Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Rudolf Hrušínský v černé komedii o muži, který proti své vůli zasvětil život boji za spravedlnost. Televizní film na motivy povídky Karla Čapka... Osud bezvýznamného básníka Leonarda Undena je ve filmu transponován do mediální atmosféry konce 60. let 20. století. Čapkův mistrovský příběh tak dostal další dimenzi. Stal se ironickým obrazem doby, černou komedií o snadnosti manipulování davem, o ošidnosti hesel, o fenoménu zvaném veřejné mínění, o moci mediální slávy… Tento pozoruhodný koprodukční česko-německý snímek vznikl ve vrcholném období české televizní tvorby v roce 1968 v pražském televizním studiu. Scénář napsali na motivy jedné z Čapkových "Povídek z jedné kapsy" dramatik Zdeněk Bláha a režisér filmu Jiří Weiss. Snímek se ještě podařilo narychlo uvést v premiéře v prosinci roku 1968. Pak nastaly časy, které nebyly filmu nakloněny. V obnovené premiéře se pak objevil na televizní obrazovce až 29. května 1996. (Česká televize)

(více)

Recenze (50)

honajz 

všechny recenze uživatele

V prostřední části to trochu skřípe a v určité chvíli je to hodně předvídatelné. Přesto jako zamyšlení nad dvojakostí slávy a neuváženými sliby dokonalé. V úvodní části dokonalé detaily a hrátky (výměny mokrého hadru na hlavě, jídlo v restauraci a od Selvinovy matky), dokonalá výprava připomínající Juráčka... Pak však přijdou střihy, to, co mohlo zaznít ostrými satirickými šlehy, je učesáno, a soustředění na vyděračskou historku v závěru je zbytečně dlouhé. Ale celkově stále nadprůměr včetně hereckých výkonů. ()

Sandiego 

všechny recenze uživatele

Na televizi nečekaně výpravný snímek se skvělým Hrušínským, Šejbalovou i Myslíkovou. Škoda jen, že monumentální až nabubřelý styl dusí Čapkovskou povídku a hlavně její absurditu a sám jí zaobaluje do pochybného obalu "kafkovské" atmosféry doby nedoby. Dobová aktualizace odkazující na různá hnutí za spravedlnost a probuzení svobody projevy jsou bohužel na příběh naroubována dost okatě. ()

Reklama

Tiiso 

všechny recenze uživatele

Pokud člověk má dostatek empatie a dokáže se přenést do let vzniku tohoto snímku, pochopí lépe celkovou pointu a záměr režiséra. Směsice tragikomedie, ironie a lidské zloby se tu ukazuje v celé kráse. Jakoby velkolepost a okázalost je tu míněna z toho důvodu aby během 60 minut snadněji se vryla pod kůži a aby divák lépe vstřebal takové pochody v životě lidském, jako jsou sláva, fanatismus masové veřejnosti, a i nekonečná touha po blahobytu a pěnezích. Rozhodně je v tomto filmu více mezi řádky než by se na první pohled mohlo zdát. Rudolf Hrušinský zde nepůsobí nijak nevěrohodně. A Míla Myslíková na druhou stranu bezchybně dává najevo jak to může vypadat, když servírka příjde k nečekanému bohatství. Zajímavostí je bezesporu, že při velkolepém turné básníka Undeho, vidíme šoty z míst, které navštívil jako jsou Amerika, Evropa, Dálný východ jen ne a ne z jakéhokoliv města Sovětského svazu. ()

helianto 

všechny recenze uživatele

„… vidíte, i dnes bych řekl, že to byl svatý boj o spravedlnost … Pokud šlo o mne, byl to boj jedince proti státu; ale za mnou bylo mládí.“ Já jsem si tu povídku po zhlédnutí Weissovy televizní inscenace musela přečíst. Nemohla jsem se zbavit dojmu, že takhle to Čapek původně neměl. A neměl. Čapkův Unden byl mladý nadšený básník, s elánem, nadšením, a hlavně, především pro čest se vrhající do boje za spravedlnost, za spravedlnost proti údajnému bezpráví, spáchaném na malém, bezvýznamném člověku. Weissův a Hrušínského Unden byl básník zcela jiného ražení. Průměrný autor, který se náhodou zapletl do boje za jakéhosi Selvina, nejprve s údivem, ale nakonec blahosklonně, přijímající výhody z toho plynoucí. Celá absurdnost situace je v inscenaci úžasně dokreslena černobíle – barevným laděním; už to slovní spojení je absurdní, není-liž pravda? :o) Pruhy jako okatý, až vtíravý symbol Selvinova vězeňského mundúru jsou všudypřítomné. Jen Selvin, hlavní, a přitom vlastně vedlejší, hrdina ten je v obou případech stejný – „trochu obtloustlý a bledý, se začínající pleší, mírně opocený a nesmírně všední; krom toho páchnul pivem“. Jak Čapkův, tak Weissův Unden „pocítil jakési zklamání“. Hrušínský dokáže to zklamání vyjádřit jediným pohledem, neobyčejně účinné, brilantní herecké umění. Čapek zůstává ve své povídce lidským – Selvina pošle do Ameriky a Undena nechává užívat plody jeho vlastního boje. Weiss dotahuje do nevyhnutelně tragického konce své absurdní pojetí. Obyčejný Selvin „velkého básníka“ Undena vysaje do morku kostí a nedopřeje mu ani ono finální vítězství, protože jeho Unden si jej nezaslouží … ()

HonzaBez 

všechny recenze uživatele

"Kde jsem já, tam je mistr v bezpečí, " tvrdí vypočítavá krysa jménem Frank Selvin. Jenže vše je jinak a tak básník a bojovník za spravedlnost Leonard Unden nakonec v naprostém zoufalství křičí: "Vemte si to všechno, já chci klid." Musím říct, že mě tento film hodně nadchl. Nevím, zda to bylo hlavně díky famóznímu Rudolfu Hrušínském, mrazivé hudbě Zdeňka Lišky (založené na jedné chytlavé melodii hrané v různém tempu a pokaždé v trochu jiném aranžmá) a působivé kameře umně kombinující barevné a černobílé ladění nebo už díky samotnému Čapkovu námětu (byť v tomto snímku poněkud upraveném). Je každopádně "neuvěřitelné, kolik lidí touží po spravedlnosti. Snad proto, že svět je tak nespravedlivý." Jen onen po spravedlnosti dychtící dav lidí je ve finále snadno manipulovatelný a stěží dokáže poznat na čí straně ta spravedlivost ve skutečnosti je. Toto poselství jsem si aspoň z tohoto filmu odnesl já. ()

Galerie (8)

Reklama

Reklama