Země

Toto tu už párkrát bolo. Motivácia ľudí vypadnúť niekam na samotu je čím ďalej väčšia, lebo samozrejme "people = SHIT". Sebestačný sedliak = postrach nadnárodných korporácií, ale naša hrdinka sa namiesto pestovania zemiakov a chovu ošípaných mimo civilizácie rozhodne pre lovecko-zberačský prístup. To nie je jednoduché, neporadil si ani Alexander Supertramp. Našťastie sa pritrafí charakterný, vetrom ošľahaný lovec. A horúcu kúpeľ s takým výhľadom by neodmietol asi nik. (13.08.2021)

Co mají společného....Divočina, Útěk do divočiny, Země a další podobné příběhy? Za mě je to obrovská touha po klidu. Říkáš si, ze už máš vážně všeho kolem dost? Život, osud, okolí ...je to fuk jak to nazvu, úplně celé se to sesypalo, jak domek z karet. Není chuť na nic, jen se sebrat, zahodit chytrej-blbej mobil (ulevnej moment), zabalit jen trochu věcí, mapu, knihy, pár konzerv, spálit mosty, neudržely už vůbec nic a někam zmizet a bejt zmizelej. Robin Wright v sobě hledá poslední zbytky sil jak žít, jak dýchat, jak dál existovat. Natočeno v naprosto nádherné přírodě, panenské kráse Skalistých hor. Ty pohledy stojí za to, léčí podobně jako hudba a nesrovnatelně víc, než desítky léčitelů. Přesto, že RW 'skočila' z civilizace do drsný přírody nepřipravená a vybavená jen lacláčema a tuňákem, tak osud či co to bylo, zamíchal kartami a posunul, vcelku jednoduchý, dost emotivní a uvěřitelný příběh o kousek dál. Víc není co říct ... možná někdy, až pověstný pohár přeteče, tak "sbalím saky paky, přes plány všelijaký a mějte se tu fajn"! (26.02.2024)

Po sérii comiksových filmov si Robin Wright strihla režisérskú veľkú premiéru a vytvorila silný komorný príbeh ženy, ktorá opustila svet ľudí a odsťahovala sa na chatu do horskej samoty. Citlivo poňatý snímok s množstvom úchvatných prírodných obrazov postupne obnažuje ženskú dušu. Táto cesta je tŕnistá a náročná. Záverečné vyvrcholenie tlačí slzu do očí a logicky dotvára celý príbeh. Pekný hĺbavý film. (23.05.2021)

Může být lidské utrpení obaleno kýčem? ... Film o tom, kterak holka z města v divočině ke smíření přišla. Bohužel to ovšem natočila... holka z města. Směs naivity i praktické neschopnosti je přímo bolestivé sledovat, nicméně to má spád a je to napínavé.  Pak ovšem nastoupí tzv. červená knihovna; zjeví se bájný hrdina, který je dle pravidel ženského románu empatický, citlivý, obětavý, zraněný (takže potřebuje také ošetřit a není nijak dominantní). Navzdory jejímu odmítání je tu jen a jen pro ni, bez vedlejších úmyslů či tužeb. Taková vousatá kamarádka, která trpělivě snáší veškerou tu kupu sebelítosti, spí uprostřed třeskutých mrazů v autě (aby vás, nedej bože, nekompromitovala) a dřevo vám nejen naštípe, ale ještě vás naučí zacházet se sekerou, aby vás nezahanbovala. Výsledek: Silná holka, co všechno zvládla. A vousatou kamarádku si indiánští šamani zase pěkně schovají pro další zoufalý případ (křesťanský kecy by se tady moc nevyjímaly, ale ty kouřový kejkle jsou děsně cool!). Po zhlédnutí si myslím, že filmoví fajnšmekři jen tak neskousnou, že bývalá modelka tu tak trochu kopíruje kvalitní režisérský počin svého bývalého manžela (který mimochodem točil během jejich krize a v kinech bodoval v roce ohlášení jejich rozvodu). Sufražetky dají Robin zase sežrat, že bez chlapa se to neobešlo. No a mužský pokývají hlavou nad dalším zobrazením zoufale emancipované sebevraždy. Mimochodem, reálně by to dopadlo asi jako v případě Rebeky Vance, její sestry a čtrnáctiletého syna. Jenže odsoudit tento film tak jednoduše nejde. Je v něm skvělá hudba i úvodní song. Příroda jak z reklamy na Aljašku. A nejsilnější je toto dílo ve zobrazení bolesti nad ztrátou a právě v této rovině skýtá nejsilnější momenty. Objevuje se v něm i téma samoty uprostřed davu, která vede k silné a pochopitelné touze po samotě opravdové. Jenže ouha, i tady je jedno velké ALE. Protože většina lidí, kterým zemřely děti či jiní milovaní, si prostě nemůže dovolit koupit pozemek ve Skalistých horách a utápět se v kýči přírody. Film se tak nechtěně stává produktem západního sobectví a neskromnosti, která je nakonec hlavním překážkou vůči multi-kulti souznění a empatii. Pokud tohle pustíte africké matce, jejíž děti zemřely na podvýživu a těžkou práci v dolech na diamanty, asi se se zlou potážete. (17.02.2024)

Natáčení v éře covidu nasměrovalo některé tvůrce správným směrem. Tentokrát odešla z civilizace Robin Wright. Její uprchlice do divočiny toho sice moc nenamluví, ale kdo něco zažil, ten jistě chápe. Hlavní roli si tak v klidu převzala matka příroda. Jen to umělé ždímání emocí na úplný závěr bylo už zbytečné. (29.06.2023)