Režie:
Helena TřeštíkováScénář:
Helena TřeštíkováKamera:
Vlastimil Hamerník, Martin Kubala, Ivan Vojnár, Stano Slušný, Jan Šuster, Hynek Ciboch (více)Obsahy(1)
Sledujeme třicet let ze života ženy, kterou si v roce 1989 režisérka Helena Třeštíková vybrala ve zdravotnické škole v Praze do svého časosběrného dokumentu Sestřičky. Optimistická a aktivní Karolína se nikdy nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně... Karolína je jako studentka dost divoká. Miluje rock a škola jí nebaví. Začne si s drogami, ocitne se v protidrogové léčebně a přeruší studium. Ale své závislosti se zbaví, do školy se vrátí a maturuje o rok později. Hned po maturitě se Karolína rozhodne, že zdravotnictví není její parketa, a stane se asistentkou v realitní kanceláři. Je výmluvná a empatická, a tak se jí daří. Méně se jí ovšem vede v partnerských vztazích. Po rozchodu s kolegou z realitky se musí na čas vzdát podnikání v oboru a prodává v obchodě s bytovými doplňky. Po čase se do realitního podnikání vrátí. Opět je úspěšná. Zařídí si vlastní byt v centru a obklopí se psy a kočkami. Protože se touží odstěhovat z Prahy, s přítelem si koupí ruinu za městem a plánuje její rekonstrukci. Snaží se otěhotnět, ale dozví se, že je neplodná. Vrhne se na opravy venkovského domu. Když spadne střecha a přítel zmizí, Karolína je na všechno sama. Po krátkém vztahu nečekaně otěhotní, přítele však opouští. Narodí se jí dcerka. Svobodná matka s ruinou na krku se nevzdává a horečně a nadšeně buduje dál. Mezi řemeslníky pracujícími na domě se objeví truhlář Pavel a Karolína nachází muže svých snů. Společně definitivně opouštějí Prahu a stěhují se do částečně opraveného domu. Přestože lékaři tvrdili, že další otěhotnění je nepravděpodobné, Karolíně se narodí ještě jedna dcera a nakonec i Pavlův vytoužený syn. Do domácnosti přibývají další psi a kočky, dům se stále dodělává. Pavel a Karolína se berou. Karolína je příklad optimistické a aktivní ženy, která se nevzdává, ani když vše vypadá téměř beznadějně. (Česká televize)
(více)Recenze (72)
Neuvěřitelně pozitivní film, ta euforie z něj ve mně žije ještě dlouho poté, co jsem to viděl. Karolína je krásná žena (za mlada vyloženě okouzlující) se silným příběhem a já jsem měl na konci dokumentu velkou radost z toho, jak to všechno dopadlo a co se jí podařilo vybudovat. Myslím, že by jí to hodně lidí mohlo závidět, nejenom ten její krásný dům a skvělou rodinu, ale hlavně ten nezdolný optimismus, který mi ale zrovna v tomto případě přijde skutečně nakažlivý. Jak bolestně Karolína kontrastuje s takovou Marcelou! (což je podle mě asi nejdepresivnější film Třeštíkové vůbec). Marná sláva, každý jsme si ty karty vytáhl trochu jiné a každý se prostě na šťastné planetě nenarodil, ale podle mě máme přesto pořád na výběr mezi bolestínskou pasivitou (Marcela) a pozitivní činorodostí (Karolína). Pardon dámy, že vás tak stavím do latě, ale mně se to prostě strašně nabízí! Velký divácký zážitek, za který jsem - jako už tolikrát předtím - té královně časosběrných dokumentů hluboce vděčný. UPDATE 9.3.2021 - Ten film mě maximálně bavil i na podruhé s odstupem několika týdnů, a byl jsem prostě vyloženě okouzlený Karolíninou osobností a tou její povahou a přístupem k světu. To je tak neuvěřitelně inspirující! Leč pravděpodobně takřka nepřenosné, se obávám. Ty velké časové skoky na začátku dokumentu jsou sice zvláštní a v tomto ohledu se jeví poněkud nekoncepčně, kolik prostoru se naopak věnuje posledním letům a zvelebování domu, ale osobně bych to režisérce nevyčítal a v podstatě mi to nevadilo, protože mě osobně ten film, resp. ten PŘÍBĚH, v první řadě silně dojímá a strašně jsem nově fandil té mladé holce s cígem ve felicii, aby vše dobře dopadlo, ačkoli jsem už znal konec, což mi vlastně přijde vtipné, ale nelze jinak. ()
Zase trochu jiný pohled Třeštíkové na lidské osudy. Po všech těch fetkách či neúspěšných troskách tu máme příběh silné ženy, která klidně mohla skončit nějak obdobně jako většina lidí z Třeštíkovského portfolia, ale tentokrát se ústřední hrdinka zlomit nenechala a vypracovala se v úspěšnou osobu, matku, manželku a člověka, který tu zanechá pozitivní stopu... A tak by to mělo být - nejen ukazovat všem odstrašující příklady v podobě Katky, Reného a dalších, ale také ukazovat to, že to prostě jde... ()
Obdivuhodná mařka, která sází asi na jediný fungující životní koncept: z ničeho se neposrat, žít dneškem a uchovávat si optimistický přístup ke světu. Inspirující. Co se týká filmařské stránky, klasický a autorkou stále opakovaný přístup snímání časových skoků v životě sledované osoby. Rutina, od které se ale nedá odtrhnout. ()
Za Matouše bych snad dal i tu pátou... Připadal jsem si jak ten stařeček v Jáchyme, hoď ho do stroje, když se ptá manželů Koudelkových: Teda lidičky, jak vy to děláte, že se vám všechno tak daří? Štěstí se v životě usmálo nejen na Karolínu, ale smálo se i na paní Třeštíkovou. Takovej pěknej příběh se jí vyloupnul z té prvotní depky. ()
Časosběrné dokumenty jsou myslím fascinující zvlášť pro nás, kteří jsme tak trochu (a dá-li Pánbůh) v polovině života. Téměř každého napadne: a jaký by byl ten můj film? Je to to známé : "Odkud pocházíme a kam jdeme?" U Karolíny je úžasné celkové vyznění - ještě v jejích (tuším) 36 letech to vypadá všelijak - svobodná budoucí maminka s ruinou statku a hypotékou na krku.... Karolína je ale optimistka, která se nejen nehroutí, ale taky nevzdává a za cca 10 let je všechno jinak. Celkově film vyznívá velmi optimisticky a doufám, že tak už to pro hlavní protagonistku zůstane. Konec mi připomenul citát konce jednoho (rovněž velmi optimistického) britského filmu: VŠE SE NAKONEC V DOBRÉ OBRÁTÍ A POKUD SE DOTEĎ NEOBRÁTILO, ZNAMENÁ TO, ŽE ZATÍM JEŠTĚ NEJSTE NA KONCI ! ()
Galerie (16)
Photo © Česká televize
Reklama