No a oproti ní je živelnej, obtloustlej a zábavnej Depardieau. Je to strašně dobře napsané a zrežírované (Peter Weir), když se ti dva baví, nešustí to papírem. A když z jejího bytu vyhazoval pana mrkvičku, fandil jsem mu totálně. Prostě jestli má smysl koukat na nějakou vztahovou komedii, tak na tuhle. /// UPDATE 2021: Všiml jsem si pár věcí, které mi dlouho unikaly. Třeba že Andie McD je prakticky celý film (s výjimkou scény na střeše v županu) oblečená jako hastroš. Nevím, jestli je to nevkus 90. let nebo záměr tvůrců, ale čistě pocitově působí tlustý Depardieu v nepadnoucím saku o dost elegantněji než ona. Druhá věc je trochu alogismus s panem Mrkvičkou. Podle fotek s ním Bronte chodí už dlouho... a přitom s ním nechce spát? Ani ho nepozve doma po večeři dál? To je divné. (24.02.2019)