Dracula

O triedu horšie od Frankensteina. Tentoraz to podám trochu subjektívnejšie, i keď hodnotenie je čisto objektívne, ale musím povedať, že začínam mať chuť s týmito hororovými klasikami z 30. rokov nadobro seknúť. Narozdiel od Frankieho má Browningov Dracula o jednu úroveň lepšie vyvedenú výpravu v celkoch, ale už má len jedného pomerne slušného herca, postráda tempo, chýba mu aspekt zábavnosti. Dej sa mimo aktívneho zapojenia Draculu vlečie paradoxne vzhľadom na to, aký je film po príbehovej stránke nadytočný kastrát. Expresionistické herectvo z nemej éry je ešte väčším negatívom - narozdiel od Murnauovho Upíra Nosferatu sú vraždy nechcene komické a herecké kreácie v detailných záberoch na tom nie sú omnoho lepšie. Tento Dracula má veľmi málo pozitív, ale môžem medzi ne zarátať práve Lugosiho (avšak taktiež nie každú scénu) a výpravu. Inak veľké sklamanie, tu už ani nijaký význam pre žáner filmu nepriznávam, pretože ho jednoducho nevidím. 30% (25.10.2014)

Bela bol príšerný herec, ktorý mal ale to šťastie byť v správnom filmovom období na správnom mieste a s tým správnym prízvukom. :) Bohužial ma jeho Dracula len nechcene pobavil ale vôbec nevystrašil. Z obdobia ked sa natočilo tolko výborných hororov ma vyzdvihovanie práve tejto nudy dosť prekvapuje. (13.10.2012)

(1001) Ách jo, nebála jsem se u Záhady Blair Witch, nebála jsem se ani u tohohle - co se to se mnou děje? V případě božského/ďábelského Bély asi platí, že je lepší snít, že jednou ten film s ním uvidím, než se na něj podívat a přijít o iluze. ---- Po dalším promítání musím dodat, že sice jsem se pořád nebála, ale našla jsem si k dílu svoji pěšinku. Béla na sebe strhává veškerou pozornost (někdy až neprávem, řekla bych, ty časté detaily na jeho obličej), jeho dikce je úžasná (jako by recitoval verše - „We will be leaving / tomorrow evening“). Pozornost si podle mě ale taky zaslouží představitel Renfielda, který během filmu vystřídá dva protichůdné modely chování. Přesto jako by se charakter jeho postavy vůbec nezměnil – pořád zůstává otrokem cizí vůle, jenom vystřídá pána. Z bezmyšlenkovitého důvěřování civilizaci, racionalitě a svým nadřízeným přejde ve fanatické uctívání nadpřirozena a pudovosti. Slabošský zůstává i ve chvílích, kdy se na moment oprostí od Drákulova vlivu a snaží se varovat okolí. Dwight Frye zvládl tuto (ne)proměnu velmi dobře zosobnit. Také mě zaujala jemná ironie, která se celým filmem proplétá. Třeba když se postavy dohadují o původu malých ranek na krku napadených, tak je vylovena otázka: „Co je to mohlo způsobit?“ -„Hrabě Drákula,“ pronese potom mimo záběr služka. Uvádí tím právě příchozího hosta, ale zároveň jako by zodpovídala onen dotaz. Proti knize je výrazně omezen motiv lásky a sebeobětování, v textu prezentovaném jako jeden z klíčů k záchraně. Role žen jsou celkově v příběhu potlačeny téměř na minimum. Jak Drákulovy nevěsty, které už nenávratně padly, tak Mína, o jejíž spásu se bojuje, nemají příliš šanci se projevovat. Působí jenom jako loutky a oběti mužů. Ale to už bych asi chtěla po filmařích neúměrně moc, kdybych trvala na emancipovaném vyznění, vždyť to byl v podstatě jen dobový blockbuster, kde (stejně jako dnes) ženy hrály úlohu krásného přívěsku. "I never drink... wine." ♥ (03.08.2008)

Dracula ve své nejklasičtější podobě. Je pravdou, že dnes už vyděsí asi málokoho, ale právě on je pilířem nejen dalším snímkům s krvesajícím hrabětem, ale celkově horroru vůbec. Ve své době, kdy do filmu vstoupil zvuk, ke všemu platil za trhák a studio Universal zachránil před krachem. Už úvodní titulky mě ohromily díky použité Čajkovskiho hudbě z Labutího jezera. Krása. Výprava a herecké obsazení naprosto skvělé, Bela Lugosi je vážně démon a se svým slavným pohledem se tu zcela jistě vyřádil. Trochu mě udivilo, že tu chybí veškeré atributy, tolik zásadní pro všechny další upíří filmy. Žádné Draculovy tesáky, ani přímé záběry na prokousávání dívčích krčků, všechno je tu pouze v náznacích. Mým nejoblíbenějším Draculou tak proto zůstává ten od Hammeru z roku 1958. (05.04.2011)

Zhlédnuto bezprostředně po dočtení Stokerova stejnojmenného románu. Srovnávat film se Stokerovým textem snad ani nemá cenu, komplikovaný románový děj je zde tak brutálně redukován, že téměř nezůstal kámen na kameni. Můj údiv vyvolalo již to, kdy jsem v úvodu překvapeně zjistil, že se na Draculův hrad nevydal Jonathan Harker, ale Renfield! (A to je ještě změna, kterou považuji za celkem vtipnou zkratku původního děje). Stejně tak asi nemá cenu vysmívat se staromódnímu hereckému projevu celého ansámblu nebo předpotopním trikům (z nichž primát trapnosti pravděpodobně drží všichni ti směšně pískající netopýři, kteří vypadají jako debilní suvenýry z pouti). Co mi ovšem vadilo už notně, byla úmornost, s níž se celý ten film - navzdory své relativně krátké stopáži - nekonečně vleče. O nějakém napětí, nebo nedejbože strašidelné atmosféře, nemůže být ani řeč, celá ta letitá podívaná je spíš místy rozkročena mezi starosvětskou roztomilostí a bezděčnou směšností (místy jsem si skutečně nebyl jistý, zda nesleduji parodii). Proto nemohu jít se svým hodnocením výše - ke konci jsem si vážně už nudou zoufal. To je přece u hororu zásadně špatně. Za sebe nemám problém napsat, že tohle je klasika, která mě obloukem minula. (08.09.2014)