Piknik na Hanging Rock

Mysteriozne natoceny mysteriony pribeh. To je asi najvystiznejsi sposob, ako by som jednou vetou film opisal. Reziser sa zameral na zahadnu udalost, no nepodal ju ako jednoduchy opis toho co sa stalo, ale vlozil pribehu potemnelu, nadprirodzenu atmosferu. Strach z neznameho sa miesi s nevinnou, az detskou krasou studentiek a aj ked divak nedostava sancu zahade porozumiet, akosi tusi, ze pochopenie je za hranicou ludskej mysle. Tento efekt reziser docielil naozaj znamenite. Urcite si to coskoro pozriem znovu a budem objavovat dalsie detaily, ktore aj ked viem, ze mi zahadu neobjasnia, este prehlbia tu snovu, nadpozemsku atmosferu. (8.5/10) (18.08.2008)

Tenhle obávaný kus skály má za sebou bohatou historii. Skalní masiv přitahuje i dívky z nedalekého internátu, které se spolu s jednou učitelkou ze skal už nevrátí. Uznávaný režisér Peter Weir je nicméně ještě ve své domovině vůči divákovi tak trochu egoistický. Nechává ho v nejistotě, leccos nechává na atmosféře, která i mně imponovala, nicméně onen magicko-melancholický feeling mě do kolen nedostával. Oceňuji, že se australský film po letech i díky Weirovu vlivu oprostil od toho amerického, ale osobně příliš nevyhledávám snímky, kde se vlastně „vůbec nic neděje“. (31.07.2015)

Dievčatá zo školského ústavu na výlete k skalám pripomínajú skôr lesné víly, ľahkonoho sa odrážajúce od lesnej pôdy. Povievajúca beloba panenských šiat medzi stromami a rastlinami sa náhle ponorí medzi ostré špicaté skaly, nie nepodobné mega falickým útvarom, alebo akýmsi tajomne zakliatym skalným vládcom lesa. Príbeh o záhadnom zmiznutí skupinky dievčat je v druhom, cez symboly vyjadrenom, zmysle zároveň príbehom o dozrievaní a strate nevinnosti v mori naturálnej dravej živočíšnosti. Vzletné očakávania a dievčenské veštenia, či pripodobenia jednej z hrdiniek Botticelliho Venuši, sa strácajú aby sa už nikdy, nikdy neobjavili na svetle Božom v pôvodnej podobe. Film postavený na tajomnej atmosfére, pocitovom vnímaní a nádherných obrazoch patrí, spolu s Poslednou vlnou, k umelecky najhodnotnejším dielam Petra Weira. (01.08.2006)

Neobyčejný film, který pravděpodobně nepřipomíná nic, co jsem zatím viděl (námětem o nevysvětlitelném zmizení hlavních postav mi pouze vzdáleně připomněl vynikající ruský snímek Den v Jurjevu, v němž podobně záhadně zmizí matce její dospívající syn - budiž to zde zmíněno pro úplnost). Svým způsobem mě tahle podívaná vyloženě okouzlila - krásným soundtrackem, jedinečnými australskými lokacemi, symbolickým vyzněním a především nezapomenutelnou atmosférou, která se dá slovy jen těžko popsat. Film to samozřejmě není pro každého a některé netrpělivé diváky může nudit, protože se za celou dobu nedočkají toho, že by se tam "konečně něco začalo dít", ale to je čistě jejich problém, nikoli toho filmu. Jsem velmi rád, že jsem ho mohl vidět - film mě zaujal už samotným svým názvem - a osobně mi přijde vzrušující se domýšlet, jaké vysvětlení by asi ono tajemné zmizení mohlo mít. Výjimečný filmový zážitek, jaký se poštěstí jen jednou za čas. (18.11.2017)

Tolik mysteriozní atmosféry, kterou do snímku Weir dostal, to se jen tak nevidí. Hodně mu samozřejmě pomahá magická Zamfirova flétna a ona lávová hora, přesto ty podhledy a další jeho práce s filmovým materiálem, to je vážně krása. Piknik je sice hodně pomalý a skoro bez děje, ale dokázal si mě dostat... Everything begins and ends at the exactly right time and place. (29.10.2010)