Piknik na Hanging Rock

Piknik na Hanging Rock ve mně vzbudil úžas svou mimořádnou hloubkou, s níž trasuje neviditelné, zato mocně poutající oddenky, jimiž Země či Příroda obepíná připravené, tj. adekvátně disponované bytosti. Uchvacujícím symbolistickým jazykem zachycuje vhodně zvolený prostor a netušenou měrou přenáší jeho fluidum k divákovi (i já mohu dosvědčit mrazivost tohoto kontaktu). Stejně věrohodně je zobrazena i fascinace dívek nořících se do útrob otevírajících se skal. Je jejich nevysvětlitelné zmizení výrazem dokonalého splynutí (s čím?), návratu (k čemu či kam?) nebo proměny (v co?)? Významová otevřenost poskytnutého obrazu této cesty, posílená desítkami nápovědí, mnohovýznamových obrazů, (slovních, zvukových/hudebních i obrazových/výtvarných) náznaků a intertextových vazeb výtečně znázorňuje hieroglyfickou povahu světa, tedy jeho čekání na chápavého luštitele, otevřeného hledače, který bude z jeho tvarů číst a svým výkladem jej spoluutvářet. Esoterní rozměr filmu vyvažuje napínavé líčení pátrání. „Svět pátračů“ je přitom ztvárněn kontrastně k magické krajině: je to svářlivé a zkostnatělé prostředí odcizující kultury (jejímž groteskním atributem je věčný korzet), které usiluje o racionální, materialistický (o zákon zachování hmoty se opírající) výklad záhady, namísto něhož ale přicházejí jen další otázky. Jako nadbytečné bych snad filmu vytkl jen závěrečné sondy do spletité historie osiřelých sourozenců, kteří se z různých stran (a aniž by se stačili znovu setkat) blíží Tajemství (aniž by je ovšem mohli odkrýt). Tuto romantickou (a romaneskní) vsuvku chápu jen jako svedení z cesty. Ta rozhodně nekončí u truchlivého těla ve skleníku, ale pokračuje za zdánlivě neprodyšnou skalní masou. Ale jak? (14.02.2011)

Potlačovaná viktoriánská sexualita (plus určitá sociální kritika) v poněkud hodně ambiciozním filmu, který mě bohužel až na úvodní půlhodinku nechával spíše chladným (i díky dost rádoby dramatické či mystické hudbě), třebaže mám podobně alegoricky kritické filmy rád. Na Claytonova Neviňátka to však rozhodně nemělo. (25.01.2011)

„Everything begins and ends at the exactly right time and place..“ Záhadné zmizení děvčat jako podobenství soumraku viktoriánské éry, ztráty nevinnosti a střetnutí osadníků s mystikou jejich nové země. A nebo je znásilnil, podříznul a zakopal (ne nutně v tomhle pořadí) praděd Micka Taylora z Wolf Creeku? Není to zas až tak podstatné, tady jde především o způsob podání. Vizuál v hávu zasněnosti a impresionismu, samotný Hanging Rock připomínající lidské tváře ztracené v čase a hudební doprovod, který vtahuje do svých pavučin tajuplným ústředním motivem, Panovou flétnou, zlověstným hučením i úryvky z klasiků. Pokud bych měl tohle stěžejní dílo australské kinematografie nějak stručně charakterizovat, napadají mě jen dvě slova. Odcházení vznešenosti.. (04.05.2020)

Petera Weira mám poměrně hodně rád, ale ne jeho rané období (soudě podle Poslední vlny a Pikniku na Hanging Rock). Tahle velice rozvláčná a prázdná story z přelomu 19. a 20. století z prostředí australské pouště mi opravdu nesedla. Počínaje prostředím užvaněného kurníku a konče vytrvalou snahou o mysteriózní atmosféru (občas povedenou, abych jenom nehanil). Ne, pro mne je tohle daleko od definice zajímavého, či jakkoli podnětného filmu. (22.08.2010)

Videný Director´s Cut. Je veľmi príjemné vidieť film, ktorý je od začiatku do konca krásne premyslený, bez toho, aby sa snažil odhaliť čo i len kúsok niečoho, čo by nás v tom príbehu nasmerovalo k nejakému uspokojivému koncu. Weir mystifikuje ako blázon. A ide mu to parádne. Jeho autorská poetika je výrazná a obohatená o nejaký ten symbolizmus(mravce, labuť). Film ako taký rozpráva o jednej nevysvetliteľnej udalosti a o tom ako zasiahne najbližšie okolie. Rôzne postavy ponúkajú rôzne pohľady na celú udalosť. Či už je to mladá učiteľka, vyšetrovateľ alebo mladík so sluhom. Každá z postáv má k celej veci čo povedať a čo ukázať, bez toho, aby skutočne niečo povedala a ukázala. Ten film možno zostarol v rámci súčasných trendov, kedy sa tvorcovia snažia viac šokovať alebo byť výraznejšie nepríjemnejší, ale v rámci toho v akom roku film vznikol si stále udržiava pútavú atmosféru a niekoľko zaujímavých kameramanských nápadov. Celkovo je mi tá poetika bližšia. A čo sa vlastne stalo, nech si každý vysvetlí po svojom. Myslím, že film dáva obrovský priestor na akúkoľvek interpretáciu. Aj takú čo je ukotvená v realite a aj takú, čo je trošku nadprirodzená. (15.03.2021)