Piknik na Hanging Rock

Je až neskutečné jak působivou mysteriozní atmosféru dokáže Peter Weir navodit pomocí hudby a kamery na poměrně malém prostoru prostředí australské přírody.Příběh chovanek internátní školy,které se za záhadných okolností ztratí během pikniku ve skalách je prostoupený mnoha vizuálně krásnými a poetickými záběry,později se přidává také pocit tajemna,které se však ve druhé polovině vytrácí a příběh se začne věnovat spíše vztahům v internátní škole,které jsou ale dostatečně zajímavé,takže ani pak mě film nezačal nudit.A nakonec mi vlastně ani nevadilo,že záhada zůstala v podstatě nevyřešena. (04.02.2013)

Atmosféra je viac než uchádzajúca, úpalová scéna pátrajúcich chlapcov za dunivej ambientnej hudby je vyslovene podmanivá, no poväčšine je to až hypnotická nuda. Od prvého záberu je jasné, že sa záhada nerozlúšti, no neprichádza žiadna adekvátna náhrada za chýbajúce odpovede. Proste žiadne Virgin Suicides, kde chýbal motív samovrážd, no v konečnom dôsledku to bolo jedno. PS: Čo ale nepochopím, je, prečo sa táto lyrická dráma s miernym mysterióznym oparom objavuje z času na čas v rebríčkoch najlepších hororov! (18.04.2017)

Neobyčejný film, který pravděpodobně nepřipomíná nic, co jsem zatím viděl (námětem o nevysvětlitelném zmizení hlavních postav mi pouze vzdáleně připomněl vynikající ruský snímek Den v Jurjevu, v němž podobně záhadně zmizí matce její dospívající syn - budiž to zde zmíněno pro úplnost). Svým způsobem mě tahle podívaná vyloženě okouzlila - krásným soundtrackem, jedinečnými australskými lokacemi, symbolickým vyzněním a především nezapomenutelnou atmosférou, která se dá slovy jen těžko popsat. Film to samozřejmě není pro každého a některé netrpělivé diváky může nudit, protože se za celou dobu nedočkají toho, že by se tam "konečně něco začalo dít", ale to je čistě jejich problém, nikoli toho filmu. Jsem velmi rád, že jsem ho mohl vidět - film mě zaujal už samotným svým názvem - a osobně mi přijde vzrušující se domýšlet, jaké vysvětlení by asi ono tajemné zmizení mohlo mít. Výjimečný filmový zážitek, jaký se poštěstí jen jednou za čas. (18.11.2017)

Mám pocit, že tento film je z globálního aspektu principiálním bazírováním na mentalitě humánního nekompromisu. Laciné a bezúčelné pohrávání si s divákem, absence vypointovaného rozuzlení, svým způsobem egoistická masturbace. Zasněnost a přemítání o „vyšších“ transcendentních tématech se Weirovy poněkud nepovedlo stejně jako zdánlivě atraktivně mysteriózní téma. To už to lépe funguje u Antonioniho. Patrně nejsem pro tento film dostatečně citlivým divákem. (14.03.2006)

Podla mňa najslabší Weirov film, ktorý som videl. Rozťahaný príbeh bez poriadneho zakončenia zachraňuje výborná mystery atmosféra. Navyše legenda je vymyslená, v roku 1900 nebola blízko Hanging Rocku žiadna škola (Atlas nadprirodzených javov). Tento fakt veľmi ubližuje vyzneniu filmu, ktorý je podľa mnohých divákov natočený podľa skutočných udalostí. Uvidíme pri ďalšom zhliadnutí, už je to dávno, čo som film videl. VIDENÉ ZNOVA 9/23: V Pikniku rozvíja Weir svoje obľúbené témy, ako vzťah prírody a človeka alebo rôzne typy komunít. Mladé dievčatá sa v škole cítia zviazané pravidlami a navyše sa u nich prebúdza, či skôr dávno prebudil, sexuálny pud. Voči sile prírody sme ale bezmocní. Množstvo detailov prírody a živočíchov, melancholická atmosféra a neuchopiteľnosť príbehu robia zo slávneho austrálskeho filmu pomerne náročný, ale napriek tomu rýchlo ubiehajúci artový film. (01.02.2007)