Pobřeží moskytů

Škoda, že Helen neukázala kozy, lebo pohľad na jej spotené tričko dá zabrať aj bez viagry. Škoda tiež, že River už nie je medzi nami a človek musí loviť, aby s ním našiel aspoň tých pár filmov, čo stihol vyprodukovať. Naopak potešil ma Ford pretransformovaný na sfanatizovaného tatka, čo pomocou ohňa vyrába kocky ľadu. Zaujímavé, ale málo rozvinuté, ako aj celá príbehová rovina. Ako prišlo, tak aj odišlo, nič nezanechalo, akurát jednorázovo, dajme tomu, že príjemne, pobavilo. (25.08.2008)

Veľmi zaujímavý námet. Príroda naokolo vytvára hlbší nádych presne ako v iných režisérových dielach. Lenže ten neustály tvrdohlavý a radikálny postoj odmietavého otca už pomaličky prestával fungovať. To ako v Lincolnovi každá druhá veta obsahovala : "Zrušme otroctvo"! No nešľahne ma z toho??! ... Časom ma to však presvedčilo, je to zaujímavý a netypický dobrodružný film a rád naňho spomínam. (28.03.2013)

O 36 rokov neskôr je tu zase jadrová hrozba, ale návrat k prírode si vieme predstaviť ešte menej. Ľudia ako Fordova postava by to mali v katastrofických podmienkach ľahšie vďaka ich zručnostiam, no podrážala by im nohy vlastná samoľúbosť a zaslepenosť. S aroganciou, akú mal on, sa rodia diktátori odsúdení k záhube. Fuck Putin and may the force be with you. (13.03.2022)

Myšlenka zajímavá, Ford jako sobecký fanatik jdoucí přes mrtvoly za svým pokřiveným snem a neohlížející se na své blízké, byl výborný a já jsem ve druhé části měl sto chutí vrazit mu kudlu do zad. Výborní byli i další členové rodinky, především River Phoenix a Helen Mirren. Jenže - zajímavá myšlenka je zajímavými herci inscenována chvílemi nudným způsobem. Film by potřeboval kratší stopáž a svižnější tempo. (06.10.2005)

Můžeme uniknout civilizaci kolem nás, ale nikdy neunikneme civilizaci v sobě. Weir natočil podle Schraderova scénáře napínavé, vypravěčsky důmyslné podobenství, které spíš nastoluje určité otázky, než aby se snažilo vše logicky vysvětlit (např. ochotu, s jakou manželka přijme nápad odstěhovat se kamsi do džungle). Přestože od začátku vidíme, že Fordova bezohledná otcovská postava je spíš padouch než hrdina, jeho syn a zároveň vypravěč příběhu, si jej dlouho idealizuje, je podobně zaslepený jako otec. Postupně mu ale dochází, jak pokrytecky se jeho rodič chová, jak se stává zosobněním přesně těch hodnot, jimiž navenek pohrdá, a jeho mimoobrazový komentář se stává kritičtějším a osamostatňuje se. Proto lze Pobřeží moskytů sledovat jako příběh o zrání člověka, který se namísto následování dogmat učí používat vlastní kritický úsudek. Těch možností výkladu je ale díky nejednoznačnému scénáři a ambivalentním postavám víc. 80% Zajímavé komentáře: SeanLSD, Visáč, InJo, mosem (03.10.2005)