Dracula

Uhrančivý Bela Lugosi, to je hlavní pilíř. Bez něj by tento jinak nedokonalý film podstatně klesl na oblibě. I když by se nejspíš našel jiný povedený Draculův představitel, Lugosi je prostě pro hraběte narozen. Co se týká zbytku, nepřišel mi moc záživný a nápaditý - v tomhle ohledu je pozdější hammerovská verze o třídu lepší. (15.08.2006)

Asi nejlepší zpracování knihy B. Stokera. Tento film ani po tolika letech neztratil nic ze své působivosti. Béla Lugosi je opravdu magický. A co všechno dokázali tvůrci filmu jen se stíny a párou, to je opravdu neuvěřitelné. Ne, že bych se bál, ale atmosféru má Dracula strašidelnou. A to já spíš čekal, že se tomu budu smát. Přece jenom 70 let starý horor! (01.08.2002)

Ač to podle hodnocení nemusí vypadat, jsem zklamán. Tod Browning má ohromné cítění pro detail: východy slunce a vůbec trocha poetiky kontrastují s nepříliš přitažlivým prostředím zatuchlého hradu, záběry na roztomilé myšky lezoucí ze svých děr a pak samozřejmě úžasné oči Bély Lugosiho, jejichž uhrančivá síla je využívána celkem často. Když hrabě Dracula schází se svítilnou ze schodů nebo bledá ruka otevírá rakev, to jsou malé drobnosti, které tvoří hororovou atmosféru filmu. Snímek ale nejvíc pokulhává v dramaturgii. Úvod je sice svižný – parádní cestu kočárem okopíroval Coppola sprostě celou – a divák se těší, co přijde dál, ale od půlky není výraznějšího místa, kdy stoupá či klesá napětí, a mě přepadá smutek, protože jsem od Draculy čekal trošku víc. (17.04.2006)

V roce 1931 se po atelierech studia Universal prohanely hned dva staby najednou. Tod Browning a Bela Lugosi tu pres den davali vzniknout nesmrtelne klasice a tvorili dejiny, kdyz nataceli vubec prvni "legalni" adaptaci Stokerova romanu Dracula. V noci ve stejnych kulisach radil stab spanelsky a snazil se o totez, pouze pro publikum predevsim z Latinske Ameriky. Kdyz dva delaji totez, vysledek zdaleka nebyva vzdy stejny a nejinak je tomu i v tomhle pripade. Nejvetsi rozdily jsou v pojeti kamery a vynalezavosti tvurcu. Browning byl stara skola a hojne se vyzival ve statickejch zaberech, dlouhych scenach bez dialogu a az nekonecnych detailech na obliceje. Spanele, ktere vedl nespanelsky hovorici George Melford a predevsim kameraman George Robinson, se snazili byt mnohem dynamictejsi. Krom zname sceny, kdy se poprve setkavaji Dracula a Renfield, stoji za zminku predevsim Renfieldova vecere v Draculove hrade s naslednym odletem kamery skrz okno ven. Spanelska verze se, krom lepsi kamery, muze pochlubit i vetsim mnozstvim napadu (Dracula vstavajici z rakve v oblaku koure) a odvazne odhalenym vystrihem Lupity Tovar . Po filmarske strance je proste povedenejsi, ale chybi ji jeden dulezity detail. Tim je Bela Lugosi. Madarsky prizvuk, podivne zkroucene ruce s dlouhymi prsty a nasvicenim zvyrazneny pohled vlka z nej delaji definitivne nejlepsiho predstavitele filmoveho Draculy. Carlos Villarías je ve srovnani s nim vice nez nevyrazny. I ostatni herci Browningovi verze silne kvalitativne prevysuji sve spanelske kolegy. Nejmarkantnejsi je to, krom hrabete Draculy, u postav Van Helsinga (Van Sloan je uzasnej) a Renfielda (Rubio prehrava az hruza). Pokud mate moznost, pustte si obe verze za sebou, moznost porovnavat je k nezaplaceni, pokud ne - tak minimalne anglicka verze je naprostou nutnosti. (11.12.2004)

Legendární zpracování Stokerova příběhu představuje divákům poprvé pozdější pilíř hororvých filmů společnosti Universal Belu Lugosiho v roli démonického hraběte Drákuly. A je to právě Lugosi díky kterému stojí za to vidět tento jinak celkem průměrný Browningův film znovu a znovu. Děj je oproti předloze dosti pozměněn (odpovídá divadelní hře, ve které hrál Lugosi Dráculu o několik let dříve) a okleštěn a film je zbytečně krátký. Tím vzniká plno nelogičností a nerozvinutých zápletek (například nemrtvá Lucy sající krev malých dětí, která se tam jen tak mihne, aniž by se s ní cokoliv stalo atd.). Z herců kromě již zmíněného Lugosiho zaujme ještě Dwight Frye, kterému role šíleného Renfielda požírajícího mouchy sedla více než dokonale („Yes Master!!“) a Edward van Sloan, jehož Van Helsing je také dosti sympatický. Oproti tomu hlavní klaďas David Manners coby Johnatan Harker působí tragicky (v Mumii o rok později už je o hodně sympatičtější) a krásná Helen Chandlerová v roli Míny je zase místama nudná, unylá a celkově nevýrazná. Pokud byste od upírského filmu čekali zakrvavené špičáky, malé dírky na krku od kousnutí anebo dřevěný kůl trčící z Drákulova srdce při jeho zabití, nedočkáte se. Ono to tam jaksi všechno samozřejmě je, ale jaksi to kamera ani jednou nezabere. No ale všechna tato negativa, která jsem právě vyjmenoval musí být zapomenuta, neboť je tu mistr Bela Lugosi, se svým pláštěm, ve kterém byl i později pohřben (na žádost své bývalé ženy a syna, nikoliv svou vlastní, jak se mylně traduje), svýma uhrančivýma očima, a kultovníma hláškama („I never drink … wine.“ „For the one who has not lived even a single life-time, you’re a wise man, Van Helsing.“ atd.). Dalším velmi silným atributem je Bélova angličtina s velmi zvláštním přízvukem a intonací. Díky ní i obyčejná věta „I am Dracula“ zní tajemně. Bez představitele titulní role by to byl jen jeden z mnoha černobílých hororů, které jsem viděl a který už asi pravděpodobně neuvidím, ale mistr Lugosi z tohoto dílka činí neobvyklou podívanou a velmi silný filmový zážitek. Poslední věc, kterou bych vyzdvihl je ticho. Až na scénu v opeře zde neuslyšíte žádný hudební doprovod a tento neobvyklý soundtrack nádherně doplňuje temnou, ponurou atmosféru Drákuly. Kdyby odpadly alespoň některé z negativ, o kterých jsem mluvil výše, nerozpakoval bych se a dal filmu pět hvězdiček, takhle zatím zůstanu u čtyř. (31.03.2008)