Dracula

V roce 1931 se po atelierech studia Universal prohanely hned dva staby najednou. Tod Browning a Bela Lugosi tu pres den davali vzniknout nesmrtelne klasice a tvorili dejiny, kdyz nataceli vubec prvni "legalni" adaptaci Stokerova romanu Dracula. V noci ve stejnych kulisach radil stab spanelsky a snazil se o totez, pouze pro publikum predevsim z Latinske Ameriky. Kdyz dva delaji totez, vysledek zdaleka nebyva vzdy stejny a nejinak je tomu i v tomhle pripade. Nejvetsi rozdily jsou v pojeti kamery a vynalezavosti tvurcu. Browning byl stara skola a hojne se vyzival ve statickejch zaberech, dlouhych scenach bez dialogu a az nekonecnych detailech na obliceje. Spanele, ktere vedl nespanelsky hovorici George Melford a predevsim kameraman George Robinson, se snazili byt mnohem dynamictejsi. Krom zname sceny, kdy se poprve setkavaji Dracula a Renfield, stoji za zminku predevsim Renfieldova vecere v Draculove hrade s naslednym odletem kamery skrz okno ven. Spanelska verze se, krom lepsi kamery, muze pochlubit i vetsim mnozstvim napadu (Dracula vstavajici z rakve v oblaku koure) a odvazne odhalenym vystrihem Lupity Tovar . Po filmarske strance je proste povedenejsi, ale chybi ji jeden dulezity detail. Tim je Bela Lugosi. Madarsky prizvuk, podivne zkroucene ruce s dlouhymi prsty a nasvicenim zvyrazneny pohled vlka z nej delaji definitivne nejlepsiho predstavitele filmoveho Draculy. Carlos Villarías je ve srovnani s nim vice nez nevyrazny. I ostatni herci Browningovi verze silne kvalitativne prevysuji sve spanelske kolegy. Nejmarkantnejsi je to, krom hrabete Draculy, u postav Van Helsinga (Van Sloan je uzasnej) a Renfielda (Rubio prehrava az hruza). Pokud mate moznost, pustte si obe verze za sebou, moznost porovnavat je k nezaplaceni, pokud ne - tak minimalne anglicka verze je naprostou nutnosti. (11.12.2004)

Úcta k charismatickému Lugosimu a vyšilujícímu Fryeovi velí nejít pod 4 hvězdy, ale vzhledem k celkové odhrkanosti, výrazným ztrátám tempa (prakticky vždy, kdy není Dracula na scéně) a přímo zoufalému finiši (tohle má jako být vyřízení vrchního ozubence?) není zbytí. Je třeba klesnout o kus níž a jít si pustit dokonalou Coppolovu verzi. Uznávám historický status, ale dnešnímu publiku řekne utahaný Dracula máloco. (31.10.2010)

První oficiální ztvárnění Drákuly na filmovém plátně se podařilo až Američanům. A ačkoliv měli po ruce hvězdu světového formátu, Belu Lugosi, nedokázali mě ničím jiným zaujmout. Fakt je, že příběh se inovuje a blíží originálu, ale když vezmu v potaz, že je vše tak nudné a nezáživné, nedokážu si představit, že právě tohle má být počátek hororu. Takřka o deset let starší Upír Nosferatu je daleko strašidelnější a originálnější než tento pokus stvořit něco lepšího než dokázali Němci. Fakt je, že Bela Lugosi se snaží a opravdu mu to jde. Právě scény s ním jsou to nejlepší, co tento film může nabídnout, a to je po pravdě veliká škoda, protože počet scén s ním je zapeklitě málo. A to je Bela Lugosi nejlepší Dracula vůbec, s čímž rozhodně souhlasím, i s tim, že ho nikdy nikdo nedokáže předejít, jenže když je ve filmu, ve kterém se divák těší jenom na něj a trpí nad filmem takřka celou stopáž jenom aby viděl jeho obličej, slyšel jeho hlas, zřejmě je něco špatně. (10.10.2007)

Film, který navždy změnil můj (filmový) život. "Ajem...Drakjula." První a suverénně nejlepší drákulovské zpracování, co kdy vzniklo. Bela Lugosi září v každé scéně a nemůžou za to jenom ty úžasně nasvícené oči. Jeho východoevropský přízvuk způsobuje, že se s každým slovem mazlí, jeho úsměv je hrozivej, Frye a Van Sloan se překonávají a atmosféra je stejně hustá jako mlha vyráběná ze suchého ledu. Tímto filmem jsem se zamiloval do Draculy, do černobílých hororů, do skvělých (nejen) universalovských pokladů této éry. Této perle se mohou blížit jen její španělský klon ze stejného roku, hammerovský Horror of Dracula a několika scénami pár dalších adaptací. Horor, který si po právu zaslouží zlatou pečeť s nápisem Classic. (15.08.2012)

Rozhodně nejde o první horror Universalu, ale právě Dracula odstartoval zlaté monster období tohoto studia. Nikterak objevně ani záživně. To se dá tvrdit až o jeho mladších bratříčcích z rodu Frankensteinů, vlkodlaků či Neviditelných mužů. Na druhou stranu je pravda, že jsem viděl pouze Browningovu verzi, která, ač je filmem mluveným, tak se ještě výrazně utápí ve formálních postupech němé éry kinematografie. To ta paralelně natáčená španělská verze by mi zřejmě sedla více. Zatím se naše cesty, bohužel, nepotkaly. Ale ono to přijde. Americká verze: 3/5, Španělská verze: ?/5 (03.04.2008)