Dracula

Film, který navždy změnil můj (filmový) život. "Ajem...Drakjula." První a suverénně nejlepší drákulovské zpracování, co kdy vzniklo. Bela Lugosi září v každé scéně a nemůžou za to jenom ty úžasně nasvícené oči. Jeho východoevropský přízvuk způsobuje, že se s každým slovem mazlí, jeho úsměv je hrozivej, Frye a Van Sloan se překonávají a atmosféra je stejně hustá jako mlha vyráběná ze suchého ledu. Tímto filmem jsem se zamiloval do Draculy, do černobílých hororů, do skvělých (nejen) universalovských pokladů této éry. Této perle se mohou blížit jen její španělský klon ze stejného roku, hammerovský Horror of Dracula a několika scénami pár dalších adaptací. Horor, který si po právu zaslouží zlatou pečeť s nápisem Classic. (15.08.2012)

Draculovská verze Toda Browninga opouští dvě podstatné věci, charakteristické pro předchozí verzi Friedricha Wilhelma Murnaua: expresionistické mistrovství formy a vidění Draculy jako nelidského monstra. První odklon je jednoznačně ke škodě, film působí vizuálně dost nepřesvědčivě a určitá umělost narozdíl do expresionistických kulis boří genius loci filmu. Více než dvě třetiny snímku se odehrávají v nudném salónním prostředí Anglie, scénář prudce redukuje rumunskou expozici i finále v opatství ve Whitby. Prostřední část se zamotává do repetic podobných dialogů i scén a nemohu si pomoci, když není na plátně Dracula, je poněkud nudná. Browning působí jako filmař těžkopádně, střih je hodně uhozený a narozdíl od Jamese Whalea (téhož roku natočil Frankensteina) nemá takový dar pro kompozici obrazu. Druhý odklon však téměř vše napraví. Bela Lugosi dodal Draculovi aristokratický rozměr, který mu přihrblý Max Schreck upřel, a umocnil démoničnost a charisma, které z transylvánského hraběte čiší. Jeho "I am... Dracula" je jedinečným svědectvím o tom, jak hluboko se Lugosi do postavy ponořil a jak labužnicky s ní vychutnal každičké slovo. Detaily na jeho tvář s expresionisticky zvýrazněnýma očima nepůsobí při nejlepší vůli směšně ani v čase splatterů a slizu. Je to právě jeho díl zásluh, který učinil z této verze Draculy kult, byť např. Coppolova verze je filmařsky mnohem dokonalejší. (22.12.2005)

Nenapíšem toľko,čo som písal k predchádzajúcemu komentáru na The Invisible Man,tam nehral ani Lugosi,ani Karloff,v tomto prípade hrá prvý zmieňovaný,ktorý baží po krvi,Gróf Dracula.Tým nechcem povedať,že by trpel nedostatkami,dostáva sa mi veľa hrôzy,strašidelných postáv,desivej atmosféry a neustálej hudbe,kde vidím aj Van Helsinga,aj úplne prvú obeť Renfielda,ktorý sa nikdy nespamätal z prvého stretnutia s Grófom... Bela Lugosi síce nevie anglický ani ceknúť,o to pôsobí strašnejšie,skrátka celý svoj hovorený text sa musel naučiť naspamäť,ale pochybujem,že ho niekto vôbec prekoná v tejto role. Ted Browning servíruje klasický horor z Universalu,ktorý sa môže pokojne stať neprekonaným dielom s touto tématikou a myslím,že ja osobne mám zvláštne pocity z toho,že by som sa stal svedkom týchto šialených situácii,z ktorých by mi mohlo kľudne preskočiť? Perfektný atmosferický horror,ktorý pracuje najmä s atmosférou a hudbou,samozrejme BELA LUGOSI nesmie chýbať,on si celé dianie pekné vychutnáva,len tak ďalej Count Dracula,máte na to byť tým,čím ste... (03.09.2014)

Já na ty draculoviny nikdy moc nebyl. Většina filmů o Draculovi mě vždy alespoň částečně nudila a usínal jsem u nich. Tahle verze z roku 1931 mě nudila zatím nejvíc. Tím nechci říct, že se jedná o špatný film. To určitě ne, Bela Lugosi hraje opravdu velmi dobře a přesvědčivě (proto se mu také tahle role stala životní). Také prostředí a atmosféra jsou správné. No je to zřejmě jen otázka vkusu, Dracula nikdy nebude můj šálek kávy. (21.06.2011)

Po uvedení Kabinetu doktora Cagliariho v roce 1921 se horor začíná stávat žánrem, který má své místo. Film využívá na svou dobu nejmodernější střihové postupy. Provedení je pro mě hrůzostrašnější než mnohé současné horory. Při nočních mlžných scénách pod karpatským hradem můžeme více zapojovat naši fantazii. Nalíčeného Lugosiho bych nechtěl potkat někde v nočním podchodu. (09.12.2017)