Země

Rodinnou tragédií zdrcená žena utíká přežívat do srubu v (nádherně fotogenické) divočině – s její městskou nešikovností na hraně sebetrýzně až sebevraždy, jelikož si nedokáže naštípat dříví či ulovit potravu, a když jde v mrazu na záchod do kadibudky, nechává dokořán otevřené dveře do (ne)vytopené světnice. Ale přežije, především díky chápavému zálesákovi. Zatímco zpočátku mě spíš iritovala, ve druhé polovině už jsem s vnitřním vyrovnáváním (skvělé) Robin Wright souzněl, silný závěr dokonce vydoloval i hezké emoce. (01.12.2023)

Robin Wright dokáže být dobrá herečka, ale rozhodně není dobrá režisérka, notabene sebe sama. Zbytečná ženská variace Útěku do divočiny, kterou ruší diletanská nedbalost, kdy je sekyrka zaseknutá ve špalku před srubem každou minutu jiná, Robin má na sobě ve zpustlém, starém srubu bez elektriky, a vody skoro stále nádherně čisťounké hadry jak z reklamy, celé je to skokovité a nevěrohodné, takže myšlenka o ženě utíkající z civilizace do lůna přírody, ač neoriginální téma, proč ne, ale realizace jednoznačně nepovedená. Jako rychle zapomenutelná jednohubka snad, ale nic víc. (08.05.2024)

Tak jsem se sebou zase jednou nechal (ne)pěkně vyběhnout. Navnadila mě, blbého hejla, anotace o zádumčivé samotářce zhnusené životem, která odejde do divočiny, aby si v ní řešila svoje rozhárané vnitřnosti. A opravdu to dlouho vypadalo slibně a jedna scéna byla dokonce vyloženě libová, to když přišel na návštěvu méďa Béďa, zatímco poustevnice kadila v kadibudce. A kdyby film skončil okamžikem její smrti hladem a zimou na zmrzlé podlaze jejího srubu, dám čtyři a přirovnám v komentáři tuhle fiktivní filmovou postavu k reálné postavě podobně zahynuvšího (i naivního) Christophera McCandlesse. Ale bohužel v tom okamžiku film neskončí, ale změní se v kýčovitě patetický, předvídatelně schématický, stereotypně šablonovitý, zkrátka v uslintaný a slzopudný (v mém případě zvratkopudný) červenoknihovní blábol a la Rosamunde Pilcher. Povrchní komerčárna s pečlivě vystajlovanými zálesáky, drze předstírající snad jakousi existenciální hloubku či co. Psát něco dál nemá smysl, jednu hvězdu zachraňují jen přírodní scenérie severní Severní Ameriky a to, že happyend není úplně stoprocentně happy. Jo a vlastně ještě taky to, že přítelce se to docela líbilo. (05.03.2021)

Ženský film o psychické bolesti...s velmi silným finále! Robin Wright natočila ženský film se všemi jeho klady i zápory - první půle bylo v podstatě ženské drama o přežití v divočině - a to byly ony zápory - jako divák sleduji ženskou, která se vypraví žít do srubu daleko od civilizace a z kompetencí pro přežití neovládá naprosto nic - neumí lovit, neumí zahrádkařit, nezabezpečí se proti velkým šelmám, nemá dostatečné zásoby jídla na zimu, dokonce ani dřevo na zimu si nepřipraví...na to se mi fakt těžko dívalo a vysloveně jsem trpěl...jenže je jasné, že za takto radikálním rozhodnutím je cosi hlubšího, bolestnějšího...ovšem v druhé půli se snímek překlopí ke kladům žensky pojatého filmu, empatie, emoce, kdosi se objeví a hlavní hrdinka má najednou proč žít...a ten konec mne úplně odboural, normálně jsem si pobrečel... Zajímavý celovečerní režisérský debut známé herečky... (02.04.2021)

Tak tohle opravdu nebyl můj šálek čaje. Skřehotavě nazpívaná houkající píseň mne varovala již na začátku a asi jsem to měla poslechnout. Ale byla jsem zvědavá, co z toho bude. Žena z města po traumatu si jde lízat rány do divočiny. Zahodí mobil, pošle pryč auto, vleze do zatékajícího srubu, nic nezná, nic neumí, pušku v kůlně, nějak to dá. Tak si pěkně hrdinčila, až málem botičkama zaklepala. To malé vzpružení v postavě lovce, který ji zachránil a filmu dal svým osudem jakýstakýs směr, to bylo žalostně málo. A to jsem přidala druhou hvězdičku za kameru! (08.03.2021)