Spravedlnost pro Selvina

"Kde jsem já, tam je mistr v bezpečí, " tvrdí vypočítavá krysa jménem Frank Selvin. Jenže vše je jinak a tak básník a bojovník za spravedlnost Leonard Unden nakonec v naprostém zoufalství křičí: "Vemte si to všechno, já chci klid." Musím říct, že mě tento film hodně nadchl. Nevím, zda to bylo hlavně díky famóznímu Rudolfu Hrušínském, mrazivé hudbě Zdeňka Lišky (založené na jedné chytlavé melodii hrané v různém tempu a pokaždé v trochu jiném aranžmá) a působivé kameře umně kombinující barevné a černobílé ladění nebo už díky samotnému Čapkovu námětu (byť v tomto snímku poněkud upraveném). Je každopádně "neuvěřitelné, kolik lidí touží po spravedlnosti. Snad proto, že svět je tak nespravedlivý." Jen onen po spravedlnosti dychtící dav lidí je ve finále snadno manipulovatelný a stěží dokáže poznat na čí straně ta spravedlivost ve skutečnosti je. Toto poselství jsem si aspoň z tohoto filmu odnesl já. (18.10.2017)

Poviedku som kedysi veľmi dávno čítal, našťastie som si ale už takmer nič nepamätal. Napriek tomu logicky si domyslieť onen zásadný zvrat v 3/4 príbehu nie je nijak obťiažne. Tých zvratov je ale viac a našťastie aj z tejto adaptácie cítiť, aký bol Čapek génius. Rudolf Hrušínsky o nič menší a Klaus Schwarzkopf aj so svojim orlím nosom doslova na zabitie. Nehovoriac o jeho milujúcej mamá. Hold vrahovia sú prý šťastní lidé, ako pravil klasik a po tomto síce TV filme, ale s vizuálom normálneho kina, mu dáte za pravdu. (17.04.2018)

"Z malé jiskry se rozhořel velký plamen." . . . Karel Čapek ve své tvorbě řešil mnohokrát téma zločinů a spravedlnosti, její formy a vykonávání. Svými nadčasovými postřehy dokázal předpovědět nejen hrozby 2. světové války (Bílá nemoc, Krakatit), ale ve své povídce "z kapes" Případ Selvinův vlastně i revoluční hnutí a protesty, probíhajících v 60. letech po celém světě. Byť samozřejmě filmová adaptace je ve všech směrech aktualizována, dle mého názoru však "čapovský" pohled na věc nezmizl, naopak hlavní myšlenka v tomto zpracování působí ještě silněji. Jako vždy u filmů nové vlny 60. let hodně působivá kamera, famózní hudba Zdeňka Lišky (jedna a ta samá melodie zní tu v různém tempu a pokaždé s jiným aranžmá) a z hlediska hereckého obsazení je pozoruhodné třeba obsazení mnoha hvězdných herců do krátkých "štěků" (Kemr, Holý, Somr, Šmída, J.Mareš, Brzobohatý, Vrchota, Lohniský), z nichž někteří nejsou vůbec uvedeni ani v titulcích. Obsazení pro nás neznámého německého herce Klause Schwarzkopfe do titulní role přineslo zajímavý pocit neokoukané tváře u filmového hrdiny, na kterého jen tak nezapomenete. Rovněž režisér Jiří Weiss vypraví originálním způsobem přes retrospektivu, vnitřní monology či komentáře hlavního hrdinu, uprostřed využije vložku s fiktivním dokumentem. Celkově na mě snímek dělá hodně silný dojem po všech stránkách, včetně výkonu mistra Rudolfa Hrušínského v další z rejstříků osobitých rolí kinematografie zlatých šedesátých /Spalovač mrtvol/. Komedii a smích ale zde opravdu moc nečekejte, spíše mrazivé psychologické drama. 95% (16.04.2017)

„… vidíte, i dnes bych řekl, že to byl svatý boj o spravedlnost … Pokud šlo o mne, byl to boj jedince proti státu; ale za mnou bylo mládí.“ Já jsem si tu povídku po zhlédnutí Weissovy televizní inscenace musela přečíst. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že takhle to Čapek původně neměl. A neměl. Čapkův Unden byl mladý nadšený básník, s elánem, nadšením, a hlavně, především pro čest se vrhající do boje za spravedlnost, za spravedlnost proti údajnému bezpráví, spáchaném na malém, bezvýznamném člověku. Weissův a Hrušínského Unden byl básník zcela jiného ražení. Průměrný autor, který se náhodou zapletl do boje za jakéhosi Selvina, nejprve s údivem, ale nakonec blahosklonně, přijímající výhody z toho plynoucí. Celá absurdnost situace je v inscenaci úžasně dokreslena černobíle – barevným laděním; už to slovní spojení je absurdní, není-liž pravda? :o) Pruhy jako okatý, až vtíravý symbol Selvinova vězeňského mundúru jsou všudypřítomné. Jen Selvin, hlavní, a přitom vlastně vedlejší, hrdina ten je v obou případech stejný – „trochu obtloustlý a bledý, se začínající pleší, mírně opocený a nesmírně všední; krom toho páchnul pivem“. Jak Čapkův, tak Weissův Unden „pocítil jakési zklamání“. Hrušínský dokáže to zklamání vyjádřit jediným pohledem, neobyčejně účinné, brilantní herecké umění. Čapek zůstává ve své povídce lidským – Selvina pošle do Ameriky a Undena nechává užívat plody jeho vlastního boje. Weiss dotahuje do nevyhnutelně tragického konce své absurdní pojetí. Obyčejný Selvin „velkého básníka“ Undena vysaje do morku kostí a nedopřeje mu ani ono finální vítězství, protože jeho Unden si jej nezaslouží … (14.01.2015)

Pokud člověk má dostatek empatie a dokáže se přenést do let vzniku tohoto snímku, pochopí lépe celkovou pointu a záměr režiséra. Směsice tragikomedie, ironie a lidské zloby se tu ukazuje v celé kráse. Jakoby velkolepost a okázalost je tu míněna z toho důvodu aby během 60 minut snadněji se vryla pod kůži a aby divák lépe vstřebal takové pochody v životě lidském, jako jsou sláva, fanatismus masové veřejnosti, a i nekonečná touha po blahobytu a pěnezích. Rozhodně je v tomto filmu více mezi řádky než by se na první pohled mohlo zdát. Rudolf Hrušinský zde nepůsobí nijak nevěrohodně. A Míla Myslíková na druhou stranu bezchybně dává najevo jak to může vypadat, když servírka příjde k nečekanému bohatství. Zajímavostí je bezesporu, že při velkolepém turné básníka Undeho, vidíme šoty z míst, které navštívil jako jsou Amerika, Evropa, Dálný východ jen ne a ne z jakéhokoliv města Sovětského svazu. (06.04.2008)